Čas od času to třeba vidíte na ulici, čas od času to třeba sama uděláte... Máte špatný den, naštval vás manžel, šéf nebo prodavačka v obchodě. A to je jen krůček k amoku, který vás chytne, jakmile si dítě zapomene umýt ruce, rozbije cukřenku nebo nadrolí rohlík… „Maminko, neječ na mě!!“ říká možná váš potomek a je zděšen a možná i pláče. Vy se cítíte možná líp, ale stále mizerně. Nebo jak se cítí bomba po výbuchu, když za sebou nechala spoušť?
Zdeněk Matějček jako pohlazení pro duši
Dětský psycholog prof. Zdeněk Matějček je uznávaným odborníkem a dost často po jeho radách sahám. Jsou od srdce, jsou psány tak, jako by sám pan profesor zůstal do konce života dítětem. Tedy přesněji, uměl se dívat na svět dětskýma očima a laskavě ho porovnávat se svými bohatými psychologickými zkušenostmi. A cit ve spojení s vědomostmi – koho jiného si vzít za vzor?
Podle něj není nic hrůznějšího, než když na dítě jeho milovaná osoba ječí a řve – zdánlivě bezdůvodně. Protože tyto naše amoky, poslední kapky a přeteklé poháry trpělivosti jsou v očích dítěte bezdůvodné.
Ze všeho nejvíc dítě potřebuje pocit jistoty a bezpečí. Naše ujeté nervy nechápe, zvláště pokud je ještě malé. Exploze křiku, případně fyzického násilí ho ohrožuje.
Dítě, které vyrůstá v křiku, bude vyrůstat s vědomím, že je zavrženíhodné a bude bázlivé, bojácné a vydolovat si zpět ztracené sebevědomí ho bude v dospělosti stát mnoho sil. Z domova si totiž odnáší nepěkný model – nevím, co čekat od lidí…
Stop!!
A jak tedy zvládnout chvíli, kdy cítíte, že vám nervy jedou na výlet do kýblu?
- počítejte do dvaceti (stará rada, těžko praktikovatelná, ale účinná – chce to kus ovládání)
- odejděte do jiné místnosti, mlaťte do polštářů, vyřvěte se tam
- běžte do koupelny a opláchněte si obličej a zátylek studenou vodou. Osvěží se tělo i mysl.
- jste-li ve stresu dlouhodobě, choďte často ven. Čerstvý vzduch vám pomůže pročistit hlavu
- je-li příčinou vzteku únava, hoďte děti manželovi a zaplujte do vany… na masáž, ke kadeřnici, cokoliv…
Pamatujte, že pokud nebudete na dětské nejprve nevědomé, pak ale i zákeřnější vědomé pokusy vás vytočit doruda reagovat jako vzteklý šílenec, vyhrajete.
Nebude divadlo, nebude nic zajímavého, dítě nemá potřebu vás vytáčet.
Nebít, ale jedno plesknutí ještě nikoho nezabilo (snad…)
A pak existuje ještě jedna rada. Jedno plácnutí na zadek je účinnější než tisíce výčitek. Plácnutí je srozumitelné a účinné, výčitky, hrozby a neustálé připomínání neschopnosti vaše dítě podráží.
Nový komentář
Komentáře
Meander: no neboj, uz te mam vyfocenou a ted si te najdou :)
*Kotě*: Já se pořádně rozhlídla.
Nebyla tam široko daleko ani jedna opálená noha. 
Meander 17: Fakt řvala jo?
To já bych si nedovolila, bála bych se, že mě přijde zmlátit půlka jejího klanu 
Jo, Kopřivovi maj pět dětí a fakt ví, zač je toho loket...
Rodičům na nejhezčí cestu je dost podobná té Prvních šest let ve vývoji a výchově dítěte. Pokud chcete mít doma trochu víc pohody ať partnerské nebo s dětma, doporučuju Respektovat a být respektován od manželů Kopřivových. Vydal Portál a je to tam k dostání, kupovala jsem ji po internetu. Nejlepší jsou asi ale jejich kurzy. A pak je docela dobrá knížka J. Rasera Jak vychovávat děti, se kterými se dá žít.
V rodině tři děti, 9 holka, šest - kluci. Nevychovaní, řvoucí, křičící, neodpovídající, nezdravící, nereagující, nejedící... co ještě hrozného. A rodiče se diví, že je nikdo nechce na prázdniny. Všechny - nikdo, možná by si je někteří vzali po jednom. Jednou jsme to nevydrželi a řekli, ať s nimi něco udělají a jejich odpověď: jsou to naše děti a my si je vychováváme sami. OK. Tak si je také sami nechejte přes prázdniny. Nejsme přáteli facek, ale tady je tlouct hlava-hlava.
Gedžitka: to je pravda, tady u nás v miniknihkupectví jsem některý viděla, ale mají přes prázdniny zavřeno...
katchabinka: souhlas, jen to nesmí být 10x denně
RenataP: no já sháněla tu co mám pěkně dlouho
nekdy lepsi rychly pohlavec nez dlouhe vysvetlovani.
akorát koukám na tom odkazu, že je to všechno skoro vyprodaný....
Meander:
Gedžitka: Mám Prvních 6 let ve vývoji a výchově....Základy a soubor asi toho nejdůležitějšího první měsíce a roky...ale láká mě Rodičům na nejhezčí cestu a pak Co kdy a jak ve výchově dětí a k vánočnímu čaji si přeju ta zamyšlení Co děti nejvíc potřebují.
naše děti mě moc nevytáčely
vzpomínám si jen na jeden zkrat, když přišla nejstarší dcera domů o půl hodiny pozdějc, já jsem už byla celá strachy bez sebe 
když jsem na ni udeřila, tak se ještě zatvářila jako blbka a to mě nastartovalo, narvala jsem ji v předsíni do kouta a tam jsem ji mydlila hlava nehlava 
Meander:
RenataP:
a něco co bys doporučila? Když píšeš, že sama z něj čerpáš. Já se o psychologii obecně dost zajímám od prof. Matějčka tu mám Škola rodičů
.
Včera cestou od tramvaje do mě tříkolkou najížděla malá, roztomilá, cikánská holčička.
Řvala jsem na toho zasr* spratka, co se do něj vešlo. 
Gedžitka: třeba zde?
http://www.kosmas.cz/hledani_vysledek.asp?autor=Zden%u011Bk%20Mat%u011Bj%u010Dek
RenataP: Bojím se pubertálního věku! Už teď, i když je mému kvítku teprve 5
... jak to jen naši dělali, že jsme byli s bráchou v pubertě snesitelní? 
A nebyl by nějaký seznam literatury od pana psychologa?
Právě proto pana profesora zmiňuju, protože si do jeho knih chodím pro pohlazení vyfluslé duše a novou dávku trpělivosti, kterou vždycky míním poctivě využít. Faktem však zůstává a nejspíš i zůstane, že NIKDY MĚ NEDOKÁZAL NIKDO TAK VYTOČIT JAKO VLASTNÍ DÍTĚ. Myslím, že matky by měly v porodnici nafasovat několikero náhradních nervů.
Zní to možná divně, ale víc mě asi vytáčelo "bezdůvodně ječící mimino", než batole, uvidíme, jak to bude dál...
a opálení spoluobčané a bílé socky? Tam asi žádná kniha neporadí, snad jen zavřít okna a opevnit barák.