Foto: Shutterstock
„Dceru jsem samozřejmě kojit chtěla, i když na začátku to bylo opravdu bolestivé a moc nám to nešlo. Naštěstí jsme to ustály a já si řekla, že ji chci kojit tak do prvních narozenin, maximálně do roku a půl. U starších dětí mi to totiž přišlo dost divné. No, jenže moje představy se zásadně rozešly s realitou,“ svěřuje se Lenka.
Nyní jsou holčičce čtyři a půl a stále si v noci dává maminčino mlíčko. Kojení využívá také v případě, že se dostane do nějaké emociálně vypjaté situace. Jde o jednu z mála věcí, které u ní fungují na uklidnění.
„Po tom nepříjemném začátku jsem si kojení nakonec zamilovala. Je to takový krásný rituál, při kterém mám dceru opravdu blízko, jenže to samozřejmě není jen růžové. Okolí včetně manžela se na mě dívá skrz prsty a lidé, kteří to vědí, mě považují za nějakou šílenou ezo, bio, eko a chia matku. A dcera je taky na kojení docela závislá, takže jsem ještě nikdy nestrávila noc bez ní, protože se bojím, že by to prostě nezvládla,“ tvrdí Lenka.
Ta už by s kojením na jednu stranu chtěla strašně moc přestat, ale neví, jak, protože nechce svou dceru vystavovat nadměrnému stresu. Když se totiž kojení snažila před několika měsíci v noci alespoň omezit, se zlou se potázala.
„Když jsem jí chtěla tři noční kojení zkrouhnout alespoň na dvě, byla z toho naprosto hrůzostrašná noc. Dcera brečela, až se zalykala, naléhavě mě prosila, volala, že bude už pořád hodná, jen ať jí dám prosím mlíčko z prsa. A i potom, co jsem jí mlíčko dala, tak vzlykala ze spaní. Bylo to šílené a já si vůbec nevím rady,“ uzavírá Lenka.
Na názor jsme se zeptali Mgr. Petry Jonášové, DiS. z portálu Terapie.cz:
Dobrý den, Lenko, děkuji za Vaši důvěru, jako psychoterapeut bych u Vás zjišťovala, jaký máte vztah sama k sobě, k partnerovi, ptala bych se na Vaše hranice a jakého charakteru je Vaše vazba k dceři.
Může se zde například objevovat téma hranic a téma závislého vztahu k dceři. Na vztah k partnerovi bych se ptala z důvodu Vašeho přístupu k dcerce. Když mají partneři nefunkční vztah, často dochází k tomu, že se jeden z partnerů upne na svého potomka, kterého podvědomě dá do role partnera. Rodič se příliš upne na dítě a vytvoří tak závislost mezi ním a potomkem. Druhý partner tak zůstává separován.
Doporučila bych Vám prozkoumat, co Vás vede k dlouhodobému kojení. Je to strach z dceřiných reakcí, lítost nad dcerkou? Nebo je to něco, co Vám přináší příjemný pocit například v podobě utváření si intenzivní vazby s dcerou?
Každé dítě potřebuje jasné hranice, pro děti je velmi důležité pocítit, že rodič jej miluje a zároveň má rád i sám sebe, má zdravou sebeúctu. Aby rodič mohl upřímně milovat dítě, musí napřed mít rád sám sebe. To znamená, že dovede dát dítěti jasné hranice, říct mu NE a vystavit dítě i frustraci. Láska je i přísnost, protože chceme, aby dítě bylo silné, nikoliv závislé.
Jestliže tomu tak není, můžete se dostávat do obrácených rolí, kdy Vy můžete být v roli „dítěte " a dcerka v roli „rodiče ", kdy Vám určuje pravidla právě ona.
Pro zdravý vývoj dítěte by rozhodně měl pravidla určovat vždy rodič, nikoliv dítě, které ještě nezná hranice. Děti hranice potřebují, aby mohly cítit ve svých rodičích oporu, pocit bezpečí a učit se, co je zdravé a co ne. Pokud se rodiče extrémně přizpůsobují svým dětem na úkor sebe, děti z toho často bývají zmatené a mohou se u nich projevovat úzkosti, záchvaty vzteku, frustrace apod.
Doporučila bych Vám postupně dcerku odvykat a vystavovat ji i frustraci tak, že jí řeknete na některé věci NE. Doporučuji dávat jí najevo, že ji máte ráda a zároveň dávat jasné hranice, abyste pro ni byla čitelná a mohla poznávat i Vaše hranice, neboť tím jí budujete základ pro její budoucí vztahy, aby jednou dokázala pracovat s vlastními hranicemi. Toto ji naučí respektovat hranice u druhých lidí a díky tomu bude umět jasně vytyčit hranice svému okolí.
 Věřím, že v každém člověku dříme vlastní životní síla a potenciál. Mou náplní práce je pomoct vám najít tento potenciál a naučit se ho využívat – žít ze svého pramene. Můj terapeutický přístup je daseinsanalytický. Ke každému klientovi přistupuji individuálně a vyhledávám způsoby, které mu budou vyhovovat. Cílem terapie není změnit sám sebe, ale najít sám sebe, objevit své potenciály, možnosti a svou vnitřní sílu. |
O portálu Terapie.cz
Pokud vás něco trápí, nevíte si rady nebo si jen chcete utřídit myšlenky, řekněte si o pomoc. Na Terapie.cz najdete ověřené odborníky, kteří vám porozumí. Zvolte si osobní či online sezení klidně hned zítra a začněte pečovat o své duševní zdraví. Toho správného terapeuta si vyberte na www.terapie.cz.
