Na nervovou soustavu maminky batolete je toho někdy až dost. Neříkám žádnou novinu, to já vím, ale samotnou mne to překvapilo.
Musím se odreagovat, aspoň chvíli vypnout radar, jestli dítě nepadá z křesla, neleze po šuplících nahoru či nevyhrabává hlínu z květináče..., opakovala jsem si několik dnů. Naštěstí se našly dobré duše, jež vyslyšely mé SOS, a sešly se na večerní povídání v příjemné kavárně.

 

Co povídání! Od postěžování si nad ukrutnými šéfy a fatálního nedostatku času pro sebe jsme se konečně dobraly k holčičímu povídání. Začalo to jednoduchým zvoláním:

„Holky, já fakt nevím, co mne tuhle popadlo, ale já jen tak, z ulice, sešla do tetovacího salonu a z fleku si nechala vytetovat na zadečku motýla, hele, tady...,“ ukazuje 36letá Monika.

Hmmm, jsi odvážná, shodly jsme se.

„No jo, jenže já jsem to nikdy nechtěla a teď už se mi to vůbec nelíbí, ale mám to na celej život. Se půjdu asi picnout,“ lkala  kroutíc hlavou potrefená rusovláska.

 

„Nic si z toho nedělej,“ uklidňuje ji Petra, 32letá recepční, „tam to aspoň není vidět,“ a pokračuje: „Jak víš, sedím na recepci, a tak bych podle toho měla i vypadat. Jo, jenže jednou mi taky ruplo v hlavě, a já zašla prostě jen tak do jednoho velmi, velmi drahého kadeřnictví. Sice nechápu, jak to, že měli zrovna volno, a já se dostala do rukou jedné pseudokadeřnice. Já blbec si poručila i barvu! Slečna mne stříhala, pižlala, odborným okem odměřovala délku konečků, znovu zarovnávala... až jsem si nakonec mohla nasadit brýle,... abych viděla naproti sobě čarodějnici!

 

Ona „šmikačka“ vidíc moje zděšení začala hned žehlit situaci: Vidíte, jaká skvělá trendy barva se nám povedla! A navíc ten střih, elegantnější a sebevědomější jste si přát nemohla, trefily jsme se!

 

A víte, co jsem měla na hlavě?! Naprostou šílenost! Asi tři druhy barevných proužků, vlasy naježené do všech světových stran! A ona na mne mluvila v množném čísle, a prý elegance sama!“

 

Nakonec to dopadlo tak, že Petra zavolala své kadeřnici a ta ji ještě ten večer z lítosti vzala a sestřihala na tu nejkratší délku vlasů, co to jen šlo.

 

Ano, i mně se „povedl“ v pubertě jeden experiment. Jak asi víte, časopisy jsou plné rad, jak se zkrášlit – jak učinit pleť mladistvější, matnější, hydratovanější, atd. A já nelenila a hezky si podle návodu nastrouhala mrkev, smíchala s olejem a žloutkem (opravu netuším, zda tahle matlanice má vědecký základ)  a naplácala na tvářičky... Jistě věříte, že oranžolící obličej (hm, když je pleť oranžová, ale ne růžová, tak jak se to řekne?!) působil velmi důvěryhodně, ještě že to bylo o prázdninách!

 

 

 

Nenechte mne v tom samotnou! Co vy jste udělaly v poblouznění či pomatení smyslů?! :-)

 

P.S. Ale hezky jsem si přitom "babském" povídání odpočinula...

TÉMATA:
ZDRAVÍ