New York - město, které nikdy nespí, vás dostane. A to nejen botami od Manola Blahnika

Ať už milujete módu, jste dokonale městský typ nebo jen ráda poznáváte nové kraje, New York by ve vašem repertoáru neměl chybět. A chcete-li si aspoň jednou v životě připadat jako skutečná Pretty Woman a umocnit si zážitek z brouzdání po 5. avenue, dopřejte si let business třídou, protože tady si užijete nejen pravé šampaňské a skvělé jídlo, ale po opuštění paluby budete skvěle odpočatá a připravena na maraton po USA.

Když jsme někdy před půl rokem dostaly u skleničky vína s kamarádkou Lenkou ten skvělý nápad, že se prostě musíme podívat, kde si Carrie kupuje boty pokaždé, když je jí smutno, má špatnou náladu nebo se potřebuje nutně rozmazlit, usmyslely jsme si, že si dáme New York se vším všudy a nebudeme si mačkat nohy osm hodin v ekonomické třídě (aspoň jednou v životě). Zároveň nám bylo jasné, že máme před sebou několik měsíců šetření, a že když New York ve velkém, tak Praha po určitou dobu v hodně malých se zákazem vstupu do jakéhokoli obchodu, kromě prodejny s potravinami.

Na výlet do USA jsme měly přesně šest dnů, což je sakra málo na tak velkou zem. Přesto jsme se s Lenkou nechtěly nechat limitovat časem a rozhodly se, že si těch šest dnů užijeme na maximum. A abychom nic neponechaly náhodě, svůj výlet jsme svěřily do rukou specialistů na USA, malé rodinné firmě America Tours, na které jsme dostaly výborné reference. Po výletě jsme konstatovaly, že to byl nápad hodný metálu, protože USA znají tak dokonale, že bez nich bychom viděly sotva polovinu.

Poraďte se s odborníkem, nebudete litovat!

Naši jasnou vidinu nekončícího brouzdání ulicemi města, o kterém se právem říká, že nikdy nespí, nám okamžitě narušil Michal Kužel, zakladatel America Tours a milovník USA. „Máte šest dnů a chcete je trávit brouzdáním po obchodech v New Yorku? Na to mě moc nepotřebujete, ale kdybyste chtěly víc než jen pátou avenue, připravím vám zážitek, na který jen tak nezapomenete,“ uvítal nás Michal s úsměvem. Za dvě hodiny jsme už držely v ruce nejrůznější materiály o USA a Michal nám rýsoval náš výlet, který se rázem rozrost na Washington, Philadelphii spolu s vytouženým New Yorkem. „Bude to nabitý program, ale garantuju vám, že nebudete litovat,“ loučil se s námi Michal, který nám zároveň nabídl pomoc se zajištěním letenek v byzbys třídě. Za tři dny jsme měly v e-mailu zprávu, že je vše zajištěno – do Washingtonu let s Brussels Airlines přes Brusel, zpět do reality přes Curych se Swiss Air. Náš sen, nyní umocněný belgickými pralinkami, se zhmotňoval a my nadále ochotně trpěly zákazem nakupovat, kromě základních potravin. Manžel zasluhoval rovněž metál.

Let v byznys třídě je sám o sobě malou dovolenou

Odlet z Prahy se konal v ranních hodinách, a než jsme se nadály, už jsme seděly v salonku na letišti v Bruselu a popíjely první skleničku šampaňského. Michal nám mezi tím barvitě líčil, co všechno na nás čeká „za velikou louží“, a my si vychutnávaly všechny ty dobroty, které ukrývá salonek pro majitele business letenek a letenek první třídy.

Let v byznys třídě je na samostatný článek, takže to zkraťme – ještě než dosednete do pohodlné sedačky, už máte v ruce další šampaňské, a pak už si jen užíváte pohody, jakou by poskytla kombinace špičkové restaurace s vaším obývákem a tou nejpříjemnější obsluhou. Skvělé jídlo, soustavný přísun pití alko i nealko, vlastní televize s nabídkou hudby a filmů všehochuti, osobní zásuvka na dobití telefonu, ponožky, polštářek za záda a přikrývka, a zejména křeslo, které se rázem stane lůžkem, kde se pohodlně vyspíte. „Maličkosti“, které vám z cesty udělají takovou malou dovolenou. Ještě nikdy jsem z letadla nevyšla tak odpočatá.

