Než přiletěla čápice, prožila jsem si své.

Každý pracovní den jsem vstávala ve 4:05, ranní toaleta, doušek čaje a až ťapala na autobus. Brzké vstávání se však nelíbilo ještě nenarozenému miminu - dceři. Každé ráno jsem se s ní přivítala... ale než si zvykla na brzké probuzení, dost mě potrápila.

Do zaměstnání jsem dojížděla kloubovým autobusem maďarské výroby Ikarus. S řidičem jsem se znala, zastavoval mi u každé trnky, já vyběhla a Chačaturjan se nemusel stydět za své dílo. Po dvou týdnech mi pan řidič doporučil jezdit na plošině, kde byla mezera mezi "harmonikou" a samotným autobusem. To proto, že nabíral dosti velké zpoždění a lidé nestíhali spoje na vlak. To byla "radost" ranního cestování, ale i ta po dvou až třech měsících zmizela.

Ale na jednu zpáteční cestu nezapomenu: Domů jsem jezdila spojem 15:05 a nastupovala na druhé zastávce. Ten den byla všechna sedadla obsazena i to pro těhotné ženy a invalidy. Bohužel nejel ten "můj" řidič. Nastoupila jsem, řidič štípl jízdenku a já s pořádným bříškem se rozhlížela po volném místě. Všichni měli sklopené hlavy, ticho jako před bouří. Tak jsem slušně požádala pány na dvousedadle pro těhulky, aby mi jeden z nich uvolnil místo. Poznala jsem dost křupanů, ale to co mi bylo řečeno, fujtajblové semínko...
"Ty si chceš sednout? Nejdřív se necháš naprcat. Vypadáš jako rozjetá svině, prase a ještě si chceš sednout."
Žaludek se mi zvedl, lítostí mi vyhrkly slzy. Řidič neřekl nic, byl to jeho kamarád. Nastartoval autobus, ale než se stačil rozjet, obsah žaludku jsem vyklopila na neposlušného cestujícího. Ani jsem se nezastyděla. Ulevilo se mi a utřela si pusu, sama jsem znečistěná nebyla, a chlapíkovi jsem zlostí bez sebe odsekla:
"Nevím, kdo vypadá jako prase, podívej se, křupane, na sebe! A na vás, pane řidiči, si budu stěžovat, aby vám udělali přednášku, jak se chovat k těhotným ženám."

Co jsem řekla, to jsem splnila. Když svině, tak svině.

Když se dcerka poprvé podívala na svět a jako správná žena použila dobře naladěné hlasivky, plakala jsem radostí.
arjev


Děkujeme za nádherný ač trochu drsný příspěvek :). Dobře mu tak, mizerovi :).

redakce@zena-in.cz