Ono hledání vhodné nevěsty býval na anglickém královském dvoře často velký problém. Královna Viktorie v tom získala potřebnou praxi, když potřebovala oženit svého nejstaršího syna prince Bertieho. Onoho Bertieho, kterého neustále se svým manželem podceňovala a nedovolila mu spolupodílet se na vládě, i když by si tím po smrti svého manžela značně pomohla. Škoda, že nemohla vidět, jak schopný a mimořádně oblíbený její syn jako král Edward VII. byl!

Osobně se angažovala i v případě svého vnuka Eddyho. Ten se totiž podle babičky Viktorie nevhodně zamiloval do dívky z někdejší francouzské královské rodiny, navíc katoličky! To bylo podle přísných regulí platných v anglické monarchii od roku 1701 něco nepředstavitelného. Pakliže se člen britské královské rodiny oženil s katoličkou, automaticky přišel o nástupnické právo….

ma.jpgFoto: František z Tecku a princezna Marie Adelaida z Cambridge s malou Marií
Le Jeune, Public domain, via Wikimedia Commons

Proto se rozhodla osobně najít pro Eddyho přiměřenou nevěstu dřív, než si zase nějakou nevhodnou vyhlédne sám.  A tou vyvolenou se stala Marie. Docela tím překvapila! Marii z Tecku (1867-1953) sice kolovala v žilách královská krev - jejím pradědečkem byl král Jiří III., což byl zároveň Viktoriin dědeček. Nicméně jeden z Mariiných dědečků pocházející z habsburského rodu se morganaticky oženil s pouhou komtesou! Tento „nedostatek“ královna Viktorie velkoryse přehlédla, stejně jako nebezpečně vysoký věk Marie – v době zasnoubení jí už bylo 24 let! Byla na svou dobu už „málem po záruce“. Ono to spolu souviselo. Na to, aby se Marie provdala za nějakého „normálního“ aristokrata, měla královské krve hodně, ale naopak málo na to, aby se mohla provdat do vládnoucích dynastií. Proto byl plán královny Viktorie obrovské terno! Marie si toho nesmírně vážila a nechtěla Viktorii v žádném případě zklamat.

ma1.jpg
Foto: Princezna Marie krátce před svatbou v roce 1893
James Lafayette, Public domain, via Wikimedia Commons

V prosinci roku 1891 se tedy konaly velkolepé zásnuby. Neuplynul však ani měsíc, když snoubenec Eddy nečekaně zemřel. Co s Marií? Poslat ji zpět k rodičům jako ve středověku? Ne, to by bylo kruté, navíc do sňatku už bylo hodně investováno. Řešení se našlo! Eddyho nahradil jeho mladší bratr a další následník trůnu Jiří, pozdější král Jiří V.  Nestalo se to ale hned.  Z piety došlo k zásnubám až po dvou letech. Jiří byl trochu z jiného těsta, anebo bulvár nestačil jeho skandály náležitě rozmáznout jako v případě jeho bratra, jehož smrt byla obestřena tajemstvím a spekulacemi. Oficiálně zemřel na zápal plic. Ale existovaly nejrůznější hypotézy. Jedna z nich hovořila o syfilidě, jiná o předávkování morfiem. Objevila se i hypotéza, že princ žil  v izolaci na ostrově Wight a že jeho smrt byla mystifikací, která jej měla eliminovat z jeho nástupnictví na trůn.

ma3.jpg
Foto: Bratři princ Viktor Albert a pozdější král Jiří V.
Zleva: W. & D. Downey, Public domain, via Wikimedia Commons
Vpravo: Bain News Service, publisher, Public domain, via Wikimedia Commons

Manželství Jiřího a Marie se ukázalo jako harmonické a láskyplné. Jiří Marii nesmírně miloval a v době své nepřítomnosti jí psával romantické dopisy, nikdy neměl milenku. Následnický pár pak nastoupil na trůn v roce 1910, kdy zemřel Jiřího otec Edward VII. Marie byla moudrá žena, která musela často mírnit svého cholerického manžela. Oblibu u veřejnosti si získávala postupně zejména díky důstojnosti a smyslu pro povinnost. Pár měl spolu šest dětí, pět synů a jednu dceru, mezi nimi i dva budoucí krále – Edwarda VIII. a Jiřího VI. Vřelé city se ale mezi rodiči a dětmi příliš nepěstovaly. Marie a Jiří jako rodiče totálně zklamali!