Po únavné pasové kontrole na letišti ve Washingtonu, které jsou podrobeni všichni cestující, nás už vítala další úžasná osoba, průvodkyně Věra, která spolupracuje s America Tours. Věra žije v News Yorku devět let a stejnou dobu cestuje i po Americe, takže nám z naší cesty udělala skutečný zážitek. S životem v USA nás seznámila tak dokonale, až jsem téměř nabyla pocit, že jsem tam žila. Přistavila vůz z půjčovny a řízení se ujal Michal. Jakmile jsme vyjely, bylo jasné, že Michal po amerických dálnicích nejede poprvé. Připadaly jsme si s Lenkou jako opravdové královny. Hotel byl pohodlný, vše dokonale připravené, takže jsme z hlavy rázem vypustily i ty nepříjemné floutky z pasové kontroly, co mluvili angličtinou hodnou Bronxu.

Washington – kravatu, prosím!

Po snídani, kde jsme stěží hledali něco nesmaženého a nesladkého (i to mussli bylo oslazené!), jsme vyrazili do Arlingtonu, kde leží kromě všech válečných hrdinů také rodina Kennedyových. Co mě okamžitě doslova praštilo do očí, byla všudypřítomná policie. To zrovna není mé gusto. Z největšího hřbitova, jaký jsem kdy viděla na vlastní oči, směřovala naše posádka ke Kapitolu, kde zasedá americký kongres a který vás ohromí svou pompézností. Jenže Kapitol mi nebyl dopřán, neb poté, co mi dáma u vchodu, kde projdete procesem na letišti, vyndala z kabelky mini antiperspirant, jsem si kabelku zase hezky spakovala a pak jsem pakovala sebe, protože tomuto systému jsem se nehodlala poddat. Pravidlo č. 1, chcete-li si užít USA v pohodě a máte-li v plánu galerie a pamětihodnosti, mějte u sebe jen nejnutnější věci a spíše žádnou kosmetiku. Zatímco si zbytek skupiny prohlížel Kapitol, usedla jsem k obědu a sledovala Američany. Nechápala jsem, jak se můžou s takovým klidem oddávat hamburgerům a pizzám, když někteří z nich váží dvojnásobek, co já.

Odpoledne se pak neslo ve znamení procházek kolem mallu, parku, který vede od Kapitolu až po sochu Abrahama Lincolna, který svým přísným pohledem shlíží majestátně na uhlazený Washington. Na skok jsme pak ještě zaběhli k Bílému domu, ale moc blízko nás k prezidentovi zeměkoule nepustili. Po večeři, kde jsem s láskou vzpomínala na chuťové exploze z Paříže, jsem padla do postele a stěží vstřebávala zážitky uplynulého dne. V hlavě jsme měla galimatyáš, ale jedno bylo jasné – Washington je byznys město, Američani mají dost odlišné pojetí jídla od mého (těstoviny nepotřebuji zrovna topit v omáčce, která by u nás vystačila na tři porce), jsou ukotveni v pravidlech, zákazech a nařízeních, ale přesto je tady něco fascinujícího, něco, co jsem definitivně objevila až v New Yorku.

Street of Philadelphie

Druhý den jsme si dopřáli muzeum letectví a Národní galerii, kde jsem se nasytila milovanými impresionisty, a pak už jsme uháněli směr Philadelphie. Michal se toho za volantem skutečně nebál a občas jsem měla pocit, že vzlétneme. To jsme s Lenkou ještě netušily, že zanedlouho skoro poletíme na kachně, obojživelném to autě, které nás za zvuků kýčovité hudby a tleskajícího a na povel kdákajícího osazenstva proveze po ulicích o mnoho přívětivějšího města co do kaváren a restaurací. Kachna nám nejprve odhalila krásy ulic, poté nám ukázala Philadelphii z dálky. Přestože jsem v duchu kvetla z rádoby vtipného kapitána, který udílel povely cestujícím, aby tam či onam zakdákali, kachna nás provezla po městě, které bychom neměli šanci jinak v takovém mžiku poznat. Michal měl pravdu, na tuhle cestu nezapomeneme, měly jsme s Lenkou tolik zážitků, že by vydaly na román. Vynechat ale nemůžu večeři, protože moje chuťové buňky byly konečně povzneseny. Čínský King bufet nabídl výběr formou „all you can eat“ a já jsem se nacpala krevetami, rýží, zeleninou, ovocem a dalšími dobrotami. Jedinou vadou na kráse byl fakt, že zmíněná restaurace neměla licenci na alkohol a já měla nezřízenou chuť na víno.

