Vznik časopisu
Nový Prostor není ničím novým, vznikl už v roce 1998 a předlohou mu byly zahraniční projekty, sdružené pod mezinárodní organizaci International Network of Street papers (pod kterou NP patří také). Historie streetpaperu (novin ulice) ale sahá až do 19. století. Nyní můžete jeho prodejce potkat v Praze, Brně nebo dalších českých a moravských městech.
Forma pomoci
Tato nestátní nezisková organizace pomáhá lidem, kteří by se mohli dostat do těžké životní situace anebo těm, kteří se do ní už dostali. Jejím cílem je pak mimo jiné napomáhat k ukončování bezdomovectví. Na tento cíl odkazuje také heslo, které prodávající nosí na svých vestách: „Nežebrám, pracuji, stavím se na vlastní nohy“. Prodejci si časopis mohou nakoupit za 30 Kč a prodávají ho za 60 Kč. Pokud si tedy časopis koupíte, podpoříte prodávajícího polovinou koncové ceny. Prodejce, od kterého si budete časopis kupovat, by na sobě měl mít pracovní oblečení, platnou průkazku s kuponem na daný měsíc, vyznačeným prodejním místem a na jeho časopisech by mělo být vyznačené číslo, které se shoduje s číslem na průkazce. Zkušení prodejci jsou navíc vybaveni terminálem, takže platit můžete i kartou.
O čem si počtete
Pokud se rozhodnete pomoci a časopis si zakoupit, čeká na vás spousta zajímavých témat. Mezi nimi jsou například fejetony, rozhovory se známými osobnostmi, ale také příběhy samotných prodejců.
U časopisů to nekončí
Prodejci mohou jednou za 14 dní také přijít na kreativní dílny. Ty se pořádají v zapojení zkušených tvůrců a často se přidají také sociální pracovníci. Pod jejich rukama poté vznikají svíčky, sešity nebo domácí dekorace, které si můžete zakoupit a podpořit nejen Nový prostor, ale také samotné prodejce.
Společná sezení se pořádají také k zvláštním příležitostem. V denních centrech mají prodejci možnost zažít například pravou atmosféru Vánoc. Ozdobí stromeček, rozsvítí vánoční hvězdu a společně pálí svíčky, které sami vytvořili.
Zdroj info: instagram@novyprostor, novyprostor, wikipedie
Nový komentář
Komentáře
Byla jsem s jedním prodejcem v kurzu finanční gramotnost. Pro mě podmínka pokračování do dalšího vzdělávání, pro dostat místo vrátného s ubytováním. Prodával v Brně pořád na stejném místě a lidi ho měli rádi. Života na ulici už měl dost a uvědomoval si, že s tím musí něco dělat. Na tom rohu už jsem ho dlouho neviděla, tak snad se zadařilo.
To je všechno hezké, jenže ten člověk, ten prodejce, tam stojí každý den. Téměř každý, někdy i včetně víkendů. Ani sebeúžasnější časopis si od něj nebudete kupovat každý den. Takže člověk si jednou koupí časopis, a zbytek měsíce dělá, že tam žádný prodejce není. To není o spěchu nebo lhostejnosti. prostě nejsem Rotschild a nemůžu si koupit třicet stejných časopisů. Nehledě k tomu, že zas tak zajímavé čtivo to není. Většinou to jen tak zběžně prolistuju, zjistím, že mě tam nic moc nezajímá a časopis někomu dám nebo ho nechám v knihobudce. Obvykle teda dám prodejci stovku a nechci nazpět, takže je to celkem drahá sranda na to, že si to pak ani nečtu. Ale to člověk tak bere, že je to prostě charita, a ani nečeká hodnotné literární dílo. Ale abych ještě měla poslouchat, že jsem lhostejná, to už je zu viel, ne?