nevěsta

Ženské se chtějí vdávat za každou cenu, muži zase za každou cenu uniknout. Souhlasíte s tímto názorem? Není to jen přetrvávající domněnka z dob dávno minulých?

Já osobně takovou zkušenost nemám, ale určitě se názory budou lišit u žen žijících ve velkých městech od obyvatelek malých vísek, kde přece jen daleko více přetrvávají hodnoty tradičních vztahů, potažmo role žen a mužů.

Vdát, nebo nevdat?

Když už ale jednou dáte souhlas, měl by zaznět až po setsakra zralé úvaze. Emoce stranou a plné hrsti rozumu. Ono se to ale lehce říká, že jo? Slepá láska, růžové brýle, biologické hodiny… To všechno řve jako o život, že právě on a žádný jiný, jeho tělo, úsměv, ruce, hlas, milování je zcela nenahraditelné, a to úplně navždy. A život na psí knížku? Být stále jen přítelkyní, milenkou, družkou? Status manželky je ve společnosti rozhodně na vyšší příčce, tak proč do toho nejít?

Štěstí na dosah

Ilona do toho už skoro šla. Její Petr ji miloval tak silně, že se toho ze začátku až bála. Nebyla na to totiž zvyklá. Denně jí vyznával lásku, stále opakoval, že je jeho životním vztahem, sexuální bohyní, nikdy tak žádnou nemiloval, je jediná, nejkrásnější, nejbáječnější a bez ní už si život nedokáže představit. Po pár měsících ji požádal o ruku a vyjevil přání mít s ní malého Péťu. Ilona byla v sedmém nebi. Takové štěstí! Taková láska! A tak hodný a milující chlap! Ne, v sedmém nebi přece jen nebyla, jen v šestém, protože tam vzadu v hlavě jí, tehdy zcela nepochopitelně, blikalo červené varovné světýlko. „Proč?“ Ptala se sama sebe. Petr nepije, nekouří, má dobrou práci a i ona toužila po svatbě a miminku.

Její předchozí vztah s Pavlem ji ale naučil spoustu užitečného. Především se držet hodně při zemi. Pavla milovala a chtěla si ho vzít, ale on o to nestál. Nakonec se přizpůsobila jeho chladné lásce a stala se z ní racionálně uvažující bytost. Viděli se, když měl čas Pavel, jeli na dovolenou, kam chtěl Pavel, a vařili jídla, která chutnala Pavlovi. A jí to nevadilo! Také jí říkal, že ji miluje a je ta nejlepší na světě, ale tak nějak tomu chyběla ta opravdovost. A tak si našla Petra. První půlrok se koupala v jeho lásce jako v živé vodě. Ten rozdíl byl nevyjádřitelný slovy. Petr byl tak horoucí… tak závislý. Všechno bylo, jak chtěla ona. Schůzky, dovolená i jídlo. Petr nosil dárky, chodil nakupovat a rychle se zabydlel v Ilonině bytě, o kterém začal po pár týdnech společného soužití mluvit jako o „našem“. 

Ilona to brala jako poklonu a důkaz toho, že to s ní myslí opravdu vážně. Všechno její bylo náhle naše. Přesto se rozhodla jeho nabídku k sňatku nepřijmout a své ano odložit jako dárek k ročnímu výročí jejich velké lásky. Těšila se, jakou mu tím udělá radost a sama touto zkouškou prověří, zda ji čeká perspektivní rytíř, nebo jen prožila jedno horké, ale nevýznamné vzplanutí.

Měsíce ubíhaly a Petr žhnul čím dál silněji. Bylo to jako pohádka a snovém princi. Miloval ji okázaleji než hollywoodský herec, ale jakmile došlo k praktické stránce života, mizel rychleji než kočka Šklíba. Když se na Silvestra rozbil plynový kotel a „jejich“ byt začal dramaticky promrzat, vypařil se se zoufalými výkřiky „co teď, co teď“ za kamarádem a Ilona musela na pomoc zavolat tatínka. Petr nedokázal pustit varnou konvici, nevěděl, kolik lžiček kafe zalít na jeden hrnek, netušil, že se do pračky dává prášek na praní, a když myl nádobí, musela ho Ilona všechno vyndat z poliček a umýt znovu. Ilona začala vychládat.

Jakmile to Petr zjistil, začal se snažit ještě víc. Klečel před Ilonou na kolenou, sliboval cestu do Číny, auto i blahobytnou budoucnost. Ve skutečnosti se stal na Iloně úplně citově závislý a jeho mozek by pro dosažení krátkodobého cíle udělal, nasliboval a nalhal úplně cokoli.  „Skočil bych do ohně, kdybys to chtěla, položil bych za tebe život,“ slýchávala tu rajskou hudbu, která však začala znít spíš jako tóny citového vydírání a manipulace. Když se blížilo roční výročí velké lásky, požádal Petr Ilonu o ruku podruhé.  A ona podruhé odmítla. Tentokrát definitivně. Slepá láska, růžové brýle, biologické hodiny…? V ten moment nic z toho nehrálo větší roli než poznání, že místo manžela a životní opory by si na krk uvázala nevyzrálé staré dítě.

Statistika sňatků a rozvodů

Počet sňatků uzavřených v roce 2008 byl 52 500, což je o 4,7 tisíce méně než v předchozím roce. Průměrný věk při prvním sňatku se zvýšil na 31,4 let pro muže a 28,7 roku pro ženy. Sňatečnost rozvedených osob se po mírném vzestupu v roce 2007 vrátila na úroveň roku 2006, kdy do dalšího manželství vstupuje 44 % mužů i žen, průměrně po necelých 8 letech od rozvodu.
V témže roce bylo rozvedeno 31 300 manželství, což je 49,6 %.  Jednalo se o doposud nejvyšší zaznamenanou úroveň rozvodovosti v České republice. Manželství do svého zániku rozvodem v loňském roce trvalo průměrně 12,3 roku. Téměř jedna pětina manželství je však ukončena do 5 let od uzavření sňatku, další pětina v rozmezí od pěti do deseti let.

Myslíte si, že by se Petr změnil? Měla si ho Ilona vzít a zůstat raději rozvedená s dítětem, nebo počkat na lepšího, který ale vůbec nemusel přijít? Odmítla jste někdy vy sama nabídku k sňatku?

Reklama