New York, Neeeew York…

V hlavě mi běžela písnička od Franka Sinatry a my jsme s Lenkou tahaly z naší milé průvodkyně Věry všechny možné i nemožné informace o městě, které skutečně nikdy nespí. Ubytovali jsme se v New Jersey, které nabízí přece jen přívětivější ceny ubytování než samotný New York. Za dvě hodiny už jsme s Lenkou stály na Times Square a nevěříce koukaly do nebes, kam se tyčily mrakodrapy kolem nás. Posledním společným zážitkem s našimi průvodci, ještě než se zcela oddáme naší vysněné destinaci, byla nedělní mše v Harlemu. Gospel jsem do té doby znala jen z filmů a upřímně mi to vždycky přišlo dost přitažené za vlasy. Jenže jsem nikdy nevěděla, o čem mluvím. Byl to naprostý příval emocí a rázem jsem pochopila smysl tancování v kostele, objímání se, breku, nářku a uvolnění se do podoby, které snad ani my bílí nejsme schopni. Když jsem to tam všechno pozorovala, uměla jsem si představit, že tahle velká „černá“ rodina může pomoc někomu, kdo to třeba v tom svém životě zrovna neukočíroval a potřebuje posunout jiným směrem, než jsou dveře kriminálu.

Z Harlemu jsme s Lenkou zamířily ke Ground Zero, kde jsem opět musela odtrpět prohlídku osobních věcí. I zde v New Yorku je na každém rohu policajt a všude na vás číhají nařízení a pokyny, co smíte, a co ne. I to je holt Amerika. Na Ground Zero je dobré zařídit si vstupenky s předstihem, což naši milí průvodci učinili, a ještě než jsme se s nimi rozloučily ten den, předali nám lístky s pokynem, ať jsme na místě včas. Právě v New Yorku jsme nejčastěji slyšeli spojení „nine eleven“ – datum, které změnilo svět a životy řady Newyorčanů. Skoro jsme nabyla pocit, že nyní je pro Američany časová linie vše, co bylo do nine elevn a po. Na místě dvojčat dnes stojí památník, resp. dva čtvercové pomníky, po kterých do hloubi země stéká voda a na jejichž okrajích jsou vyryta jména všech obětí z jedenáctého září. Kolem se pilně staví, ale na místech dvojčat zůstane navždy klid a místo bude sloužit k pietě. Chcete-li si ještě více přiblížit „nine eleven“, navštivte kapli svatého Pavla poblíž Ground Zero. V této hřbitovní kapli odpočívali všichni záchranáři, nosili sem zraněné a je to vlastně symbol dne, který definitivně poznamenal dějiny USA.

Z Ground Zero jsme došly procházkou na Wall Street, ulici, kde se rodí americké sny. Mrkly jsme se ještě na bronzového býka, kterým je jakýmsi pomyslným symbolem Wall Street a oblíbenou turistickou destinací, a pak už byl čas na večeři, kde jsme se opět setkaly s našimi průvodci Věrkou a Michalem. S povděkem jsem přijala fakt, že restaurace měla licenci na alkohol a mohly jsme si s Lenkou po celém uhozeném dni dopřát Pinota.

Po večeři jsme se všichni odebrali na noční vyhlídku na město z Empire State Building. Výhled nelze popsat, stejně jako emoce, které vámi cloumají, když se díváte na ty tisíce světel seshora. Tohle prostě musíte vidět na vlastní oči.

Bolestné loučení

Druhý den byl dnem posledním našeho výletu a my jsme měli do odletu ještě hodně nabitý program. Po snídani v hotelu Holiday Inn v New Jersey jsme vyrazili obligátními dopravními zácpami, kde se valí stovky lidí z předměstí do centra NY za prací, do Rockfellerova centra. Tady jsme byli za asi 50 vteřin ve výškách opět nad celým New Yorkem a já jsem definitivně pochopila, čím je tahle země a město fascinující. Stála jsem asi půl hodiny nehnutě nad tisíci mrakodrapy a věžemi, nad Central Parkem, po jehož stranách bydlí hvězdy jako Woody Allen či Madonna, a zírala do dálky na Hudson, do obzoru, kde se řeka slévala s oceánem a končila záplava mrakodrapů a já měla pocit, že tam někde v tom přílivu slunce končí svět a začíná eden. Tohle je prostě město, které vás dostane do kolen.

