Do svých třinácti let jsem vyrůstala na venkově.
Nic zvláštního, řeknete si, ale pro mě to bylo asi nejkrásnější období v životě.
Ještě se mnou necloumaly pubertální pudy a své dosud dřímající ženství jsem brala spíš jako handicap.
Chtěla jsem být kluk.
Holky mého věku hrály přitroublé hry, u kterých se stejně vždycky pohádaly jak fúrie a pak na sebe tři dny nepromluvily.
Zato hošani si případné spory vyřešili hned na místě ručně a byl klid.
Chtěla jsem se za každou cenu vetřít do klukovské party staršího bráchy, protože jejich vylomeniny mi připadaly mnohem zábavnější.
Oni mě mezi sebe brali.
Z milosti a pro zábavu.
Kdo jiný by byl lepší zajatec a nepřítel, na kterém se zkouší nová mučeníčka.
A když se jejich metody stávaly krutějšími a brácha se mě z pochopitelných důvodů nezastal, i slza někdy ukápla.
A to nemohli potřebovat. Bulící holka je v partě kluků nežádoucí element.
Táta byl vášnivý rybář a k velké nelibosti maminky vždycky v kuchyni klohnil ty svoje návnady s nezdolným přesvědčením, že tentokrát to bude určitě ono.
Byla to různě barevná a voňavá těsta a mně nikdy nebylo jasné, jak to ty ryby v kalné a žabincem páchnoucí vodě můžou najít.
Většinou nenašly, ale to tatínka neodradilo.
Jemu vlastně o ten úlovek ani nešlo.
Jeho prostě hypnotizovala tichá vodní hladina a ničím nerušený tok myšlenek ho vždycky přimrazil na břeh rybníka nebo řeky na několik hodin.
Nahozené pruty na lehko nebo na těžko byly jen záminkou pro posvátné rozjímání.
Tichý blázen.
“Kdyby alespoň něco chytil,“ vždycky hartusila, když na to přišla mezi ženskými řeč.
Dokonce ho podezřívala, že ty ryby schválně pouští, aby mohl druhý den zase pokoušet štěstí.
Nebyla daleko od pravdy.
Rybky pod míru, které se mu z mladické nerozvážnosti většinou připíchly na háček, pouštěl zpět.
A svého kapitálního kousku už se nedočká.
Pruty osiřely ve sklepě a maminka je z piety oprašuje.
Možná právě díky tatínkově zálibě bylo jejich manželství tak pohodové.
Když bylo před bouřkou, táta vypadl na ryby a máma mezitím vychladla.
Geniální taktika.
Že bych si pořídila rybářský lístek?
Nový komentář
Komentáře
Každý rybář je skrytý poklad! Ráda s ním vybírám rybářské potřeby, sice sama nerybařím, ale ráda nakupuji!
My máme rybářský lístek oba, takže chodíme spolu a mlčíme u vody. Ale vzpomínám si jak "chodil" na ryby můj tchán. Po dvou letech chození na ryby se s tchýní rozvedl a odstěhoval se k jedné svojí rybičce. Snad je to jen taková výjimka.
U nás jsou také rybáři a občas s nimi ráda jedu. U vody je takové božské ticho ....
... výborné pro relax, viď Marbulko?
A rybu bereme jako "třešinku na dortu" - když se nezadaří - neva, a když jo, tak jsou večer báááječné řízky
Sirikit: můj manžel je taky vášnivý rybář a hodlá obstarat rybářský lístek i mě
Jezdím s ním na ryby ráda a často (je rád když jsem tam s ním), vezmu si knížku nebo křížovky, deku a relaxuju, zatímco on běhá okolo prutů
Žábina: U nás jezdí manžel a tchán každoročně rybařit do Norska a zpravidla toho přivezou tak 70 kg.
Bývalý švagr byl vášnivý rybář a mého bývalého to taky občas chytalo. Jednou mě přemluvili, ať jedu s nimi, že je to moc prima, jen tak sedět a čekat v tichu na úlovek. Po hodině jsem toho měla dost a víckrát mě na ryby nikdo nedostal. A jen pro zajímavost. Když jsem byla malá holka, bývaly u nás ve městě dožínkové slavnosti. Při té příležitosti byly i různé atrakce a závody a tak. A tak se také daly za 5 Kč na 5 minut chytat ryby. Půjčili vám prut a návnadu a když něco chytíte, je to vaše. Všude kolem nás mužský tak minimálně na půl hodinky, chtivý úlovku, potichu. Já a sestra jsme samozřejmě hlasitě mluvily,smály se a tak. Nejdříve držela prut sestra, po uplynutí 2,5 minut ho předala mě. Samozřejmě jsme s ním při tom řádně mávaly sem a tam. Všichni říkali, že takle se nic nechytí, že musí být prut v klidu a ticho. Houby tomu rozuměli, já převzala prut a během minuty se mi zasekl krásný velký kapřík. Jo tak jsme šli domů s kapříkem s tím, že máme za 5 korun dobrý oběd a všichni okolo mohli puknout závistí, nic nechytili. Takže nevím, zda ten klid okolo ryb je nutný, či je to jen nějaká tradice.
U nás rybaří tchán i manžel, oba dokonce i občas něco přinesou
Já bych taky "brala" rybáře... A měla jsem nadlesního za manžela. Ale DOBROVOLNĚ jsem se ho zbavila - dneska už bych si ho nechala.
Sirikit: Dělám to podobně - když je hezky, jedu taky, nabalím jídlo na piknik, vezmu si knížku, povaluju se u vody a čtu si. Ostatně letos byl krásný podzim a většina vody je někde u lesa, takže se dalo zároveň rybařit a houbařit.
Můj manžel je rovněž vášnivý rybář. Většinou jezdím na ryby s ním, i když sama ryby nechytám. Ale u vody je nádherně. Vezmu si s sebou knížku a nebo podnikám dlouhé procházky kolem rybníka a kochám se přírodou.
Taky rybařím. Navíc u toho ještě čtu. Chlapy to pěkně vytáčí, když si u rybníka čtu a mám úlovek, kdežto oni lítají kolem prutů, mají spousty "odbornejch" řečí a chytnou kulový
To je skoro jako u nás. Jen s tím rozdílem, že můj muž je myslivec. Když je doma dusno, vezme flintu jde se projít do revíru. Mezitím si oba pročistíme hlavy a pak je všchno vpohodě!
....Teď budu doma častěji sama 
, začínají hony....
Tatík je taky "velký" rybář. Kompletní výzbroj, rybku chytí z řídka kdy. Jednou jsem vyjela s ním a nebylo to nic pro mě. Na chvilku možná ano..ticho, voda, les... ale být zticha několik hodin a koukat na vodu a do nikam...nic pro mě. Při jeho práci to je ale neuvěřitelný relax!! Díky tomu je v pohodě!!
Moc hezky clanecek
