Ten příběh patří k jednomu z nejmalebnějších, ale zároveň nejproblematičtějších, jaké jsou ve Starém zákoně zaznamenány. Vypráví o nevěstce Rachab, ženě prodejné. A Rachab nebyla prodejná jen co se těla týče - prodala také město, ve kterém žila. V našich časech bychom ji patrně označili za vlastizrádkyni. Ale jak už to tak bývá, zrádci, kteří si vyberou správnou - tedy tu vítěznou - stranu, bývají oslavováni a leckdy se jim i staví pomníky. Pojďme si tedy povědět, jak to bylo s Rachab.
Z prokletého rodu
Rachab byla pravděpodobně Kenaanka,
tedy z rodu Kenaana, syna Cháma, který byl prý proklet za to, že svého otce
Noeho uzřel obnaženého. Vyrůstala v Jerichu, slavném a velkém městě, které však
mělo tu smůlu, že stálo v cestě Jozuovi a jeho lidu. Ani Jozue si ovšem netroufl
na Jericho bez přípravy, a tak vyslal dva muže na výzvědy.
Oba špióni se po dobře vykonané
práci rozhodli, že si odpočinou v domě nevěstky Rachab. Nikde není psáno, zdali
u ní hledali něco víc než jen odpočinek. V každém případě by však učinili lépe,
kdyby Jericho ještě večer opustili. Král Jericha měl totiž zřejmě dobrou
kontrašpionáž, a tak se dozvěděl nejen to, že v jeho zemi slídili nepřátelští
vyzvědači, ale i kde hlavu složili. Vzkázal tedy Rachab, aby mu oba špióny
vydala.
Rachab však slyšela o moci Jozua a jeho
lidu. A tak se rozhodla, že si pro všechny případy nechá otevřená zadní vrátka.
I když možná se jí prostě jen zželelo obou mužů a nebo třeba neměla krále
Jericha ráda. Kdo ví, o jejích motivech se v příběhu nepíše. Co se však píše je,
že oba muže varovala, odvedla na střechu a ukryla pod snopky lnu. A vojákům
řekla: „Ano,
ti muži ke mně přišli, ale nevím odkud. Odešli, když se za soumraku měla zavírat
brána. Kam se vydali, nevím. Běžte rychle za nimi, ať je doženete!"
Cena za zradu
Vojáci neviděli důvod, proč by jim Rachab
měla lhát, a tak vyrazili k brodům přes Jordán hledat domnělé
uprchlíky. Nevěstka se mezitím vydala kolaborovat. Nejdříve přiznala, že se
v Jerichu ví o velkých vítězstvích izraelského lidu a o zázracích, které pro něj
Hospodin učinil. Uvedla také, že se obyvatelé Jericha před Jozuem a jeho muži
třesou hrůzou. Poté uznala Hospodina za Boha na nebi i zemi a nakonec vznesla
svůj požadavek. Chtěla, aby jí poslové při Hospodinu přísahali, že se jí i její
rodině za milosrdenství odvděčí milosrdenstvím - že nechají ji i její rodinu
naživu.
Špióni požadovaný závazek
přijali a přísahali, že bude-li třeba, položí za Rachab a její rodinu i život,
nesmí však jejich dohodu za žádných okolností vyzradit. Nevěstka je poté
spustila na provaze z hradeb a poradila jim, jak uniknou hlídkám, které po nich
pátrají. Oni si s ní na oplátku smluvili znamení - v den útoku na Jericho má u
sebe v domě shromáždit celou rodinu a z téhož okna, ze kterého je spustila,
vyvěsit šňůru z karmínových provázků, kterou jí dali. Pokud tak však neučiní,
nebo pokud jejich společnou úmluvu vyzradí, neunikne smrti.
