young mother

Jsme v Plané u Tachova. Na vstupních dveřích šedé dvoupatrové budovy je barevně vyveden nápis Dětský domov. Mimo jiné zde však žijí děti, které se už samy staly rodiči. Azyl jim jsou oprávněna poskytnout jen dvě místa v republice. Tohle je jedno z nich.

Na prahu se válí hromada dětských bot, zdi jsou pomalované pohádkovými postavami, v patře voní pečené kuře a okurkový salát. Školáci právě dorazili z vyučování a zvědavě po nás pokukují. Ti smělejší hned zjišťují, odkud jsme a do jakého časopisu píšeme. Na první pohled děti jako každé jiné, ale zeptáte-li se na jejich osudy, chvílemi vám bude tuhnout krev v žilách. Domácí násilí, sexuální zneužívání, nucená prostituce.

Prostý nezájem rodičů patří k luxusní diagnóze. Když do toho všeho přišla před šesti lety ředitelka Jitka Tvarogová s nápadem zřídit zde oddělení pro nezletilé matky, ne všichni byli nadšení. Nakonec ministerstvo projekt schválilo a od té doby zde našlo nový domov devět mladých maminek, které by jinak skončily bůh ví jak. „Bála jsem se, jak to vezmou ostatní děti, ale překvapily mě,“ říká ředitelka. „Každý nový porod prožívají jako příchod svého sourozence a občas kolem mimina i rády pomáhají.“

Láska v dětství dělá divy

V současnosti zde potkáte Romanu s čtyřletým Áďou, Irenku nacházející se tři týdny před porodem a tříletého Andrýska, jehož matka Kamila je právě na útěku. V obývacím pokoji na zdi však visí fotografie všech nezletilých maminek, které ústavem prošly.

První byla Romka Helena. Porodila ve 14 letech, v domově se vyučila a dokonce jí „tety“ našetřily ze sociálních dávek 70 tisíc korun do začátku. Dostala vlastní byt, sehnala dobrou práci. „Po dvou letech zdárného a slušného života se však vrátila zpátky mezi romskou komunitu. Tam zjistila, že to, co jsme ji zde léta učili, že bez práce nejsou koláče, není pravda. Mezi jejími Romy bylo všeho dost, aniž by musel kdo hnout prstem. Tady se převýchova bohužel nepovedla,“ smutně poznamenává ředitelka a je přesvědčena, že podnětné prostředí, láska a dobré vztahy jsou pro život dítěte nenahraditelné, ať se stane lékařem, či zedníkem. Jako důkaz uvádí jiný příběh zdejší bývalé chovanky, zlatovlasé Bětky.

Z fotografie na zdi na nás shlíží madona s děťátkem jak ze svatého obrázku. Bětka pocházela z takzvané slušné rodiny. Oba rodiče inženýři, ona jedináček s hmotným zázemím, o kterém se leckomu ani nesní. Jediné, co chybělo, byla láska. „Její maminka byla úplně citově oploštělá, nikdy neprojevila žádný soucit ani pochopení,“ vzpomíná Jitka Tvarogová. V 15 letech Bětka odpověděla na inzerát 50letého Roma a začala s ním žít. On jí dělal mámu, tátu i milence a Bětka se cítila šťastná. Když však otěhotněla, Rom se bez skrupulí zřekl odpovědnosti a vrátil ji zpátky rodičům. Ti však byli tak rozzuření, že nezdárné děvče poslali do diagnostického ústavu a posléze do dětského domova v Plané.

Tady Bětka porodila snědého chlapečka, naučila se prát, vařit, žehlit i starat se o něj. Díky intervencím sociálních pracovnic i vedení domova však všechno skončilo dobře. Rodičům se situace rozležela, přijali část své viny a nakonec vzali dceru s vnoučetem na milost. Babička odešla na mateřskou, Bětka zpátky na střední školu a starost o živobytí převzal děda. Jen postarší Rom se jim z dálky asi pěkně směje.

Otce je lepší neuvádět

„Děvčata k nám přicházejí takzvaně z terénu nebo diagnostických ústavů. Zjistí-li gynekolog, že je holka těhotná a nemá ani 15 let, má ohlašovací povinnost na policii, protože tím byl spáchán trestný čin. Děvče pak putuje do diagnostického ústavu a dětského domova i v případě, že má doma slušné zázemí, protože výchovně rodina selhala. Soud později rozhodne, kdy a za jakých podmínek se smí vrátit domů,“ vysvětluje ředitelka pravidla. Jinak však děvčatům radí, aby do rodného listu nechaly zapsat otce jako neznámou osobu.

„Po právní stránce je to výhodnější,“ argumentuje. „Ještě se u nás nestalo, že by některý otec zaplatil alimenty, přišel dítě navštívit nebo mamince donesl kytku. Je-li uveden v rodném listě, musí však písemně souhlasit s každou cestou děcka do zahraničí nebo například s jeho operací,“ dodává s tím, že domov od jednoho z tatínků už dva roky marně vymáhá souhlas s operací kolene jeho syna, a ten dosud zbytečně kulhá a trpí bolestmi, protože taťka si zkrátka z nějakého vrtochu postavil hlavu.