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Konstatuji, že třikrát za noc nepotřebuje moje prsa ani můj dvouměsíční, plně kojený trpaslíček. Problém nebude kojení, ale křehká psychika té holčičky. Ty se fakt velmi rychle vzpamatuj, Lenko. Dítě tak emočně křehoučké, že potřebuje uklidňovat u prsu, v tomto věku? Třikrát za noc? Se pochlub pediatrovi, spadne ze židle. A s jejím otcem se pořádně chytněte za nos, jelikož to podle mne půjde od vás dvou.
Kojení či nekojení pominu, ale když si představím, že k čtyř a půl ročnímu dítěti třikrát v noci vstává... asi nechodí do práce, to by tam byla jako zombie. Jak to asi dává manžel, také se budí nebo spí odděleně?
Moje dcera kojila synka rok a 1/4 a pak prostě musela vydržet měsíc, kdy malý plakal a chtěl prso. Nevyspali se, ale jak píše odborník, dítě se musí podřídit mamince a ne maminka dítěti. A čím je dítě starší, tím je to asi horší (pro prcka).
S děckem bych si popovídala přes den, když je v klidu a spokojené a připravila ho na noc, kdy k němu od této chvíle bude vstávat už jenom tatínek. Předpokládám, že když partnerovi vadí takto dlouhé kojení, bude ženě oporou a nenechá ji v tom. Plus bych hledala náhradu za uklidňovací rituál kojení, třeba lahev s čajem, sirupem, atp.
Jo a na co jsem doslova alergická, je slovo "mlíčko". Pokaždé se mi chtělo zvracet, když dospělá žena vypustila z pusy "moje mlíčko", a chraň bůh, když to řekl nějaký muž, to jsem musela vědomě potlačovat dávicí reflex.
Každé dítě jsem kojila dva a půl roku. U každého došlo k postupnému omezování kojení tak nějak přirozeně, pokaždé jsme kojila přes půl roku výhradně, pak tím, jak začaly více a více jíst, měly děti přirozeně zmenšující se potřebu mateřského mléka. Od zhruba roku a pár měsíců bylo kojení výhradně večerní záležitost, v noci jsem děti starší roku kojila výhradně v době, kdy byly nemocné a kojení bylo součástí léčby, klidnější dítě znamenalo pro mne lépe a rychleji uzdravující se dítě. Od zhruba dvou let jsem měla já v hlavě nastaveno, že se bude brzy končit a tak nějak pomalu to také bylo. Ze své zkušenosti mohu říci, že čím více dětí, tím snadněji plyne mnoho záležitostí kolem nich. Přestat kojit první dítě bylo složitější než přestat u druhého a dalších. Lenka musí změnit nastavení u sebe, ne primárně u dítěte. Pokud má pocit, že by to dcera než její přítomnosti a prsu v noci nezvládla, tak to také to dítě nezvládne. V tomto věku jsme pro děti pořád absolutním vzorem a zrcadlem. Žádnou léčbu šokem bych rozhodně nepraktikovala, ale láskyplnou důslednost. Jo, a neškodilo by podle mne za přemýšlet nad tím, jak odolné dítě si vychovávám, když ve čtyřech letech potřebuje uklidnit u prsu a pije i v noci. Tak velkému dítěti, pokud se nejedná o dítě na spektru, by mělo stačit obejmutí.
Miminku se říká kojenec pouze do určitého věku, pak je to batole. Tady si dítě upevnilo nějaké pravidlo a čím déle pravidlo platí, tím úporněji je bude vyžadovat. Holčička už je předškolního věku. Je to stejné, jako x krát diskutované spaní s rodiči. Tam se to kolikrát táhne až do let školních. Proč? Maminka si tady na sebe upletla bič. Uvědomuje si, že kdyby musela do nemocnice, dcera bude třeba doma křičet celou noc? To by se z toho všichni zbláznili. Dítě je na ní fixované a těžko za téhle situace budou moci třeba se známými na dovolenou, do školky v přírodě, s babičkou na víkend. Jsou prostě určité hranice a rodič by měl být autoritou, která v určitých věcech nemá ustupovat. Radu nemám. Kojila jsem přiměřeně, tedy do x měsíců obou kojenců.
Kojila jsem všechny děti dlouho. První dceru 3 roky a 1 měsíc. Ta pak přestala sama vyžadovat, protože si přála sourozence, já otěhotněla a dcerka sama řekla, že už je velká a mlíčko nechá miminku. Ze dne na den přestala. Druhá dcera kojená 3 roky a 10 měsíců. Rok v tandemu se synem, kojila jsem oba. Tam to bylo těžší, ale domlouvaly jsme se, kojila se míň a míň až jednoho dne se přestalo. No a syn kojený 4 roky a 2 měsíce. On je složitější, měl i znaky autismu a kojení byl rituál na usnutí. Pomohla nám střevní chřipka. Chudák blinkal pořád dokola, ptal se mě proč blinká, proč mu je tak špatně. Řekla jsem mu, protože tvoje bříško už nechce moje mlíko. Jsi na to už velký. Světě, div se, pomohlo to. Řekl, že už to teda nechce a fakt přestal.