Máme takovou partu přátel mezi nimiž se vytvořilo větší či jiné přátelství nás pěti kamarádek.
Táhne se to již několik let. Jistě, kolikrát máme a měly jsme krize, obzvláště se objevují mezi onou a onou a pak zase mezi tamtou a touhletou, ale zatím jsme z toho vždy naštěstí nějak vybruslily a já pevně doufám, že tomu tak bude i v budoucnu.

Ale užily jsem si opravdu hodně a toho veselého bylo o mnoho více než smutného.
Ale smutné také přicházelo a tak jsme měly smluvené jedno heslo.

Jestliže jsem dostala textovku, která obsahovala jen SOS, věděla jsem, že ať dělám co dělám, musím toho nechat a běžet na schůzku s mými kamarádkami. Jedna totiž měla velký problém. Některé z nás se omlouvaly z pracovních porad, některé uháněly z právě začínajícího rande…

Tímto způsobem jsme jednu z nás přestěhovaly od mírně řečeno nevhodného přítele během pár hodin. Prostě jsme se sjely  před domem, kde bydleli, vše naházely do aut, hodily klíče od bytu do schránky a za chvíli jsme uháněly zase pryč i se všemi věcmi. Brečící kamarádku jsme posadily na přední sedadlo, na klín jí dali květináč a cestou jí přesvědčily, že je to důvod k oslavě. A už se slavilo.
Jindy jsem se zase svěřovala třeba já z mého šoku, způsobeného zcela nečekaným rozchodem s přítelem, kterého jsem ještě před hodinou považovala za svého životního partnera… Pak následoval víkend, který jsem měla náhle zcela bez programu a tak si mne jedna z nás nastěhovala domů a bombardovala mne povzbuzujícími nápady. „Můžeme jet na výlet, v kině dávají dobrý film anebo zavolám všem známým atd……..
Říkám tomu, že mne přes ten víkend nosila na zádech a moc mi pomohla. Díky

Nevím, jestli to bylo zrovna po tomto radostném prožitku, ale z práce mne vyrušil poslíček, který měl spěšnou zásilku. Byla pro mne. Ovocný dort se vzkazem – „oslaď si život!“ a podpis jedné z nás. Díky

Držely jsme se zkrátka nad vodou v těžkých chvílích. Někdy kvůli některému z našich rodičů, u kterých jsme s údivem postupně zjišťovaly, že pochopitelně nejsou dokonalí. Ale v převážné většině případů nám tyto chvíle přichystali chlápkové, kteří se nám při hledání vhodných partnerů připletli nějakým omylem do cesty.

Dost brzy jsem pochopila, že přátelé jsou v životě strašně důležití.
Jistě – můžete namítnout, že přítel, manžel, rodiče, děti jsou přednější, ale co když vás někdy zklamou nebo třeba jen pořádně naštvou? Za kým půjdete?

Moje tchýně vrtí nechápavě hlavou, když jí říkáme, že máme spoustu přátel a návštěv a říká, že to brzy odpadne a že při více dětech a rodinném shonu na to přestaneme mít čas. Ale já se snažím zuby nehty, aby tomu tak nebylo. I když mám již rodinu a dítě, tak často a ráda s jazykem na vestě uháním za svými kamarádkami anebo jinými dobrými přáteli, abych se tam potom snažila neusnout. Ale přátel mám stále hodně a vážím si jejich pomoci a podpory. Sama se pokouším jim to oplácet.

Nás pět se už přiblížilo ke třem křížkům na krku. Většina z nás už přestala se sháněním toho pravého a většinou řešíme stavy rozčarování z nemilých překvapení, kterými nás vytrvale zásobují ti naši dlouho hledaní "praví partneři".


Jen jedna z nás teď chybí - je delší dobu v zahraničí, ale na podzim se nám vrátí.
Všechny se sejdeme jen vzácně a to se právě stalo tento týden. Pobavily jsme se, poradily si ohledně všedních problémů a začaly jsme plánovat uvítání té poslední z nás. Zajistíme si hlídání dětí, vezmeme si dovolenou a pořádně to oslavíme. Vidíme to na dámskou jízdu, která by se měla konat přes víkend. Ale to je zatím tajné……

Už dlouho nikdo nepoužil SOS. Možná roky. Ale jsem si jistá, že kdyby k tomu došlo, tak jsem schopny se zase během pár hodin sejít. A to mne na tom baví nejvíc………..

 A tak - neztrácejte kontakt se svými přáteli, ať už jste jakkoliv zamilované či jinak zaneprázdněné. Nezapomínejte na ně a najděte si třeba jen trochu času, který s nimi strávíte. Oni si ho taky najdou, a možná nejenom když je budete potřebovat……….  

  
Reklama