Mezitím přibíhá malý Andrýsek v těsném předstihu před „tetou“. Je celý rozesmátý a hned se chce kamarádit. „Takový ale nebýval. To až od té doby, co jeho máma utekla,“ říká ředitelka a ukazuje na fotografii velice hezké Romky s nemluvnětem. Kamila to neměla jednoduché a citovým následkům se není co divit. Od 11 let se chtě nechtě musela živit prostitucí. Byla to jediná podmínka jejího přežití. Každý den vyřídila několik klientů, které jí vodili pasáci a matka její kamarádky.

Jakmile jednoho zkasírovali, šli pro dalšího. Nakonec si Kamilu jeden odvezl s sebou do Německa a ubytoval ji u sebe doma. Plnila všechna jeho přání, až z toho otěhotněla. Před porodem ji však její drahý vyvezl na hraniční přechod, vystrčil z auta a ujel. Platit v Německu porodnici se mu nechtělo, Kamilina služba tím skončila. Bylo jí 13 let. „Od začátku je cítit, že jí malý Andrýsek překáží. Nemá k němu ten správný vztah,“ říkají „tety“ a tlačí klučinu na velkém náklaďáku, až se smíchy zajíká.

Hned po narození každé takové dítě automaticky získá soudní rozhodnutí o ústavní péči. Utekla-li by například Kamila i se synem, dopustila by se únosu. Ale to by ji ani nenapadlo, protože dobře ví, co dá taková práce kolem mrňouse zabrat.

Jedno dětství končí, druhé začíná

young motherMladé maminky jsou postaveny do reality rovnýma nohama. Každá má svůj pokoj, což je pro většinu z nich poprvé v životě. Zbytek už však tak příjemný není. Ráno, ještě před odchodem na vyučování základní školy či učiliště, musí mít nachystané pleny, vyvařené láhve na mléko, zabalené oblečení, deky, hračky, dudlíky, atd. a vše předat ranní vychovatelce, která se o dítě stará až do té doby, než se maminka vrátí ze školy. Té pak nastává pěkný frmol.

Sama pere, žehlí pleny, připravuje děcku jídlo, hraje si s ním a do toho musí stihnout učení na druhý den. Její služba končí mezi desátou a jedenáctou večerní, kdy odpovědnost za noční křik, chlácholení, přebalování, případně krmení přebírá noční personál, aby se maminka mohla vyspat a neusínala druhý den na lavici. Tady se naučí hospodařit s časem, organizovat si práci, učení i zábavu, které však příliš není. „Stát se matkou v tomto věku znamená přeskočit celou jednu etapu svého vývoje. Z dítěte se stává rovnou dospělá žena, na období dospívání už není čas,“ říká ředitelka.

To čeká i na nesmělou Irenku. Je jí 17 let, ale vypadá tak na 14. Mezi krátkými větami zasněně hledí před sebe. Od 8 do 14 let strávila v dětském domově, kam ji poslala matka kvůli svému příteli, který žádné cizí děti doma nechtěl. „Když jsem se vrátila k mámě, nebylo to ono, a tak jsem si na diskotéce našla kluka a odstěhovala se k němu,“ vypráví. Byl to Rom. Bydleli spolu pár měsíců, ale pak přišla sociálka a na popud její matky odvedla Irenku do diagnostického ústavu. „Měla jsem bolesti v podbřišku a točila se mi hlava. V diagnosťáku zjistili, že je to tím, že jsem v jiném stavu,“ vzpomíná Irenka a tvrdí, že se tak stalo plánovaně po dohodě s přítelem.

Faktem však zůstává, že za sedm měsíců, co v Plané čeká na svůj velký den, se ani jednou neukázal. A tak se raději soustředí na přípravu pokoje, kde už je nachystaná postýlka s krásnou atlasovou zavinovačkou, ve skříni srovnaná výbavička a v přízemí čeká nový kočárek, který si Irenka sama vybrala a dovezla. „Tady v Plané se chci doučit pečovatelkou, a pak uvidím,“ zamýšlí se nad budoucností a odchází naproti kamarádce Romaně, která povila ve 13 letech a na níž už netrpělivě čeká čtyřletý Áďa, až se vrátí z odpoledního vyučování.

Má dcera je těhotná! Co mám dělat?

  • Důležité je nepanikařit, nekřičet, zachovat chladnou hlavu a rozum v hrsti
  • Prvním krokem je nákup těhotenského testu
  • Ať je výsledek jakýkoli, nechte si ho posvětit od gynekologa
  • V kladném případě si v klidu promluvte o tom, co dál. Jak si svou budoucnost představuje dcera? Jak se vše dá skloubit s realitou?
  • Do 16 let dívky právně rozhodují o případné interrupci její zákonní zástupci. Jestliže ji však přinutíte pod nátlakem, uděláte si z ní nadosmrti nepřítele.
  • Přesvědčujte argumenty, čísly, výčtem faktů, své důvody musíte umět vysvětlit a podložit. Jakmile se      uchýlíte ke křiku a nadávkám, domluva selhává.
  • Jestliže se dcera přes všechny argumenty rozhodne děcko porodit, respektujte její přání a nenechávejte ji v tom samotnou. Vzpomeňte si na sebe v jejím věku. První láska je neuvěřitelně silná a bývají i celoživotní následky
  • V případě, že vztah obou rodičů trvá a oni chtějí dítě vychovávat spolu, požádejte na obecním úřadě o předčasné zplnoletnění a vystrojte svatbu. Dokud nebudou soběstační, pravděpodobně budou muset zůstat bydlet u vás či u druhé babičky, jakmile to půjde, pomozte jim však získat vlastní bydlení.