Výchova dětí je nezajímala, ta spočívala na bedrech chůvy a ta se na dětech, budoucích králích nechvalně podepsala. Proč asi Edward VIII. jako dospělý muž hledal útěchu v náručí rozvedené Wallis Simpsonové a Jiří VI. koktal? Příčiny je nutné hledat v nejútlejším dětství. Vychovatelka obou princů měla sice dlouholetou praxi, ale po psychické stránce nebyla v pořádku. Oblíbila si především staršího Edwarda a chtěla ho výlučně pro sebe. Když se pravidelně vpodvečer děti setkávaly se svými královskými rodiči, schválně dvouletého bezbranného Edwarda nenápadně štípala, aby křičel. Rodiče si s ním nedokázali poradit, a tak byli rádi, když si řvoucího chlapečka chůva odvedla.

ki.jpg
Foto: Děti Albert (pozdější král Jiří VI.) , Mary, Edward , John, Henry a George v roce 1910
W. & D. Downey, Public domain, via Wikimedia Commons

Přímo trestuhodně se chovala i k mladšímu, ročnímu Jiřímu. Tomu dávala nepravidelně jíst, a když „zlobil“, vzala mu lahvičku s mlékem uprostřed jídla se slovy, že už má dost. Často mu dávala láhev i v kočárku – a to pak s ním prý schválně jezdívala po hrbolatých cestách. Nelze se divit, že hladový chlapeček pil hltavě a důsledkem byly celoživotní žaludeční potíže. A rodiče, zejména však matka o ničem nevěděla. Řádění udělala přítrž teprve pomocná vychovatelka, která pravdu odhalila. Tato odvážná žena se pak snažila dětem vše vynahradit, nicméně následky zůstaly. Vyšetřováním se zjistilo, že si vychovatelka během tří let služby nevzala jediný den volna, že nemohla mít vlastní děti a že ji opustil manžel. A tak si vše vybíjela na královských dětech, zatímco jejich rodiče o tom neměli ani zdání.

Kapitolou sama pro sebe bylo také trestání dětí. Tělesné tresty byly běžnou praxí. Používat je měl výchovný personál nejen dovolené, ale přímo i doporučené. A trestat směl dokonce i ostatní personál. Jednou když malý princ Edward prováděl nepřístojnosti a rušil spánek své sestřičky, požádala vychovatelka obyčejného komorníka, aby chlapci domluvil. Komorník se s ním nemazal a naplácal mu. Edward mu za to pohrozil, že bude na něj žalovat králi. A výsledek? Když se to dozvěděla královna, postup komorníka schválila a chlapec se mu musel ještě omluvit. Příliš citu v sobě královna neměla.

Královna Marie musela být tvrdá žena, když se svých dětí nezastala. Nepřilnula ani k poslednímu synkovi Johnovi, který trpěl epilepsií a byl ze dvora „uklizen“. Rodina se za něj styděla, a tak možná pro něj bylo vysvobozením, že zemřel ve čtrnácti letech. Je zajímavé, že snad neexistuje fotografie, kde by se královna usmívala. Na všech se tváří vážně, důležitě a nepřístupně. Ostatně výstižně ji charakterizovala její vnučka Margaret, sestra současné královny Alžběty II.: Vzbuzovala hrůzu, neměla ráda děti a nemínila na tom nic měnit.

Queen-Mary-with-Princess-Elizabeth-and-Margaret.jpgFoto:  Poznáváte? Přísná královna Marie se svými vnučkami Alžbětou a Margaret
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

Na druhé straně byla královna uměnímilovná žena, vášnivá sběratelka šperků a starožitností, která se zasloužila o rozšíření královské sbírky uměleckých předmětů. Milovala miniatury, figurky, porcelán a keramiku. Jen z dílny Carla Fabergého vlastnila tři vejce nevýslovné hodnoty. Brzy se o ní začaly šířit zvěsti, že nerada za umělecké předměty platí a že by je nejraději chtěla získat darem. Domnívala se, že obdarovat královnu by měli obchodníci považovat za čest. Těžko říci, zda na tom bylo něco pravdy. Jisté ale je, že byla mimořádně šetrná, a tak se mohla se starožitníky dohadovat na cenách, což oni neviděli rádi.

Photograph-of-Queen-Mary.jpg
Foto: Královna Marie
Grove & Boulton, Public domain, via Wikimedia Commons

Marie z Tecku se dožila úctyhodného věku 85 let. Svého manžela přežila o 17 let. O rok přežila i syna Jiřího VI., otce Alžběty II. Dožila se i jejího nástupu na trůn, na nějž ji poslední léta svého života systematicky připravovala…

Zdroj info: Winkelhoferová, Martina: Evropské panovnické rody, 2016   

Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama