Žena, kterou nikdo nesváděl, se nemůže chlubit svou poctivostí.

Michel de Montaigne

Pracuji v zahraniční firmě. Můj šéf je žena - a to žena velice schopná, náročná, ale také  velmi nervózní a podrážděná. Některé dny jsou opravdu peklem, a když se šéfka vzdálí z pracoviště, je to pro nás důvod k oslavě.

Nemá to tedy zrovna lehké. Doma má dvacet let stejného manžela, který těžce dědkovatí. K tomu téměř dospělé děti, které se ale nechtějí hnout z domova, protože kdo by jim pral a vařil knedlíky. A tak i navzdory tomu, že vypadá velice dobře a je velmi inteligentní, dělá víceméně doma "služku", a na pracovišti je osobou velmi zodpovědnou. Ale co by neudělala pro rodinu. Má přece velký plat, a tak její synek může bezstarostně chodit na vysokou. A dcerka se teď učí na maturitu, tak to luxování nějak nestíhá.
Vždyť je tu maminka........

Není se tedy zase až tak čemu divit, že v práci většinu času nadává. Často například kritizuje taktiku zahraničního vedení a je schopna jejich nesmyslné požadavky vyprávět několikrát za den do telefonu. Mluví vždy příliš nahlas a ještě k tomu podupává. Zvoní telefony a do kanceláře pořád někdo leze. Opravdu, oáza klidu.

Začínala jsem být v práci velmi nespokojená. Před nedávnem mi bylo tvrdě vytčeno, že jsem jí přepojila na linku klienta, kterému jsem nebyla schopna odpovědět na dotaz. Stojím si za tím, že odpověď byla v její kompetenci, a telefony ji přepojuji zcela výjimečně. Chápu, že tam jsem proto, aby mohla velet a já mám být její oporou a zdí, za kterou se jednotvárné problémy nedostanou. Tentokrát to přehnala a já začala uvažovat o změně místa. Ale co se nestalo...

Nejdříve jsme si všimli, že má nový účes a trochu zhubla. Pak jsem postřehla, že manželovi říká, že přijede naše vedení a že tedy přijde později kvůli firemní večeři. Jelikož to nebyla pravda, tak jsem taktně předváděla, že úporně pracuji a vůbec ji nevnímám. Od té doby jsem nastražila všechny smysly.

Ano, uhodli jste. Moje šéfka má milence! Jak už to ve větších firmách bývá, drby se zde roznáší snad samy a rychlostí blesku. A tak se ke mne doneslo, jak se věci mají.

Milencem je náš klient z jiného kraje, který do Prahy jezdí párkrát do měsíce. Poslední dobou tráví každý večer svých služebních výjezdů s naší velitelkou.
Ale ta už takovou velitelkou zase není. Svou práci zvládá bez emocí, její potřeba nadávat úplně vymizela a na tváři má často milý úsměv. I na manžela, který jí volá například kvůli nenalezeným ponožkám, je do telefonu příjemnější. A problémy s dětmi řeší levou rukou, například - luxování je nekompromisně rozděleno mezi potomky. Studie, nestudie.
Jen s těmi firemními večeřemi ... jakoby se roztrhl pytel, ehm...

A tak - co je zde špatného na nevěře? Všichni zúčastnění jsou spokojenější, nikomu není ubližováno. Šéfka má dostatek inteligence a organizačního talentu na to, aby se její rodina nic nedozvěděla.  

A já místo měnit nebudu. Tak prima šéfa bych jen stěží našla...

 

 

Pokud vás zajímá nejnovější pohled vědy na monogamii, klikněte na odkaz a přečtěte si článek s názvem "Nevěra má biologickou podstatu". Velmi zajímavé...

                            http://www.britskelisty.cz/0105/20010521g.html  

 

 

                         
Reklama