0bbb8fc35968f-rzffjg.jpg
Foto: Obrázek je generovaný AI / Chat GPT

Na různých místech v Praze se čas od času objevují mladé Jihokorejky, ale občas už i bělošky, které kolemjdoucí oslovují většinou česky nebo anglicky. Nabídnou jim rozhovor o korejské kultuře, kurz jazyka, ochutnávku jídla, psychologický průzkum nebo účast na natáčení. Ve skutečnosti se za tím ale skrývá něco úplně jiného.

Jelikož se sama o kultury jihovýchodní Asie zajímám mnoho let, když se mi stane, že mě někdo takový na ulici osloví, většinou mám hned jasno, o co jde. To, že se náboženské hnutí Sinčchondži objevuje i v ulicích Prahy, není totiž žádná novinka. Stalo se mi to poprvé už 10 let zpátky, že mě slečna oslovila na Václavském náměstí a chtěla po chvíli moje číslo, abychom se domluvili na příště na kávě a povídaly si. Tvrdila, že hledá kamarádku. Po chvíli povídání už se mě ptala, zda věřím v Boha. Jindy jsem zase potkala slečny ve dvojici. Měly připravený zajímavý dotazník na téma životních preferencí. To, že polovina otázek byla o víře a o Bohu, nebylo samozřejmě překvapující.

Tehdy byl Václavák kolem tramvají jejich častým stanovištěm a podobnou zkušenost jsem zde měla víckrát. Jendou mě oslovily dokonce u Palladia nebo na Národní třídě, ale objevují se i jinde. Dřív jsem s nimi párkrát vedla konverzaci a vyslechla si je. Když zrovna čekáte na tramvaj, a ona zrovna nejede, nemáte moct kam utéct. A nebudu lhát, když jsem zrovna nepospíchala, byla jsem i docela zvědavá, na co se budou ptát. Nedávno jsem je po delší době potkala znovu, u metra Luka. Dnes už ale většinou reaguji pohotově a zkušeně: „Jste z nějaké církve? Ano? Tak neshledanou.“ Poslední dobou případů evidentně zase přibývá.

Varování před hnutím Sinčchondži nedávno dokonce vydal i starosta Prahy 7. „Rád bych varoval před členkami sekty Šinčchondži, které lze občas potkat třeba nově na Strossmayerově náměstí. Většinou jde o mladé, někdy asijsky vypadající ženy. Některé mluví česky, jindy hovoří anglicky. Jejich materiály, které nabízejí, jsou buď zcela nevinné (lákají i na kurzy korejštiny, K-pop a jídlo, biblické kurzy), nebo naopak děsivé (sekta věří, že každý mimo sektu bude po smrti trpět v ohnivém jezeře),“ píše na svém Facebooku Jan Čižinský.

Nábor se zaměřuje především na mladé ženy (ale občas i muži) a příslušnost k Sinčchondži bývá při prvním kontaktu popírána nebo zamlčena. Varovným znamením přitom není nutně jihoasijský vzhled ani národnost člověka, který vás osloví. Podezřelé je především to, když odmítá jasně sdělit název organizace, snaží se rychle získat telefonní číslo nebo podrobnosti o vašich vztazích, problémech a náboženském přesvědčení.

„Před lety jsem se od nich nechala nachytat a nalákat na osobní schůzku právě pod záminkou psychologického výzkumu. Rozhovor se nenápadně stáčel k mým problémům, vztahu k bohu, církvi, rodině, mapovali si moje kamarády, obecně síť vztahů. Na konci mi tenkrát dali dotazník a řekli, že se musíme potkat ještě jednou, aby mi mohli říct výsledky. Od té doby jsem byla oslovena na ulici několikrát dalšími dívkami, na instagramu asi třikrát v soukromé zprávě. Vždy to byly mladé dívky nebo ženy, evropského vzhledu, hovořící česky. Podezřelé profily na Instagramu často poznáte podle citace biblických veršů a toho, že mají v přátelích podobné profily, nebo rovnou profil Sincheonji,“ popisuje své zkušenosti pod příspěvkem starosty uživatelka Facebooku Pavla K.

Edita S. zase uvádí: „Ano, také mě zastavily na Ortenově náměstí tři ženy, pravděpodobně Korejky. Záminkou bylo, že se učí česky a že by mi rády ukázaly prezentaci, zda je srozumitelná. Jednalo se o biblické texty. Poděkovala jsem a odešla. Byl to zvláštní zážitek.“ A s příklady bychom mohli pokračovat dál.

369b40d2fe3f0-profimedia-0501320264.jpg
Uzavřená soulská pobočka Ježíšova kostela Šinčchondži v Soulu / Foto: Profimedia

Od přátelského rozhovoru k biblickému kurzu

První setkání každopádně obvykle nepřipomíná hned náboženský nábor. Rozhovor se však může postupně stočit k rodině, samotě, životním těžkostem, víře nebo hledání smyslu. Následuje pozvání na další schůzku, třeba na kávu, seznámení s novými „přáteli“ a později nabídka bezplatného studia Bible.