Rachab úmluvu nevyzradila a na
šňůru nezapomněla, a proto ona i její rodina přežili vyvraždění Jericha. A nejen
to, byli přijati do izraelského lidu. Rachab pověsila svou práci na hřebík a
vdala se za Izraelce Salmóna z kmene Juda. Možná že dokonce šlo o jednoho z
oněch dvou vyzvědačů, jistě to však nevíme. V každém případě se jí ovšem dostalo
veliké milosti, protože z jejich rodu se narodil král David a nakonec sám
Ježíš.
Z tohoto krátkého příběhu se dozvídáme jen málo o Rachabiných skutečných motivech - snad měla jako nevěstka důvod nenávidět jerišské muže, snad se především bála o svou rodinu a možná zkrátka uvěřila v Hospodina a rozhodla se mu sloužit. Ať tak či tak je ovšem zvláštní, že se tento příběh zrady, ať už byla jakkoliv ušlechtile motivována, stal příběhem dávaným za příklad - jednání Rachab je obecně považováno za chvályhodné a vyzdvihováno - riskovala přece život, když ukryla „nepřátele státu“, pomohla jim k útěku a za to byla po právu odměněna...
Co si o Rachab myslíte Vy? Bylo její jednání správné? Má žena právo, aby zachránila svou rodinu, zradit svou zemi? Nebo byla Rachab obyčejná zrádkyně? Nebo je správné každé jednání, které naplňuje vůli Hospodinovu, ať už v lidských očích vypadá jakkoliv?
Nový komentář
Komentáře
evadolezalova: Nevím, jestli to co píšeš je správný pohled na tento příběh a vůbec na život. Myslím, že člověk si především musí pomoct sám. Nemůže spoléhat na zázrak a za své činy musí být také sám zodpovědný. Nevěřím tomu, že Bůh udělá zázrak a pomůže kdejakému podvodníkovi a vrahovi. Přece se nemůže omlouvat nějaká lumpárna tím, že to je vůle Hospodinova! Co je vůbec vůle Hospodinova? To co slyším nebo čtu říkají lidé, jak to můžou vědět?
Jinak souhlasím s Gamibo. Nikdy neříkej nikdy, zvláště, když jsi v té situaci nebyl. Taky nevíme co Rachab vedlo ke zradě takže těžko soudit.
zajímavé
evadolezalova: i tento smysl to může mít
evadolezalova: Děkuji, pěkně řečeno
Tento příběh je trošku o něčem jiném než o zradě - je spíše o naději, víře a zázracích. Rachabin příběh nám má ukázat, že budeme-li Hospodinu věřit, spolehneme-li se na Něj (i za cenu zrady své vlasti), svěříme Mu svůj život, tak i v bezvýchodné situaci (Rachab dobře věděla, že bude Jericho zničeno) máme naději a šanci a že Bůh může udělat i zázrak (jedině Rachab s rodinou přežila). Tu šanci nám dává Hospodin, proto mu také Rachab dala svůj život. Takže ano, je správné naplňovat vůli Hospodinovu, ať už v lidských očích vypadá jakkoli - už kvůli tomu, že u posledního soudu nám bude prd platné, že jsme v lidských očích byli borci, tam se bude Bůh ptát, zda-li jsme Jeho vůli plnili.
V LÁSCE I VE VÁLCE JE VŠECHNO POVOLENO.NIKDO Z NÁS NEVÍ ČEHO JE SCHOPEN,VŽDY SI O SOBĚ MYSLÍME TO NEJLEPSÍ,ALE JE JASNÉ,ŽE NEVÍME KAM AŽ SAHAJÍ TY HRANICE TOHO NEJLEPŠÍHO.NIC NÁM NEDÁVÁ PRÁVO NIKOHO SOUDIT A NAD NĚKÝM SE POVYŠOVAT.JÁ SAMA SE ŘÍDÍM HESLEM NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY A VĚŘTE,ŽE MĚ TO MOCKRÁT PŘEKVAPILO ČEHO JSEM SCHOPNÁ AŤ UŽ V DOBRÉM NEBO VE ZLÉM.