Foto: Shutterstock
„Partnerova čtrnáctiletá dcera Anna mě samozřejmě nepřijala, jsem pro ni ta, která tatínka odvedla do rodiny, což dokážu pochopit a jsem schopná se do ní vcítit. Nic jiného jsem ani nečekala. Ale myslela jsem si, že se k sobě dokážeme chovat alespoň v mezích elementární slušnosti. No, šeredně jsem se přepočítala,“ říká Lenka.
Podle ní se Anna dokáže parádně přetvařovat. Jakmile je u toho její otec, chová se k Lence mile, skoro až moc mile. Když se ale někam vzdálí, neváhá jí sprostě nadávat, urážet a dělat naschvály.
„Jezdí k nám na víkend jednou za čtrnáct dní, jinak je u matky a Petr nedávno říkal, že chce jezdit častěji a její máma s tím nemá žádný problém. Já s tím mám problém obrovský, ale nemůžu nic říct. Je to Petrova holčička, nedá na ni dopustit a cokoli jsem se snažila v minulosti naznačit, smetl Petr ze stolu,“ tvrdí Lenka.
Ta je tedy nucená snášet Aniny výpady a přihlížet tomu, jak dcera svého otce pomalu ale jistě manipuluje a jak ho má omotaného kolem prsu. Přestože je Lenka dospělá racionálně uvažující žena, přeci jen se neubrání jisté žárlivosti, protože Petr dá vždy přednost požadavkům a přáním své dcery před těmi Lenčinými.
„Přemýšlím o tom, že si někdy nechám zapnutý telefon a budu doufat, že se do mě Anna zase někde stranou hnusně pustí. Potom bych měla v ruce důkaz a mohla tu nahrávku pustit Petrovi. Jen se bojím, že by se stejně svojí dcery zastal a mě by zůstaly oči pro pláč. A taky se nechci uchylovat k takovým pokoutným praktikám. Nemám tušení, co se dá s touhle situací dělat,“ uzavírá Lenka.
Příběh komentuje seniorní psychoterapeutka Mgr. Veronika Macová:
Lenčin příběh je nabitý tématy rodinných vztahů, křivd, bolestí, nespravedlností a vzteku. Každý aktér tohoto příběhu prožívá celou situaci s vlastním zraněním. Mohou se pak objevovat pocity viny, zloby a zmatení. Na to reagujeme každý trochu jinak. Představme si, že všechna tahle bolest se v nás hromadí jako pára v papiňáku. Pokud zvedneme poklici, vybouchne to. Páru potřebujeme začít opatrně upouštět. Vztah mezi Lenkou a její nevlastní dcerou se pravděpodobně nezlepší hned. Bude vyžadovat trpělivost a péči na všech stranách. To, co Lenka popisuje, je násilí. Násilí je ale i to, když si hovor s nevlastní dcerou nahraje. Lenka cítí, že by to pro ni nebyla ta správná cesta. Jen se v ní hromadí napětí a frustrace, se kterou si už neví rady. To se děje, když nepracujeme se svým vztekem. V takových situacích je vhodné obrátit se na odborníka (terapeuta či mediátora), který rodinu krizí provede tak, aby se mohlo napětí v domácnosti rozvolnit. U nás je hned několik odborníků, kteří se této problematice věnují. Najdete je například v seznamu akreditovaných mediátorů rodinné mediace nebo akreditovaných rodinných terapeutů.
