Člověk míní, realita mění, vždycky jsem si myslela, že bych nevěru neodpustila, nebo bych ji oplatila. Na to druhé nemám žaludek a odpuštění přišlo bojem.
Čekala jsem druhého potomka, a začaly první příznaky nevěry, manžel chodil večer pryč, vracel se po půlnoci.
Jela jsem na návštěvu a potkala jsem ho s dotyčnou vracejíc se z nádraží. Krve by se ve mně nedořezal, ale nicméně jak se zachovat, rozvod, rozchod, když máte na krku hypotéku a dvě děti (jedno z nich na cestě), tak si jistě všechny umíte představit, jak těžké bylo rozhodování.
Navíc po tomto setkání, dotyčná domů dorazila, a manžílek přišel večer.
Nicméně, rozhodla jsem se, že o něj budu bojovat.
Dala jsem si podmínku, že nevím, co se mezi nimi odehrálo, ale nehodlám další takováto setkání trpět.
Dotyčná byla sousedka od naproti, která se právě rozváděla, našla si vrbu v mém manželovi. Ačkoliv jsem se s ní zrovna dvakrát nebavila, rozhodla jsem se, že si z ní udělám kamarádku. To by bylo, aby se necítila trapně, když k ní budu chodit na kafe.
Během mého těhotenství se rozvedla a zůstal jí na krku barák, který potřeboval samozřejmě sem tam něco vyspravit, a kdopak byl po ruce, co myslíte? Tak jsem si připadala jako hlídací pes a všech oprav u nich jsem se zúčastnila, připadala jsem si sakra trapně, ale výsledek za to stál. Schůzky beze mne se zrušily, pokud jsem na nějakou přišla, tak si ji za rámeček dotyčná nedala, myslím, že v některých chvílích by nejraději chodila kanálama, ale já jsem si to šla vyříkat.
Od té doby uběhly již 4 roky, sousedka byla nucena prodat barák a přestěhovat se do paneláku. Veškerých úprav v paneláku včetně stěhování jsem se účastnila a upozornila ji i manžela, že cokoliv bude chtít udělat, tak o tom chci vědět.
Přece jen nebydlíme v takovém velkoměstě, aby se nenašla nějaká dobrá duše, která by mi potom s úsměvem řekla, kam že to ten můj chlap chodí.
V současnosti se stále navštěvujeme, ale vždycky jen společně.
Tahle epizoda dopadla dobře, ale věřte mi, že nevím, jestli bych nevěru zvládla i po druhé.
Nový komentář
Komentáře
femme: Neberu to jako ponizeni, ale boj. A rikam - KLOBOUK DOLU, sama bych to asi nedokazala
svého mangela jsem taky milovala, ale nemyslím si, že bych se kvůli němu dovedla takhle ponížit
to bych nedokázala...
Yfča:
Já tomu nerozumím! Ale se dvěmi dětmi a hypotékou se asi přemýšlí jinak...
Máš stěstí, že jsi věděla o koho jde a mohla s tím něco dělat. Můj manžel mě také podvedl a tak se mu to zalíbilo, že k ní rovnou odešel. Já mám tu smůlu, že žijeme ve větším městě a tak nevím, o koho jde. Manžel mi to také nechce říct, že prý bych dělala problémy. Já si myslím, že se spíš bojí, aby nezjistila, že nejsem ta nemožná k...., jak mě jistě podal. A také aby nezjistila, proč ve skutečnosti odešel. Tím důvodem je, že nezvládl starosti a povinnosti vyplývající z toho, že máme malé dítě a on tím pádem už není středem pozornosti - nikde a vždycky byl středem pozornosti celé rodiny.
To sis z ní asi neudělala kamarádku, když jsi jí to při každý návštěvě vytmavila, ne?
A ty jsi to manželovi nevytmavila? Tebe nezajímalo co "všechno" mezi nima bylo?