thumbnail-Anicka-114.jpg
Foto se souhlasem Anny Růžičkové

Existuje vůbec něco jako normální dětský spánek? Podle tabulek víme, kdy by se asi tak děti měly otáček na bříško, kdy by měly zvládnout lézt apod. Říkají tyto tabulky něco třeba i o tom, kdy by měly prospat celou noc?
Samozřejmě máme spoustu chytrých tabulek na spánek miminek a dětí, ale z hlediska naší fyziologie není úplně potřeba se k nim upínat. Tabulky bdělých oken a časů spánku, které existují, nemají žádný vědecký základ. Jsou to tedy spíše pomůcky k tomu, jak to průměrně bývá u dětí v různém věku. Jak však všichni určitě dobře víme, nemůžeme všechny děti zprůměrovat. Na dětský spánek je třeba pohlížet z jeho biologického hlediska a předávat rodičům informace o tom, proč je dětský spánek tolik odlišný od toho dospělého. To je základ v pochopení celého fungování.

Často se mluví o důležitosti režimu. Kdy je třeba s ním začít a jak případně postupovat? 
Já naopak často mluvím o tom, že režim vůbec důležitý není. Hlavně tedy během prvního roku života miminka. Dětský spánek je v tomto období hodně variabilní, často se mění a každý jeden den může vypadat úplně jinak, což v případě dodržování striktního režimu vede jen k frustraci rodičů a nespokojenosti dítěte. Mnohem důležitější jsou rituály, které běžně před spánkem děláme. V dnešní uspěchané době na ně kladu důraz mnohonásobně. Je to také často dílek do skládačky, který v rodinách chybí. Díky správně zvolenému rituály dochází k vědomému propojení mezi rodičem a dítětem, a to je něco, co by nemělo v žádné rodině chybět. Spánek je pak mnohem klidnější, kvalitnější a často i delší.

Dospělí to mají různě, někteří jsou ranní ptáčata, jiní jsou nejproduktivnější večer. Mají to děti podobně? A je potřeba je to přeučovat, aby chodily spát v čase, který vyhovuje nám rodičům? 
Do spánku zasahuje mnoho faktorů a jedním z nich je i temperament, osobnost a spánkový chronotyp dítěte. To jsou věci, které nezměníme. Hrají však velkou roli nejen ve spánku, a je tak důležité, aby rodiče věděli, jak s nimi pracovat. Když jdeme proti nim, je jasné, že nic nefunguje. Když se naopak napojíme na dítě i na sebe, vše najednou funguje mnohem lépe. Často od rodičů slyším, že vše kolem spánku je alchymie, ale ono je to dané dobou a společenským očekáváním. V rodičovství je potřeba trošku zpomalit a zapojit své instinkty, pak se z alchymie stává něco naprosto přirozeného. A tady je potřeba říct, že přirozené věci nutně neznamenají jednoduché.

Velmi kontroverzní je takzvaný spánkový trénink. Jak se liší od metody vyřvání, kterou dříve aplikovali mnozí rodiče?
Bohužel tady neplatí dříve praktikovali, ale stále praktikují. Vyplakání je stále metoda, která je v mnoha rodinách používána pro to, aby dítě bylo naučeno spát. K rodičům se nedostávají informace o biologicky normálním spánku, netuší, že spánek není naučená dovednosti, ale naše biologická potřeba, stejně jako třeba dýchání. Do rodičovství často spadneme, ani nevíme jak. Nejsme na to připraveni, ani se na to nepřipravujeme, a pak nás mnoho věcí překvapí. Zde by měla přijít podpora z vnějšku, což tady chybí a pak přichází jako nejčastější rada právě vyplakání. Spánkový trénink se od vyplakaní nijak neliší, je to jen jiný výraz, který zahrnuje i nejrůznější modifikace vyplakaní, které však vedou ke stejnému výsledku. Dítě se nenaučí spát, nepřestane se budit, pouze přestane komunikovat své potřeby s rodičem. Což v rodičovství nikdy nechceme.

Může mít na dítě nějaké negativní dopady?
Jak už jsem zmínila, u spánkového tréninku neučíme děti spát, ale pouze nesignalizovat své potřeby. Což už je v jádru věci špatně. Jako rodiče potřebujeme, aby s námi děti komunikovaly a aby nám důvěřovaly. To může být spánkovým tréninkem narušeno. Na každé dítě může mít trénink jiný dopad, problém je v tom, že se k němu často dostanou rodiče vysoce citlivých dětí, které jsou také označovány jako citlivé. U takto citlivých dětí jsou negativní dopady nejčastější právě pro jejich citlivost.

