Nevím, jestli jsem to dobře vysvětlila. Mně nevadí, že jde někam s klukama, ale že neuzná za vhodné mi o svých plánech říct, takže já si vůbec nemůžu nic naplánovat. Někdy mi třeba řekne, ať přijedu za ním, ale spíš ne. Nebo se mi ani nechce. Jinak to ale mezi náma klape docela dost, dokonce mě už představil svým rodičům, takže spolu normálně chodíme. Taky docela hodně pije, když jde ven, ale není to žádný alkoholik, to zas ne.
Vím, že některé holky tady mají asi větší problémy, ale mně tohle dost trápí a nevím, co si mám o tom myslet. Když se s ním o tom chci bavit, tak se jen směje, že jsem stíhačka, ale tak to není. Jen chci být součást jeho života a ne jen spolubydlící. Díky za každou radu.
Danny
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Shoduju se s většinou, taky si myslím, že je zatím ještě nedospělý a nepřipravený na společné soužití ... Měla jsem přítele, se kterým jsem žila skoro čtyři roky, a nepodařilo se mi ho naučit, že když nechce být večer doma, tak že to chci vědět - bylo mi poměrně jedno, co bude dělat, ale chtěla jsem mít prostor na to, abych si zařídila svůj vlastní program. Většinou to ale vypadalo tak, že jsem ho sháněla v osm večer, kdy že přijde z práce, a dozvěděla jsem se, že je ... v čajovně, s kamarádkou, na kulečníku, u maminky ... a že rozhodně o tu večeři, kterou jsem měla hotovou, nebude mít zájem (a pak mi vyčítal, že jídlo vyhazuju
) A tak z mnoha důvodů vztah skončil. Můj manžel, i když o devět let mladší než můj expřítel, hned pochopil, že když má zpoždění, že mám strach, nikdy jsme neměli problém v tom, že bych ho někam nepustila nebo že by on nepustil mě a všechno je v pohodě (zrovna je na nějaký jízdě a jsme domluvený, že pro něj v noci zajedu, aby se nemusel táhnout Prahou nočními autobusy). Myslím, že společný život je o tom, že si lidi vzájemně důvěřují, domlouvají se na společných pravidlech a dohodnutá pravidla respektují, a že každý ve prospěch toho druhého trošinku skrouhne svojí vlastní svobodu (ale ze své vlastní vůle, ne donucením, výhružkami či vydíráním) a přitom respektuje svobodu toho druhého ... prostě bych to shrnula - nečiňme druhému to, co nechceme, aby on činil nám a snažme se, abychom zbytečně nepůsobili strachy, stesky a nepříjemno v duši toho druhého něčím, co nám samotným třeba ani nevadí (ale vždycky to musí být oboustranný - pokud je to jen jednostranný, je to patologický).
to Pičulín: Nedobře se na to díváš! To, že mám o někoho strach, nebo že si chci také udělat na den program, je podle tebe omezování a ovládání? To se pak chlap nemusí ženit. Jestli si představuje domácnost jako tichý servis a manželku jako nezávislou milenku, tak není zralý a pro vztah se nehodí. Chlap má být chlapem. Bohužel, to už u většiny dávno neplatí. Kde jsou ty doby gentlemanů a opravdových mužů? Dnes máme místo nich jen ufňukané sobecké děti... Tfuj, to jsem se rozčílila!
Můj miláček se ze začátku taky choval podobně lehkovážně. Pak jsem se s ním domluvila, že jestli chce večeři, tak mi zavolá, na kolik hodin ji mám připravit a v tolik přijde, jinak bude o hladu. Pomohlo to - jídlo na muže většinou zabere
Možná to vidím jednoduše, ale jste zřejmě na začátku - v zamilovanosti, co bude dělat za 10 let?
Tak to je tipické. Je třeba to řešit hned na začátku vztahu! Jestliže je tak sobecký, že mu nedochází proč chceš vědět kdy se vrátí, musíš mu to říct! Já když začala chodit s mým přítelem, byl to podobný samorost! Bylo kvůli tomu pár pěkných hádek, jednou jsme se málem rozešli! To po tom, co mi v noci řekl, že ráno odjíždí na 5 dní.. To mě fakt vytočilo!! Shodli jsme se na tom, že si všechny akce budeme říkat dopředu a taky to tak děláme! Myslím, že to klape. Taky jsem čekávala doma... Jenže mě to nebavilo a tak jsem si teď udělala časový plán a doma jsem v týdnu jen večer tak od šesti-sedmi. Buď samostatná!!
To "sama" nemyslim ze by se mel chlap starat o zabavu- ale jde o vztah.
Take bych to ukoncila. Lepsi je byt sama a mit sanci, ze najdes lepsiho- nez byt s nekym a presto sama.
VYKAŠLI SE NA NĚJ, BUD CHCEŠ DUŠEVNÍ KLID A NEBO S NĚKYM HEZKY CHODIT PO NAVŠTĚVÁCH A PŘEDVÁDĚT SE JAK TO KLAPE, KDYŽ TO TAK EVIDENTNĚ NENI...NEBO SI NALHÁVÁŠ NĚCO JINÝHO JAK TU ČTU!
