Moje maminka měla mít oslavu padesátin a zároveň s otcem výročí 30letého manželství. Bydlím od rodičů 250 kilometrů, takže jsem přijela dojednat, co jak bude a s čím budou potřebovat pomoc, otec mě potom odvezl na nádraží.
Nic netušící jsem odjela domů a hned ráno mi volala moje tehdy těhotná sestra, že táta odešel od mamky k jiné ženě. Nejdřív jsem nemohla uvěřit, že člověk, který se tak pěkně choval ke své ženě, vůbec je něčeho takového schopen.
Vždycky jsem snila, že i můj manžel mi jednou bude nosit květiny, tak jako můj otec mé matce, a že bude chodit do divadla. Měli jsme krásné dětství, byly jsme 3 děti a k tátovi jsem měla vždycky blíž než k mamce.
Abych se vrátila k zjištění nevěry. Jak mě otec dovezl na nádraží, tak přijel domů pozdě večer, a na otázku, kde byl řekl, že u babičky, ale protože moje sestra tam byla do večera ,tak bylo jasné, že lže. Moje matka mu řekla, že ho držet nebude a jestli má kam jít, ať jde.
On se sebral a šel.
V té době byl již 4násobný dědeček a svoje vnoučata miloval a dokázal s nimi dělat neskutečné věci. Protože jeho milenka, se kterou již 1 rok moji matku podváděl, ho držela zkrátka a hlavně s ním jezdila stále autobusem (otec je řidič autobusu), táta se proměnil ve slabocha a udělal za svojím životem černou čáru. Zapomněl jak na svoje děti (na to se na něj nezlobím),ale že se vykašlal na svá vnoučata, to mu nemůžu nikdy zapomenout.
Neodsuzuji ho za to, že si našel jinou partnerku, která má 3 děti a on si je adoptoval. Každý má právo si žít tak, aby byl spokojený, ale děti jsou děti a pro moji dceru byl můj otec vždycky dědoušek.
Dnes je to již 6 let a mojí dceři je 18 let a mojí 5letou dcerku otec (děda) vůbec nezná. Co říct na závěr.
Každá nevěra poznamená celou rodinu, matka je sama a naše děti nemají dědečka. První 3 roky jsem se snažila to změnit a neztratit kontakt - občas jsem zavolala, jak se táta má, a poslala jsem mu pohled a podobně, ale odezva žádná. Když jsem se zeptala maminky, jestli jí to mrzí, tak řekla, že už né, ale kvůli dětem ano, že nečekala, že jeho vnučky opustí. Jo, to je život, co naděláte.
S pozdravem
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY
Nový komentář
Komentáře
adelova: je mi 42, mě to fakt vůbec nerozčiluje,že to máš takhle, jen mi přijde,že by sis to tak neměla brát, že tatínek "zklamal", to se holt stává, že život běží jinak, než bychom si přáli...
adelova:fakt nechápu proč tě to tak tíží,rodiče přece mají svůj život, proč jsi tím tak zklamaná, že se neodehrává podle tvých představ? To že se někdo nezajíma o vnoučata tě přece nemůže tak moc zraňovat, absolutně to nechápu, protože já jsem např. ráda, když se o nás mí rodiče nezajímají,protože se zajímají až moc... stálé vyptávání,téměř formou výslechu, takže mě by tenhle stav jako máš ty celkem vyhovoval.Musím znovu opakovat,že mě přijde že jsi na nich nepřiměřeně citově závislá, to se vzdáleností od nich nemá nic společného.Připomíná mi to mou bývalou kolegyni,která musela denně volat své mamince na Slovensko, jinak by byla ten den úplně mimo.
adelova:
Můj otec udělal to samé 
...naštěstí se otec ozve a mého nejstaršího syna si bere k sobě i na prázdniny 
Podle mě, je hrozně škodlivý být tahle fixovaný na svou rodinu jako ty.Jste už všichni dospělý lidi a tím pádem si každý může dělat co chce.Maminka s tatínkem nejsou siamský dvojčata,existují každý zvlášť, tzn,mohou si jít každý po svým.Kromě toho 50 let není ještě tolik,to si jen ta rodinka myslí,že tatíček už je na dojezdu a má se těšit na důchod,ale on má možná o životě jiné představy.Vůči mamince je to sice nefér, ale holt život není fér..Tomu,že se dědeček nezajímá o vnoučata taky nějak nerozumím, moje tchýně se taky nikdy nezajímala o svou vnučku a musím říct, že mi to bylo vždycky úplně jedno.Jde o to mít kolem sebe přátele, kteří jsou nám blízcí a se kterými trávíme svůj čas.Z rodiny bychom měli po dvacítce tak nějak "vyrůst".No je to spíš o mentalitě,mě prostě ty vazby "krve" nic neříkají...
Proč by se měl pořád člověk ohlížet na druhé, proč by nemohl žít po svým?
To vypadá, že je hodně zmanipulovaný
. Ale, co poradit nevím. Kdo chce kam, ale u táty ve vztahu k vnoučatům by mě to taky hrozně mrzelo 
Nechápu, co ty padesátníky vede k tomu, že místo aby byli rádi, že mají vystaráno - děti vychované, a vyexpedované do života - mohli by si v pohodě užívat života, dělat to, na co dřív neměli čas nebo peníze, občas se potěšit s vnoučatama... Místo toho oni jdou do toho všeho znovu, s mladší partnerkou, s dalšími dětmi, zase si naloží další náklad zodpovědnosti - proč ? Tomu já nerozumím, to musí být buď velká odvaha, nebo velká nerozvážnost od dotyčného pána. Za sebe říkám, že bych do toho nešla, poslední, po čem bych toužila, je uvázat si na krk další děti, když mám ty svoje už dospělé... ale chlapi asi myslí jinak...