Už jsou to skoro čtyři roky, co jsem byla v New Yorku, kde jsem strávila dva březnové týdny. Měla jsem to štěstí, že jsem tam jela za kamarádem, který tam dva roky žil, a protože je to poměrně nekonvenční člověk, prolezl NY opravdu křížem krážem a poznal zajímavá místa, která v klasických průvodcích městěm NY nenajdete. A protože se chtěl o tato místa podělit, pozval mě na 14 dní na takovou okružní cestu po netradičních místech.

Bylo to sice poměrně fyzicky náročné, protože dva týdny nejsou moc dlouhá doba na to poznat v tomhle obrovském městě většinu toho, co jsme měli v plánu, ale stálo to za to. Celý den jsme prakticky prochodili, projezdili autobusy a vyhlášeným newyorským metrem a večer padali utahaní do postele.

Nešli jsme tedy prvoplánově po známých dominantách jako Socha Svobody a Empire State Building, i když i na ty došlo, ale kamarád se rozhodl mě protáhnout po vyhlášených barech, restauracích, uměleckých místech, místech s atmosférou, které by asi normální turista. Nemějte dojem, že jsme celé dny jen popíjeli a chodili po barech. Všude jsme se zastavili jen na chvilku nasát atmosféru. Nebudu tady popisovat všechna, která jsme viděli, ale podělím se o tři, která můžu vřele doporučit.

V Chinatown jsme navštívili vyhlášenou restauraci, což ale neznamenalo vůbec nejdražší. Na usazení se čekala fronta venku a uvnitř byly velké kulaté stoly, kam vás posadili k dalším čtyřem lidem, které jste samozřejmě neznali. Žádný luxus, skoro by se dalo říct úplně obyčejně vyhlížející restaurace. Jídlo bylo ovšem vynikající a porce k nesnědení.

To, co je na Američanech asi nejpříjemnější, je jejich bezprostřednost a komunikativnost. Kdyby vás v Čechách posadili ke čtyřem cizím lidem, tak se všichni tváří lehce nervózně a nebudou vědět, jak se chovat. Tady to bylo naprosto přirozené a hned po chvíli se s námi dal do řeči starší pán, který jakmile zjistil, odkud jsme, začal vzpomínat na svou návštěvu Prahy. A mladý manželský pár, který se vydal na večeři ani ne s měsíčním miminkem uvázaným v šátku, se hned přidal. Okamžitě mě napadlo, že u nás by se všichni dívali divně, že si takhle malé miminko vezmou do restaurace a ještě ho mají na břiše, zatímco jedí.

Hospoda podestlaná slámou

Další nezapomenutelným místem byla návštěva nejstarší americké irské hospody McSorley´s Old Ale House http://www.mcsorleysnewyork.com/, která od svého vzniku v roce 1854 nebyla tuším nikdy zavřená. Hospoda měla svoji nezapomenutelnou atmosféru a patinu. To, co mě ihned při vstupu upoutalo, byly piliny na zemi a pak velké kulaté stoly, na kterých měl každý vyrovnáno strašné množství sklenic s pivem. Nejdříve jsem se ptala, proč jsou na zemi piliny, což mělo jeden prozaický důvod: Když si někdo odplivne na zem nebo něco vylije, piliny se jednoduše zametou a dají nové a je zase čisto, a tato tradice byla udržovaná i z historických důvodů, protože tak to zde odpradávna prostě bylo.

Co se týká množství piv, které jsem si zprvu vysvětlovala tím, že těch deset kluků vedle u stolu prostě šíleně nasává, to se vysvětlilo hned, jakmile jsme si objednali jedno pivo. Za chvíli přišel číšník s plnou rukou sklenic a před nás dva vyrovnal osm sklenic, což byly právě naše dvě piva. U baru těch sklenic měli vyrovnáno neskutečné množství, které neustále plnili, a když číšník nesl ke stolu třeba pět piv, naprosto jsem nechápala jak to v té jedné ruce udrží. Tato tradice se zde také udržuje od počátku.

Bar, kde je zvykem nechat podprsenku

A poslední místo, o které se chci podělit, byl vyhlášený motorkářský bar Hogs&Heifers Saloon http://www.hogsandheifers.com/home.html, který hned z venku vypadal jako dost drsné místo. Byli jsme zde ale přes den, takže jsme nezažili tu správnou noční drsňáckou náladu. Nicméně dovedu si to představit.

Stačilo, když si můj kamarád objednal vodu a barmanka se na něj zle podívala a řekla, že se asi po... Tenhle bar je malý, ale zato o to věhlasnější. Barový pult je z bytelného, hodně opotřebovaného dřeva a jeho opotřebení souvisí s tím, že večer, když už panuje správná nálada, na něm nad hlavami ostatních tancují pořádně odvázané holky jak z řad personálu, tak z řad návštěvnic.

Dámská obsluha je zde zásadně oděná nahoře do plavkových podprsenek, a to, co tento bar proslavuje asi nejvíce, je velké množství podprsenek, které jsou pověšené nad barem. Není to ale nějaká uměle vytvořená dekorace. Podprsenky zde odhazují právě tančící návštěvnice, a to ne ledajaké, prý je mezi množstvím podprsenek i nějaká od Julie Roberts. Neznamená to ale, že by zde dělaly striptýz, prostě jen odejdou s tričkem, ale bez podprsenky.

Tak tohle je moje malá ochutnávka po newyorských barech a restauracích, kterých jsme navštívili ještě daleko více, ale to už by se mi sem ani nevešlo. Viděla jsem i všechny dominanty a vyhlášená místa dle průvodců a musím říct, že navštívit New York stojí za to!

Město je takový pulsující živý organismus, kde potkáte neskutečné množství různorodých lidí snad ze všech koutů světa. A to, co mě samotnou překvapilo, i když jsem se sama brouzdala nočním městem, neměla jsem strach a cítila jsem se zde bezpečně. Všichni lidi jsou usměvaví a přátelští, prodavačky všude velmi ochotné, a i když je to třeba profesionální přetvářka, i tu bych u nás uvítala!

Zároveň díky tomu, jak je NY chytře postavený, se zde nikdo neztratí. Je rozdělený na Street a Avenue, které jsou navzájem kolmé. Jedinou výjimkou je Broadway, která je nejstarší a první ulicí New Yorku a jako jediná se klikatí napříč celým Manhattanem.

Snad jsem vás dostatečně nalákala na návštěvu NY, já sama se tam co nejdříve chystám znovu!
Reklama