Kravo, ty jedna kravo, ona ho neomezuje!
Danny, vim o cem mluvis. I kdyz se to nezda, je to dost velky problem. Vim naprosto presne, jak Te jednani Tveho pritele mrzi, zazivala jsem neco hodne podobneho. Musim rict, ze jsem to nevydrzela a toho cloveka jsem musela!!! opustit, protoze mne svym chovanim velice ublizoval. Taky nejsem zadna stihacka (prave naopak, svoboda je to nejlepsi co do vztahu vlozit), ale toto je neco naprosto jineho. Tvuj drahy si proste v mozecku jeste neracil uvedomit, ze uz neni sam, ze na neho nekdo ceka, nekdo se treba o neho boji, koneckoncu stat se muze cokoliv a kdyby se mu opravdu stalo neco zleho, ani nevis, kde je. Nechci abys resila veci nejak radikalne, kdyz vsechno ostatni klape, ale muj nazor je, ze Te tim utrapi!!
a.nemeckova@volny.cz: Jé, to se mi líbí, promluvila jsem si s ním a od té hádky je to mnohem lepší
. Promiň, ale pobavilo mě to, asi to vystihuje podstatu partnerských rozhovorů. Ale je to moc roztomilé.
Ahoj Danny,
já mám nového přítele teprve půl roku, ze začátku tohle taky dělal, že odešel a ani mi neřekl kam jde, taky jsem se doma vztekala, že je mi 22 a sedím doma, nikam nejdu a čekám na něj. Ale promluvila jsem si s ním o tom, a pochopil moje obavy, je jasný, že nic není hned, ale od té hádky je to mnohem lepší. Vážně si myslím, že mu musíš dát najevo, co ti vadí, aby se i on snažil. Jestli tě má rád, tak tě smutnou nenechá...
Podle mě bys ten vysoký nájem měla platit nějaký čas raději sama.
Mám dojem, že je ten kluk dost nevyspělý a nevyřáděný a nebo si nedokáže vážit toho, co má. Milá Danny, pokud si o tom Tvůj přítel nebude chtít promluvit a změnit své chování, pošli ho zase bydlet k rodičům a uvidíš. Oni o něj přeci taky musí mít strach, když neví, kde je a kdy se vrátí! Možná mu to teprve potom dojde a zjistí, že chce být a žít s Tebou a ne jen vedle Tebe! Držím palce.
Jo taky sem si to zažila
Souhlasím s názory pode mnou, promluv s ním a jestli nebude mít snahu se přizpůsobit, pak to nemá smysl 
. Držím ti palečky a prosaď si svou 
Asi jsem už a priori podezřívavá, ale mám trošku pocit, že Tvůj přítel je nedospělý. Řeknu Ti něco ze své zkušenosti. Když jsem byla mladá, nenosilo se to "žít na hromádce", takže tohle už je z manželství, dokonce s dětma.
)
Taky to vypadalo, že nám to klape, ale když něco dělal, dělal si to prostě po svém a zásadně se mě na nic neptal. Opravoval třeba auto, pak najednou zmizel i s autem a vrátil se třeba za 2-3 hodiny. Já doma lezla po zdech, jakože se někde vymáznul na stromě, ale on se jenon čuřil, jakože co plaším, kdyby byl v hospodě, bylo by to horší. Takhle to bylo se vším. Když byli třeba kluci nemocní a on měl domluvenou nějakou akci, tak prostě šel, ani by ho nenapadlo zůstat doma, i když jsem ho poprosila.
Nechci Tě strašit, ani to u vás nemusí být takhle a nemusí to skončit rozchodem jako u nás, jen Tě chci upozornit, že přítel je možná trošku lehkomyslnější a měla bys dobře uvažovat. Souhlasím s Clarkou, zkus si s ním v klidu promluvit, řekni mu, že byste vzájemně měli dodržovat jakási pravidla soužití, a že když o sobě nedá vědět, máš prostě o něj obavu. No a pak ho sleduj. Když se nic nezmění, nevím... echci předbíhat, ale pokud neprojeví snahu to změnit, určitě to později lepší nebude a měla bys pak zvážit, jestli takhle budeš chtít žít i později a třeba i s dětmi. Pokud víc pije, taky pozor! mohlo by se to změnit časem!(taky zkušenost, já už tady vypadám jako stará vrána
no a vysvětlila jsi mu to takhle? Můj muž taky nevěděl, že mi nevadí, když si někam zajde "s klukama", nebo že ho ještě na půl hodiny odlapil v práci šéf, ale vadí mi, když čekám doma a mám o něj strach. Tak jsme domluvený, že mi zavolá, že přijde později a je to.
Tak se s ním zkus domluvit - klidně může být domluva typu "zítra po práci si půjdeme každý po svým, pozítří půjdeme SPOLU do kina a o víkendu půjdeme SPOLU k našim na oběd a ty pak půjdeš sám k vašim.... "