Rodiče se na mnoha diskuzích chlubí tím, že nechali miminko jednou nebo dvakrát vyřvat a od té doby jim usíná samo. Dá se to tedy vůbec považovat za úspěch?
Jako první je potřeba podívat se na to z jiného úhlu. A to toho, že tito rodiče často vůbec netuší, že je i jiná možnost. Neví, jak má dětský spánek vypadat, nemají nastavená reálná očekávání. A není se čemu divit, když v médiích nevidíme téměř nic jiného než tlačení dětí do samostatnosti, potlačování rodičovského instinktu atd. Kdybychom začali odtud a rodiče informovali a dedukovali skrze média, mělo by to rozhodně velký dopad. Také je důležité říct, že jako rodiče to v této době nemáme vůbec jednoduché. Výchova a péče o dítě nebyla nikdy v rukou pouze dvou, nebo dokonce jednoho člověka. Týkala se celé rodiny, vesnice, kmene. Co se týká vyplakaní jako takového, málokdy to je pouze jednou. Spánkový trénink nevyřeší růst zoubků, nemoc, psychomotorický vývoj atd. Rodiče ho tedy musí několikrát zopakovat a málokdy se jedná o záležitost jedné noci.

Proč některá miminka/malé děti potřebují s usínáním tolik pomoci?
Všechny děti prosperují z blízkosti svého pečovatele. Jsme druh závislý a abychom mohli růst a vzkvétat potřebujeme kontakt, blízkost, dotek. U dětí to vše platí dvojnásob. Usínání je složitý proces, ač nám to tak nemusí přijít, je to opravdu těžká práce. Naše tělo musí být regulované, hladina stresu nízká, spánkový tlak naopak vysoký. Děti nejsou schopné seberegulace, potřebují k tomu dospělého se zralým mozkem, ke kterému se napojí skrze své zrcadlové neurony. To je důvod, proč když jsme u uspávání nervózní, tak jsou i naše děti. Kopírují naše emocionální rozpoložení. Děti se tedy často neumí dostat do stavu, ve kterém je naše tělo schopné usnout. Tím, že jim ukazujeme, jak na to, pomáháme jim a podporujeme je, jejich tělo postupně zjistí, jak to má dělat bez naší pomoci. A to trvá u každého dítěte jinak dlouho.

Jak jim tedy pomoci?
Jak už jsem zmínila, usínání je proces v našem těle, kdy musí do sebe zapadnout několik kousků, abychom vůbec usnuli. Často tomu brání stres. Pro děti je tento svět plný nových věcí, zvuků, lidí, a to je pro jejich nervovou soustavu velmi náročné. Proto potřebují naší regulaci, být u nás v náručí, aby se hladiny stresového hormonu snížily. Někdy si rodiče myslí, že je dítě unavené, ale ono se jen nudí a není ještě dost unavené na to, aby usnulo. Tady hraje velkou roli spánkový tlak, který během dne roste, a když není dostatečný, tak prostě neusneme. Vlastně je podúnava mnohem častější jev než přetažení. Často jsme dětským spánkem tak moc „posedlí“, že se točíme v kruhu neustálého uspávání. Svou roli zde mohou hrát i další faktory, jako jsou smyslové potřeby, spánkové prostředí, způsob uspávání, výživové potřeby, zdravotní problém atd.

Po narození se v rámci takzvaného čtvrtého trimestru doporučuje mimo jiné zavinutí. Když se dítě začne otáčet na bříško, už by se zavinovat nemělo. Jenže jak tento návyk odstranit, když dítě jinak nechce usínat, i když už je starší? 
Důležité je říct, že zavinování není povinné a já ani nedoporučuji pořizovat zavinovačku nebo swaddler do výbavičky před tím, než se miminko narodí. Zavinování dětem poskytuje stimul, díky kterému mohou být naplněné právě některé smyslové potřeby. Ty ale dokážeme naplnit i spacím pytlem nebo třeba kojením. Z hlediska bezpečnosti spánku je vhodný spací pytel nejbezpečnější. Pokud dítě nepotřebuje zavinovat, pak bych se tomu vyhnula. Některé děti však bez zavinutí nevydrží spát ani chviličku, pak je to jedna z možností, jak takovou situaci vyřešit. Je však potřeba dbát na bezpečnost a rozhodně nezavinovat celý den a celou noc. Dítě potřebuje volnost. Nikdy dítě nezavinujeme na společný spánek v jedné posteli, je to jeden z největších rizikových faktorů SIDS a SUID. Nedoporučuji používat ani péřovou zavinovačku, a to kdekoliv, jelikož jsou zde opět velká rizika SIDS a SUID. V případě, že dítě dovrší věku 3 měsíců nebo naznačuje přetočení na bříško, je potřeba zavinovačku odbourat. Zavinování v takové chvíli není vůbec bezpečné. Zavinování má i další nevýhody jako například potlačování Moro reflexu, umělé prodlužování spánku, možné problémy s kojením. Je tedy vždy na rodičích, jak se rozhodnout a zda některé výhody převýší nevýhody. Odstranění zavinovačky bývá často problém a v případě, že doma nemáte vysoce citlivé miminko, doporučuji přestat zavinovat ze dne na den. Přijde možná pár těžkých nocí, ale dítě si zvykne rychle. V případě citlivého miminka doporučuji nejdříve zavinovat s jednou ručičkou venku a později přidat druhou. Takto odbouráte zavinování postupně, ale také očekávejte, že to bude trvat delší dobu.