 Mgr. Veronika Macová je zakladatelka a ředitelka psychoterapeutického a poradenského centra Willow Therapy a projektu Skupiny Praha, seniorní psychoterapeutka a seniorní psycholožka, pracuje převážně s dospělými individuální a skupinovou formou face to face i on-line, nejčastěji se zabývá tématy životní nepohody či nespokojenosti, smutku, úzkostí, stresu, vyhoření, vztahů, samoty, sebevědomí a sebehodnocení, práce se vztekem a agresí a dalších potíží spojených s kriminalitou či trestnou činností, jejími klienty bývají často muži a věnuje se také metodice a mentoringu svých kolegů. |
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
To je pěkné, že se té "elementární slušnosti" dovolává osoba, která ji sama neprojevuje. Osobně se netajím tím, že mám k nevěře obecně dost tolerantní postoj, hodně věcí ani za nevěru nepovažuju a když už nevěra nastane, nemyslím si, že je to nutně konec světa a je třeba všechno zničit. Lidi si nejsou věrní, tak to prostě je. Dá se s tím pracovat. Ale všechno má své meze. Jak jsou ve hře nedospělé děti, je naprosto neakceptovatelné dát přednost milence/milenci. Rodina nesmí trpět tím, že někdo má milenku. Mělo by být společensky nepřípustné se kvůli tomu rozvést a nechat trpět děti. To je moc fuj, ať už to udělá muž nebo žena. Napřed povinnost, potom zábava. Milenka je zábava, děti a rodina povinnost. Buď jsem schopný/á mít milenku diskrétně, a jinak plním povinnosti, nebo ne. Tadyhle pán to zvoral, a logicky cítí vůči dceři vinu. Ale i kdyby ne, tak dcera má mít vždycky přednost. Lenka se musí smířit s tím, že bude jen číslo dvě. To ale měla vědět od začátku, že ta dcera je a bude tatínkova holčička, to je totiž její místo, tak to má správně být. Dcera na prvním místě, milenka Lenka na druhém. Elementární slušnost je neodvádět otce od rodiny. Lenka si to zavařila sama a je naprosto nemístné chtít od čtrnáctiletého dítěte, aby řešilo Lenčin problém.
14 leté holky dokážou být hodně protivné. Od koho se naučila sprostým nadávkám? Nejspíš od svých rodičů. Nezávidím jí. Nebyla jsem nikdy v takové situaci, těžko radit.
Nesnášela bych vůbec nic. Tatínkova holčička je tatínkova návštěva. Ani by mě nenapadlo chtít se s ní spřátelit a už vůbec pro ni například vařit. Na celý víkend bych odjela, zamkla si své osobní věci a nechala těm dvěma volné pole působnosti. Ať si uvaří, ať si dělají, co chtějí. A to ne jako útěk před silnějším soupeřem. Ale jako rozumný odchod ve stylu ,,nejsem na tebe zvědavá," Ať už rozchod byl z tátovy viny a tátovy nevěry, ať síto holka vyřídí s ním. Až bude drzá na něj, a ona bude, když tam Lenka nebude, tatínek, pokud má všech pět pohromadě, ji dá za urážky jednu přes pusu a bude vymalováno. Pořídit si nebo vypůjčit si malou kameru a děvenku natočit, není nic těžkého, pokud to nebudu sdílet na sociálních sítích, snad ani nezákonného. Pustila bych to otci s tím, že už s jeho dcerou pod střechou trávit víkend nebudu a je to. Nejsem příznivce nevěr ani rozvodů. Některé děti jsou potom chudáci. Máma a táta mají nové partnery a nikdo o ně nestojí, nebo jsou cílem psychických a fyzických útoků. Holka se chová jako spratek a je potřeba se jí vymezit. Buď se chovej, jak máš a nebo zůstaň, kde jsi.
Vykaslala bych se na to a nevalcila s ni, konfilkty bych presla, jen si to zhorsujete. Pokud ma tatinka rada, sama casem uvidi, ze je s vami stastnejsi, jinak by neodesel. :)
No a co jste cekala,ze vas bude milovat.Tak hloupy snad nemuze byt nikdo.
Tak holky většinou tak do 14 let tátu většinou milují. Potom už ne, vrátí se to až tak ve 22 letech, ale může to být různé. Nicméně pořídit holce v tomhle věku "náhradníka" je pro ni vražda.
A dobře ti tak. Na ženaté se nesahá. Nikdy. Nikdy. Nikdy. Když nejsi schopná najít si nezadaného, rozvedeného, nebo zklamaného, nebo co já vím, tak máš být sama. Nemáš žádné právo, tady brečet. Líto mi tě není a přeju ti, ať ti holka ještě pořádně zatopí, můro nenechavá.