Když se Jiřina seznámila se svým současným manželem, ani ve snu ji nenapadlo, že by se mohla znovu zaláskovat. Kdepak. S prvním mužem si prožila hotové peklo a sama sobě dala závazek, že už nikdy více žádný chlap nepřekročí práh jejího domu.
Člověk míní, život mění...
Petr se ukázal jako výborný, chápající kamarád, ve kterém Jiřina našla nejen oporu a pochopení, ale také úžasného společníka pro svého dvouletého chlapce.
“Bylo až neuvěřitelné, jak rychle se s Honzíkem sblížili. Syn si Petra doslova zamiloval a byl jím jak posedlý. Když jsem ty dva spolu pozorovala, jak si hrají, měla jsem pocit, že pozoruji otce a syna...“
Jiřina přiznává, že Honzíkova láska k Petrovi, byla asi tím hlavním spouštěčem její zamilovanosti.
“I přesto, že jsem sama sobě přísahala, že už nikdy, nikdy nedopustím to, abych se zamilovala, jednoho krásného dne jsem si musela přiznat, že Petr je pro mě daleko víc než jen pouhý kamarád.“
Petrovi city k Jiřině byly už dávno za hranicí pouhého kamarádství a tak jejich lásce nestálo nic v cestě.
“Po dlouhé době jsme si s Honzíkem opět mohli vychutnávat ten krásný pocit úplné rodiny. Snad během měsíce Honzík začal Petrovi říkat „tati“ a já byla šťastná jako snad nikdy v životě.“
Po půlročním soužití si byla paní Jiřina jistá, že Petr bude nejen dobrým mužem, ale především výborným otcem Honzíka. A tak když se jednoho večera objevil Petr v ložnici s růží a prstenem, Jiřina ani na moment nezaváhala a řekla „Ano“.
„Do chvíle, než se nám narodila Erika, bylo naše manželství jak z filmového románu. Opravdu, neměli jsme žádný problém, žádná skvrna nekazila naše manželství a já si tehdy s pozitivním těhotenským testem v ruce říkala, že je to to nejkrásnější, co se nám mohlo stát...“
Bohužel v momentě, kdy se narodila Jiřině a Petrovi dcera Erika, rodinné soužití utrpělo první ránu.
„Honzík byl náhle mému muži na obtíž. Peskoval ho za věci, kterým se dříve smál, volný čas věnoval jen Erice a patřičně dával všem najevo, že Erika je jeho vlastní dítě.“
Jiřina s Petrem několikrát o tomto problému hovořila. Snažila se najít řešení, promluvit si s ním o tom, zda si uvědomuje, jak moc ubližuje nejen Honzíkovi, ale i jí. Petr se však jen vždy usmál a řekl, že to jsou výmysly.
„Čas plynul a Honzík se opravdu stal pro Petra pátým kolem u vozu. Syn nechápal proč, jen se mě stále ptal na to, zda ho má tatínek ještě rád... Byly to hrozné chvíle, ale nejhorší bylo, že Petr k tomuto svému chování zůstával chladným. Neměl zájem o tom mluvit, probrat to se mnou, a dokonce mi odmítl i společnou návštěvu psychologa.“
Když byl Erice rok, byla to Petrova princezna obklopená dárky, obklopená láskou a něhou. Jiřina se vždy snažila svoje city dělit mezi obě děti stejně, ale jak sama říká, Honzíkovi vynahradit Petrovu lásku zkrátka nedokázala.
„Nejhorší je, že jsem nevěděla, jak mám Honzíkovi vysvětlit fakt, že dříve si s ním táta hrál a mazlil, a nyní ho sotva pozdraví. Kdyby měl biologický otec o syna zájem a byl normálním otcem, možná by celá věc byla jednodušší, bohužel, ani jsem nevěděla, kde můj exmanžel žije...“
Situace nakonec dopadla tak, že Jiřina s Honzíkem začala pravidelně navštěvovat dětského psychologa, který jasně řekl, že chování nevlastního otce se velmi negativně odrazilo na chlapcově psychice.
Ani po tomto sdělení odborníka však Petr svůj postoj k Honzíkovi nezměnil a ani neměl snahu o hledání řešení. „V této chvíli zvažuji rozvod. Obávám se totiž, že stávající manželství může Honzíkovi jeho problémy ještě prohloubit... Je mi však jasné, že rozvod bude pro mě bojem. Bojem o Eriku a hrozně se bojím, aby mé rozhodnutí rozvést se, zase neublížilo dcerce... Nevěřím totiž, že Petr bude vůbec schopný reagovat a chovat se jako dospělý muž, a už vůbec nevěřím, že bude ochotný nechat Eriku v mé péči. A věřte mi, že pouhá představa, že nebudu mít holčičku u sebe, mě přivádí za hranice čirého zoufalství... „
Děkuji za rozhovor
Nový komentář
Komentáře
taky jsem řešila...jestli mám právo vzít otce mé ...a ted vím,že to právo jsem měla...a navíc jsem neměla čekat tak dlouho...bývalý se choval stejně i k mému synovi....otce už neměl...tak na něm úplně visel....jenomže ten měl pro kluka jen nadávky...výčitky...a nesmyslné příkazy...dcerka tím trpěla taky..sice ji toleroval,ale láska se tomu fakt říct nedala....odejít jsem měla hned po jejím narození,trpěly tím obě děti a psychicky trápit kluka je horší..než mu jednu vrazit...dodnes si vyčítám,že mě trvalo tak dlouho...než jsem se rozhodla nefungující vztah ukončit....ted máme s dětmi skvělý život a já doháním..co se dá....Nemůžu ti radit co máš udělat,ale vztah se určitě nezlepší...a později si to budeš vyčítat...nenechávej klukovi bezdůvodně ubližovat...vím...jaké to je....a čas už nikdy nevrátíš zpět
Jane11:ale on tomu Honzíkovi ubližuje..psychicky a to je úplně stejný jako kdyby ho mlátil fyzicky, možná i horší...
to přece nemůže nechat být a zůstat s ním jen proto aby si ho udržela
To máš těžký... Rozvod není vždycky tím nejlepším řešením, vlastně to je až ta konečná varianta, když už žádné jiné řešení není (nebo se nechce hledat), ale pokud Petr problémy řešit prostě nechce a vytrvale to odmítá, pak jiné východisko asi nezbude ...