Mnohá miminka se musí ke spánku uhoupat. Matky potom často slyší, že si na sebe ušily bič, když ještě sedmi a vícekilové dítě uspávají nošením nebo na míči. Skutečně tak dítě na něco navykáme, nebo jen odpovídáme na jeho přirozenou potřebu? Malé miminko asi těžko člověk jen položí do postýlky a ono spí. I když takové případy jistě také existují. Na druhou stranu jak z toho ven, když už mamince nestačí síly, aby takto několikrát denně a v noci uspávala? 
Jednou z nejčastějších smyslovýh potřeb je pohyb. Samozřejmě, že naše spánkové asociace jsou zvykem. Ale je potřeba si uvědomit, že je máme každý, i my dospělí, jen u nás vypadají jinak a dokážeme si je obstarat sami. To děti nedokážou, rodí se nezralé a potřebují čas a péči. Neznamená to však, že spánkové asociace nejdou změnit. Ano, u velmi malých miminek, do nějakých 6 měsíců to nedoporučuji, protože je to spíš stres než pomoc. Ale pokud chceme změnit asociaci u dítěte nad půl roku, pak hurá do toho. Nemusí to jít hned nebo lehce, ale to neznamená, že to nejde. Je však potřeba opět myslet na to, jaké jsou potřeby nás všech, tedy dítěte i pečující osoby. Jaký je dětský temperament, smyslové potřeby. Někdy od dětí chceme něco, co vůbec není v jejich silách, proto chceme nejdříve pochopit je samé, a až potom cokoliv měnit. Nejdůležitější ale je, že pokud vám něco funguje, tak to neměňte. Ať vám říká kdo chce, co chce. Vy uspáváte a vy si to dělejte vždy co nejjednodušší.

Rodiče se snaží dětem usínání různě usnadnit. Třeba plenkou přes obličej, muchláčkem apod. Co si o těchto věcech myslíte? Patří do dětské postýlky? Případně od kdy?
Do postýlky dítěte pod jeden rok patří pouze kvalitní a dostatečně tvrdá matrace, přiléhavé prodyšné prostěradlo a dítě nejlépe ve spacím pytli. Já vím, že se to často rodičům nelíbí, ale takto je to opravdu nejbezpečnější. Na hlavu dítěte nikdy nic nedáváme. Dítě nemá stejnou termoregulaci jako my dospělí a může velmi rychle dojít k přehřátí, což je u miminka opravdu velmi nebezpečné. Navíc se dítě do plenky nebo muchláčka snadno zamotá a nedokáže se z toho dostat ven, hrozí tedy udušení nebo uškrcení. Dítěti potřebuje přívod kyslíku bez omezení. Pokud chceme muchláčka do našeho uspávacího rituálu zapojit, můžeme ho využít právě na usnutí, kdy máme dítě pod dohledem a dokážete pohlídat, že si ho nebude dávat na hlavu. Po usnutí ho pak od dítěte vezmete. Případně ho zapojte až po prvním roce.

Jak dlouho je normální uspávat? Někdo uspává dvě i tři hodiny. Není lepší potom nechat miminko vzhůru a zkusit to znovu později? Nebo potom bude přetažené a bude to ještě horší? 
Normální latence spánku, tedy doba usnutí, je u kojenců někde mezi 15-20 minutami. U batolat to pak může být až 30 minut. Pokud uspávání trvá delší dobu, je dobré podívat se na všechny výše zmíněné faktory, a zkusit uspávání odložit, vytvořit rituál nebo zklidnit sám sebe. V případě, že uspáváme velmi dlouho, dojde snadno k naší nervozitě a frustraci a v takovém stavu dítě stejně v klidu neusne.

Co když se starší dítě bojí tmy? Je dobré, aby mu rodiče nechávali rozsvícenou třeba lampičku? Nebude mu to narušovat spánek? 
U starších batolat se to může stát, a není to nic neobvyklého. Je dobré zkontrolovat místnost, zda nejsou vidět stíny, které by dítě mohly děsit a případně s tím něco udělat. Také je důležité s dítětem o tomto strachu komunikovat, případně vybrat nějakou tematickou knihu. Lampička může být řešení, vždy však volíme takovou, která neobsahuje modré světlo. To by spánek mohlo narušit. Rodiče často využívají solnou lampu nebo speciální žárovku.

Jaké základní tipy byste doporučila rodičům, aby se jejich dětem lépe usínalo?
Úplně nejzákladnější je pohodlí, spánková hygiena a rituály. To je něco, co vytvoří ze spánku příjemný zážitek.

S čím se nejčastěji setkáváte, že rodiče dělají špatně, co se dětského spánku týče?
Rodiče se často snaží „opravit“ své dítě, které je ale naprosto v pořádku a vyvíjí se jak má. To ale není ani tak chyba rodičů, jako toho, co vidíme kolem sebe. Tlak na samostatnost je obrovský. Přitom se nezávislost rodí právě ze závislosti.

Zdroj: autorský rozhovor s Annou Růžičkovou

Čtěte také: