Dlouho nemohla najít vhodného přítele. Když už ho před třemi roky konečně potkala, nebylo na co čekat. Oběma tikaly biologické hodiny, a tak se po pár měsících rozhodli vyslyšet je.

Psychicky jsme se připravili na to, že se nám brzy od základu změní život. Stanou se z nás rodiče. Jenže s každou další menstruací přicházela další ledová sprcha. Dvě čárky na testu nikde. Všichni mě uklidňovali, že to není hned. Prý je normální otěhotnět třeba až po roce. Jenže ani tahle časová prognóza nevyšla,“ usměje se hořce Daniela, která po více než dvou letech stále ještě není těhotná. A dost možná ani nikdy nebude.

61729aae34ae2obrazek.png
Foto: Shutterstock

„Každý mi radí, abych šla na umělé oplodnění. I přítel už to navrhl. To ale zásadně odmítám. Věřím v osud, který máme přichystaný. Možná prostě nejsem k mateřství předurčená. Jestli to tak příroda chtěla, odmítám se tomu vzpouzet a dělat se svým tělem psí kusy, cpát do sebe kdovíco,“ kroutí zamítavě hlavou Daniela s tím, že tuhle otázku má sama v sobě dávno vyřešenou. Nikdo ji nemůže přemluvit.

Dobře si přitom uvědomuje, že ji skálopevné rozhodnutí může stát i přítele. Ten totiž po potomkovi touží a nerad by se smiřoval s bezdětným životem. Dohodli jsme se, že tomu dáme čas do mých dvaačtyřiceti let, pak veškerou snahu utneme. Nehodlám být spíš babička než maminka. Jestli ale vydrží ty čtyři roky čekat, dost možná i marně, netuším,“ přiznává určitou nejistotu. Jenže ani ta prý její rozhodnutí nezmění.

Čtěte také:

Reklama