Je docela oříšek vybrat pro někoho dárek. Nesnáším lidi, kteří tvrdí, že nic nechtějí, nepotřebují, že brzo umřou a vůbec, že jsme si neměli dělat škodu a skladují doma deset let bonboniéru, aby ji pak osypanou plísní vytáhli u nějaké zvláštní příležitosti…..

Miluju lidi,co si řeknou, co chtějí !!!

 

Našemu dítku se blížil svátek. Jako zoufalou ochranu před záplavou nevhodného oblečení a hraček jsem u babiček utrousila, že plínky by se fááákt hodily……

Netušila jsem, že se začne nakupovat s takovým předstihem.

Dostali jsme nejlevnější igelitky velikosti od čtyř kilogramů. Patrně za trest, že museli kupovat něco, co jim nepůsobilo radost…. Tvářili jsme se nadšeně a ujišťovali jsme je, že náš osmikilový drobek se do těch čtyřkilovek rozhodně vejde.

A igelit nevadí, i když po nich máme zadeček rudého raka….. Nechtěla jsem urazit, ale rozčarovaná jsem doteď.

Nenapadlo by mě ani ve snu, že si někdo troufne kupovat něco jen tak od oka, aniž by poptal alespoň na velikost, ne-li na to, jaké že to vlastně používáme…

Tak bych to alespoň udělala já, jenže já si už dlouho připadám v tomhle jako z jiné planety.

 

S oblečením je ještě větší problém, protože to bych si musela pusu urazit, abych tchýni řekla, přesně jaký kousek oblečení by se nám hodil. Říkám, že oblečení nechceme, neboť si ho sháním sama od maminek, které prodávají po svých dětech častokrát kvalitní značkové oblečení.

Stejně se nám doma kupí oblečení od vietnamců načpělé naftalínem, nejlépe tmavých barev, aby bylo vidět každý kočičí chlup, který doma máme. Těžko vysvětlit, že je to naprosto zbytečný, protože si myslím, že kvalitní oblečení je pro čerstvé miminko nejspíš nejlepší a že si to hravě obstarám sama…… a že je onošený…no bóže !!!! Mimčo to unosí párkrát, takže valná část oblečků vypadá jako nových.

 

Připadám si nevděčná….unavená a vůbec nevím, jakou zvolit taktiku, abych se zbavila přemýšlení kam s nevhodnými dary. A taky přemýšlím, koho prudím já nevhodnými dárky, ha ha ha !!!!

 

Drahé ženy-in, jak tyhle situace probůh řešíte?!?!? Někdy snad lepší, když se prarodiče o vnoučata příliš nezajímají…. Tenhle druhý extrém mě brzy dovede do blázince….

 

Manžel říká „darovanýmu koni na zuby nekoukej“……no jo no, má pravdu, ale za chvíli budeme mít doma hřebčín….

 

NiKina