Český Náboženský infoservis Dingir popsal systém, v němž je potenciální zájemce označován jako „ovoce“. Náborář o schůzkách podává hlášení a další člen, nazývaný „lístek“, má s novým člověkem vytvořit zdánlivě přirozený přátelský vztah. Zájemce je poté veden k několikaměsíčnímu biblickému kurzu, který může probíhat několikrát týdně.

Velmi podobné postupy byly zaznamenány i mimo Česko. Australská veřejnoprávní stanice ABC News popsala příběh studentky, kterou údajné spolužačky oslovily s průzkumem. Teprve po zahájení biblického studia zjistila, že za kurzem stojí Sinčchondži. Podle ABC hnutí využívá dotazníky, sociální sítě, univerzitní prostředí i neurčitě pojmenované společenské akce.

Co je Sinčchondži?

Sinčchondži (psáno také Šinčchondži nebo anglicky Shincheonji) vzniklo v Jižní Koreji v roce 1984. Založil jej I Man-hui, známý v mezinárodním přepisu jako Lee Man-hee. Hnutí jej označuje za „zaslíbeného pastýře“, jenž má podle svého učení správně vykládat naplnění biblické knihy Zjevení.

Důležitou součástí nauky je vytvoření dvanácti kmenů a skupiny 144 000 „zapečetěných“, o nichž se hovoří v biblickém Zjevení. Samotné hnutí na svých oficiálních korejských stránkách uvádí, že provozuje bezplatná biblická centra ve více než devadesáti zemích, včetně České republiky. Jde ovšem o údaje zveřejněné samotnou organizací, nikoliv nezávisle ověřené statistiky.

d5c03e9efcc99-profimedia-0610245394.jpg
Akce křesťanské sekty Šinčchondži na stadionu Dynamo v Kyjevě / Foto: Profimedia

Hlavní problém tohoto hnutí není pouze v neobvyklém výkladu Bible. Problém je zejména v tom, že lidé předem nevědí, kdo je oslovuje a do jaké organizace jsou postupně přiváděni. Bývalí členové v Austrálii popisovali, že studium postupně zabíralo stále více času. Někteří podle svých výpovědí omezili školu, práci a setkávání s přáteli. Pochybnosti nebo kritika skupiny měly být vysvětlovány jako působení Satana a případný odchod jako ohrožení spásy. Jde o osobní svědectví, která hnutí odmítá nebo zpochybňuje, podobné výpovědi se však objevují opakovaně v různých zemích.

Jihokorejská tisková agentura Yonhap v roce 2025 informovala o sledování aktivit Sinčchondži francouzskými úřady. Citovala bývalou členku, která tvrdila, že byla oslovena dvěma ženami na nástupišti pařížského metra a pozvána na náboženský kvíz. Později měla čelit požadavkům na omezování vztahů a finanční příspěvky. Francouzská větev Sinčchondži obvinění z fyzické a psychické kontroly odmítla.

Hnutí připouští dřívější utajování identity

České zastoupení Sinčchondži odmítá označení sekta a tvrdí, že jeho členové pouze šíří biblické učení. Na svých českých webových stránkách nicméně připustilo, že mezi roky 2015 a 2021 při náboru vědomě nesdělovalo celý název církve a jejích programů.

Organizace tento postup vysvětlila snahou chránit zájemce před předsudky a tlakem okolí. Uvedla také, že svou identitu studentům odhalovala v průběhu kurzu, že skrytá misie v srpnu 2021 skončila a že současné semináře jsou veřejné. Zároveň se omluvila lidem, kteří se cítili podvedeni. Aktuální varování z Prahy však naznačují, že přinejmenším někteří náboráři mají i nadále používat neurčité nebo zavádějící záminky.

Jak se při oslovení hnutím zachovat?

Než někomu na ulici předáte telefonní číslo za účelem kurzu nebo jiných aktivit, zeptejte se na celý název organizace, její webové stránky, právního provozovatele a přesnou náplň akce. Odpovědi si ověřte nezávisle, nikoliv jen podle materiálů, které vám oslovení lidé sami pošlou.

Za varovné signály lze považovat tlak na rychlé rozhodnutí, neochotu sdělit pořadatele, snahu získat citlivé osobní informace, požadavek, abyste o setkání nemluvili s rodinou, nebo postupné navyšování nároků na váš čas a peníze.

Člověka, který už podobné kurzy navštěvuje, obvykle nepřesvědčí výsměch ani ultimáta. Důležitější je nepřerušit s ním kontakt a nabídnout mu bezpečný prostor k rozhovoru. Odbornou konzultaci poskytuje také Poradna Společnosti pro studium sekt a nových náboženských hnutí.

Zájem o korejštinu, K-pop nebo korejskou kulturu samozřejmě není ničím nebezpečným. Problém nastává ve chvíli, kdy se kulturní záliba stane pouhou záminkou a člověk se až po týdnech či měsících dozví, do jaké organizace byl ve skutečnosti získáván.

Zdroje: Autorka, Dingir, Yonhap, oficiální stránky Sinčchondži, Poradna Společnosti pro studium sekt a nových náboženských hnutí, ABC News, FB/Jan Čižinský