Všem přeji krásný den. Po přečtení článku od Merylky jsem si vzpomněla na to, co předcházelo oslavě mých 30. narozenin.

Malování očí jsem nějak nepřišla na chuť¨ Možná to způsobilo to, že od dětství nosím dosti silné dioptrické brýle (špatně vidím na dálku) a mé oči vypadají za skly pěkné veliké. A taky u nás v rodině se nikdo nemaloval.

Ráno, v den mých narozenin, mě kolegyně přemluvily, že mě zkrášlí, abych se líbila gratulantům a hlavně našemu řediteli. Ten měl ve zvyku v den narozenin svých podřízených si je zvát k sobě, na pokec, přípitek apod. Každá z mých jinak příjemných kolegyň donesla své "šminky" a začalo dohadování, jaký druh a jakou barvu vyberou.

Konečně se dohodly. Já se usadila pohodlně do židle a začalo "malování" očí na můj ksicht. Po půl hodině bylo hotovo. Musím říci, že jsem se sama sobě i jim líbila a byla jsem spokojená.

Po obědě nastal ten očekávaný okamžik, kdy jsem měla jít k panu řediteli. Ale ouha! Začala jsem cítit, že mé oči se bouří pod vrstvou barviček. Víčka se začala nadouvat a otékat. Pojednou jsem viděla jen škvírkou pod víčky. Oči pálily a já začala slzet. Honem jsem letěla se umýt, abych úplně neoslepla. Po umytí jsem volala sekretářce a omluvila se, že přijdu k řediteli asi za dvě hodiny. Musela jsem čekat, až mi víčka splasknou.

To se také stalo, a když jsem byla na přípitku u ředitele, vyprávěla jsem mu celou peripetii. Začal se smát,  až přiběhla sekretářka a udiveně se na nás dívala. Od té doby jsem si oči nenamalovala, abych nedopadla jako tenkrát. Vypadá to, že mám asi citlivá očiska na "barvičky". Ale, líbí se mi namalované oči u jiných. 

Januše.
 
Milá Januše....díííky. Nejsem v tom sama. Udělalas mi opravdu velkou radost Tvým příspěvekem. :o))

Hezký den všem přeje