Další dvě hodiny jsme se proháněli po Hudsonu na lodi, kde jsme si užili New York opět z jiného úhlu pohledu a samozřejmě nemohla chybět aspoň letmá návštěva u Sochy Svobody.

Poslední hodiny v New Yorku nemilosrdně spolkla Pátá Avenue a Manhattan, tedy místa, kterým jsme původně chtěly zasvětit většinu našeho výletu. S tím vším ale, co jsme s Lenkou prožily, bychom neměnily ani hodinu. Vzaly jsme útokem všechny ty Louis Vuittony, Yves Saint Laurenty, Huga Bosse, Tiffany, Escady a Fendi a shodly se na jedné věci - tuhle ulici musíte prožít s kamarádkou a určitě nedoporučujeme jakkoli zakomponovávat vaše drahé polovičky. Už jen proto, že dohled nad využitím vaší kreditní karty by mohl zapříčinit rozsáhlé následky, protože i kdybyste byly nejvíc zodpovědné hospodyňky na celé zeměkouli, tady se jednoduše neudržíte na uzdě.

Loučení s Věrkou na letišti bylo smutné nejen proto, že nám upgradovala náš výlet do říše snů, ať už těch splněných, či nesplněných, ale možných.

Návrat do reality

Let do Prahy přes Curych se Swiss Air byl stejně luxusní a pohodlný jako let s Brussels Airlines. Vlastně se mi ani nechtělo z letadla a litovala jsem jen, že let netrvá ještě o něco déle. Ještě si tak chvíli číst, sledovat Dobu Ledovou nebo jen tak popíjet šampaňské a přemítat si v hlavě všechny ty zážitky, které nám připravil Michal s Věrkou. Teď budu mít o dost větší pochopení i pro Carrie, až se zase půjde léčit na Pátou Avenue.

CO BUDETE MILOVAT

• Můžete se tady bavit s úplně každým a kdekoli, nikdo na vás nebude koukat divně.
• Smějte se a úsměv vám bude ve většině případů opětován. Zapomeňte na českou kyselost.
• Patříte-li k milovníkům galerií, muzeí, zkrátka jste-li člověk kulturně zaměřený, Washington a New York pro vás bude něco jako ráj na zemi.
• Historii a mentalitu zdejších lidí poznáte skvěle ne Washingtonu – pýchu na svou vlast, hrdost na všechny národní hrdiny, na to, jak si brání svobodu, ať už si o ní myslíme, co chceme.
• Život a sny si jeďte užít do New Yorku. Těžko popsatelné město, které vás ale uhrane. Zapomeňte na Paříž, Berlín nebo Londýn. NY je svět sám pro sebe.

S ČÍM MUSÍTE POČÍTAT

• Na každém rohu policajt, do všech veřejných prostor kontroly obsahu kabelky detektory, všudypřítomné směrnice. I to je odraz „svobodné země“, která má však na svém kontě útoky, které známe jen z filmů. Naštěstí.
• Káva v letadle Swiss Air při cestě domů byla něco jako ráj na zemi. American cofee raději už jen ve vzpomínkách.
• Americká kuchyně je pro Evropany celkem oříšek, pokud nevíte, kam zajít za dobrým jídlem, nebo pokud nemáte čas. Všudypřítomné fast foody vás zrovna neuspokojí.
• Zapomeňte na kavárničky za rohem, bageterie s voňavým pečivem a malé obchůdky se zeleninou. Než projdete v New Yorku či Washingtonu jednu ulici, budete v Praze z jednoho konce na druhém. O něco přívětivější je Philadelphie.
• V USA bez řidičáku nežijete. Proto se nedivte, když bude za volantem pádit newyorskými ulicemi osmdesátiletá babička. Seberte jí řidičák a seberete jí možnost dalšího života. Tady si jen tak k doktorce neskočí.

JEDNOU ZA ŽIVOT LETĚT JAKO PRINCEZNA:

Jana Valesová, Brussels Airlines:

• prioritní vstup přes bezpečnostní kontrolu „fast lane“

• možnost vstupu do salonku v tranzitním prostoru

• možnost kdykoliv změny rezervace zdarma

• plná refundace letenky

• volba místa v jakémkoliv předstihu

• nadstandardní servis na palubě