Takovýhle problém asi jen tak sám od sebe nevyhnije, to se potáhne roky a Honzík se bude trápit...
Eriku nejspíš dostanete do střídavé péče, ale podle toho, jak nezrale se Petr chová (vůči Honzíkovi), bych skoro řekla, že ti bude ve stycích s Erikou ze msty bránit Prostě mi podle toho, jak se chová ke svému nevlastnímu synovi, nepřipadá tak úplně normální. Netroufla bych si říct, že je to dospěle a rozumně uvažující chlap.
Ale ráda bych se mýlila samozřejmě...
MotýliceEmma: no ale co ta holčička, nebude nakonec trpět rozvodem stejně, ne-li víc, než ten chlapec ? Buď přijde o otce, nebo se o ni budou dlouho a složitě soudit, to je strašně těžké rozhodování, když vlastně není žádné kloudné řešení - vždycky bude někdo nešťastný.
To je ale pěkný sobec!
Moje tetka má dvě děti, je rozvedla se a pak si vzala nynějšího manžela.Jsou spolu tak deset let, sice je to taky prevít, ale děcka bre jako vlastní(svoje žádné nemá).
Mas 2 deti! Rozved se. Jednoznacne.
Tohle je fakt moc smutný a fakt nevím, co by bylo nejlepší řešení, pokud je chlap hluchej. Má ještě vůbec rád aspoň Jiřinu? Asi bych taky zvolila rozvod, soudu předložila posudky od psychologa a to by bylo, abys Eriku nedostala do péče.
Martin_Beck: vždyť tady nikdo nekouše, neboj
sorry,to psal kolega,a zapomněl se přihlásit, my se tu dělíme o jeden počítač, že, Martine ?
sorry,to psal kolega,a zapomněl se přihlásit, my se tu dělíme o jeden počítač, že, Martine ?
Luciš: mně taky - ale už mám dvě s bývalou manželkou, takže už opravdu další nechci :-)))
Martin Beck: taky bych řekla, že je to tak napůl. Přeci i některé z nás mají potřebu si toho chlapa pojišťovat, že
Osobně by mi jedno dítě stačilo.
Těžko říct, kam Jiřina spěchala s vdavkami a dalším dítětem.
V klidu bych zašla do nějaké rodinné poradny a když ani to nepomůže, zvážila bych jestli mi jde o takového chlapa nebo aby se měl syn lépe, bez něj. U holčičky by to mohl uhrát maximálně na střídavou péči a to ale až okolo věku základní školy, u mimina nemá šanci, ještě s takovou pověstí, jak se choval u chlapce
pohodarka: jasně že děláme chyby, ale dneska vím, že ustupovat v zásadních věcech nemá cenu. Vlídným slovem toho krkavce nepředělá, musí ze všech svých sil a hodně do tvrda. nakonec manžel , když uvidí, že to jinak nepůjde, se může začít snažit...
to je hrozný, co tomu Honzíkovi provedl...ani se mi nechce věřit, že se k němu tak nechoval od začátku
rozvod je tady jediné možné řešení, takového člověka bych nevystála ani minutu
a rozhodně bych se nebála toho že bych mohla přijít o dcerku, to by musela být neschopná péče o dítě, aby jí soud dítě zabavil
a rozhodně bych si vzala na pomoc všechny zprávy z psycholog.vyšetření, kde se píše, co otec svým jednáním Honzíkovi způsobil
Já znám rodiny, že starší sourozenec je tvrdě odsunut i když se jedná o dvě děti dvou rodičů. Např. synovec na naprosto strašlivou výchovu švakrové hodně doplatil. Sotva se narodila jeho sestra, už na něj pouze řvala, nepomazlila se s ním, pořád mu něco vytýkala, pořád byl jen "špatný"...
Jupíí: vzdyt chce bojovat, ale ma strah, to snad neni tezke pochopit
a co se tyce tech bryli a to plati pro vsechny, vy asi nedelate chyby, vsichni vasi znami, partneri a kamaradi byli a jsou bez chyby a paklize chybu meli, tak jste ji poznali hned v zarodku a vlastne se vam blizke ty osoby ani nestaly, co?
Já nechápu jak se někdo může během krátké takhle změnit z ideálního manžela a otce na sadistu první kategorie. Bych to tipla na růžové brýle, nějaké náznaky přece musely být už předtím
A Jiřině radím bojovat , za syna , v takovéhle situaci by neměla ustupovat. Vyměnit vlastní dítě za cizího chlapa.
těžká rada, těžká, zkusti ještě jednou promluvit s manželem, otázku rozvodu raději nezmiňovat, nemuselo by to dopadnout dobře. Každopádně držím palečky a přeji hodně při rozhodování. Nerozhoduješ sama o sobě, ale o dětech.