Žily, byly, před dávnými lety, dvě rodinky. Běla s Ladislavem a malou dcerkou, Vilma se Ctiradem a malým synkem. Na kraji jednoho většího města, ve dvou malých řadových domečcích...

Brzy se páry skamarádily a začaly žít hodně dohromady: ženy na mateřské dovolené společně vyrážely s kočárky, později trávily odpoledne s kafíčkem u jedné z nich na terase a děti si hrály spolu na pískovišti. Každou sobotu, když uložila děti, koupila jedna z dvojic láhev vína a přišla na návštěvu k druhé dvojici. Všichni dohromady si moc dobře rozuměli.

Jednoho dne děti vyrostly až do mateřské školky a obě ženy se vrátily do svého zaměstnání. Středoškolačka Vilma na pozici sekretářky, ambicióznější a VŠ vzdělaná Běla to brzy po nástupu dotáhla až na šéfku oddělení. Jednou spolu jely ráno autobusem a povídaly si, jak jejich den začíná: „Když přijdu do práce, udělám šéfovi kafe...“ začala Vilma a Běla hned s poťouchlým výrazem kontrovala: „To já, když přijdu do práce, mám už kafe připravené - vaří mi ho můj sekretář!“ Hodně se tomu smály a brzy se slavný sekretář stal vítaným tématem nejen v autobuse, ale hlavně o společných sobotních mejdanech. Každý týden měla Běla připravenu jinou humornou historku. Byl to prý legrační, dvakrát rozvedený nedostudovaný padesátník, který neměl evidentně žádné ambice a neřešil asistenční práci pod ženou téměř o polovinu let mladší.

Zatímco Ctirad, manuálně zručný technik, v domečku vyrobil a spravil vše sám, Ladislav byl velký intelektuál, obě ruce levé. Běla sice Ctiradovy kvality oceňovala, ale pak vždy s neskrývanou láskou dodala: „Ale když on je Ladislav tak chytrý... proto ho miluju!“ A Ladislav miloval Bělu, převelice... Jejich vztah na rozdíl od Ctiradova a Vilmina vypadal jako z učebnice pro dokonalé manželství.
chlap

Jednoho večera uslyšeli Vilma se Ctiradem příšerný, až nelidský výkřik vedle v domě. Než stačili vyběhnout a případně zasáhnout, Ladislav vrazil k nim do pokoje a s dalším hlasitým zavytím padl na podlahu. Ruce vzpínal a bědoval: Jak mi to mohla udělat...!

Ukázalo se, že Běla potřebovala v bytě vyrobit poličky na svou sbírku hrníčků, a jelikož Ladislav kladívko do ruky vzít neuměl, oznámila mu, že si na práci pozvala sekretáře. Ladislav souhlasil, proč ne, když při té příležitosti uvařila výjimečně dobré jídlo (jinak na vaření moc nebyla). Po odvedené práci svorně ve třech povečeřeli, a jelikož dostali chuť na další láhev vína, poslali Ladislava. Když se vrátil z nákupu, našel Bělu v náručí pana sekretáře. Prý už v domečku pro něj není místo, prý se milují...

Ladislav se totálně zhroutil. Týden bydlel u sousedů, kteří jej dostávali z nejhoršího, a trvalo mu dlouho, předlouho, než se vzpamatoval a začal nový život s novou ženou v novém bytě. Domeček, ač nebyl vůbec bohat, nechal při rozvodu napsat na Bělu - tak moc ji stále miloval.

Tento příběh není pohádka, napsal jej skutečně život. Proč myslíte, že Běla vyměnila mladého a vzdělaného manžela, navíc s finanční perspektivou, za starého pána z Nemanic, zatíženého alimenty na několik dětí? Já osobně tomu nerozumím vůbec...

Čtětě také:

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY