Nevěděla, že je v šestém měsíci!

Já jsem tu psala o mojí babičce a o "přechodu". Babička už v té době měla tři děti a traduje se, že prý jednou v tom "přechodu" seděla na gauči a najednou zakřičela: Panebože, ten doktor je blbej, já cejtím pohyby! Pamětníkem je můj otec, je o 16 let starší než nejmladší sestra.

peguša: ale já jsem taky chodila na prohlídky a nikdy jsem nepsala, že se na ně chodit nemá, i když znám i holky, které na ně fakt nechodily.
Šlo mi spíše o takový zvláštní posun ve vnímání - jakoby si část lidí myslela, že zdárný vývoj těhotenství a následný nekomplikovaný porod závisí z velké části na lékaři a tak to podle mě prostě není.

Andula: Jenže jsou komplikace, kterým se dá předejít právě pravidelnými kontrolami v prenatální poradně. Mě při obou těhotenstvích nebylo naprosto nic. Ani ta cukrovka se nijak neprojevovala. A v tom to právě je. Některé komplikace nemusí mít klinické příznaky a neštěstí je na světě. Po porodu už se to třeba nedá napravit. Proto si myslím, že lékař je nutný, i když nastávající mamině zdánlivě nic není. Že má děťátko třeba nemocné srdíčko se taky u maminky subjektivně neprojeví. Přitom je to komplikace, která se dá řešit, když o ní lékaři ví a mohou se na ni připravit už před porodem a děťátku zachránit život. Totéž platí pro negativní RH faktor maminky. Žena může o dítě přijít, ale když se na to přijde včas a zahájí se léčba ještě v těhotenství, dá se to zvládnout. A mohla bych pokračovat.....
Taková žena, která přijde o dítě, bude nejspíš na prvním místě obviňovat lékaře, že jí ho nezachránil a na to, že nechodila na prohlídky, protože jí přece "nic nebylo", jaksi zapomene.

Kimmy: ale o to nejde, že by nčlověk v době těhotenství měl na všechno kašlat, to smaozřejmě nikoliv. Spíše jsem já asi i další holky chtěla naznačit, že těhotenství je přirozená věc a pokud vše probíhá, jak má, lékař de facto není zapotřebí, jen na ty kontroly, ona příroda ví, co má dělat.
Samozřejmě, mohou se objevit komplikace a s nimi už má omoci lékař.

Ahoj pegusa, ja s tebou suhlasim...

Mam taky divny pocit z viacerych tychto prispevkov, ako keby davat na seba pozor v tehotenstve, jest zdravo a chodit na obcasne kontroly k porodnicke (tu v Kanade ich nazyvaju 'obstetrician' a moze to byt aj vseobecna lekarka) bolo nieco slabosske. Asi je lepsie sa na vsetko vykaslat, pit, fajcit, drzat diety, dvihat tazke bedny, navravat si ze mimi nechcem, a potom ak sa nahodou niekomu narodi postihnute dieta, strcit ho do ustavu. Jo a este k tej kyseline listovej (ze pred par rokmi nefrcala) tak ono kyselina listova sa moze nachadzat aj v prirodnej podobe (napr. v spenate...), ta vo vitaminoch je iba umely vytazok. Takze clovek nemusi brat "pilulky" a stejne sa mu moze do tela dostavat... ale v pripade napr. chudokrvnych je asi lepsie ked sa istia aj tymi pilulkami (ono totiz kyselina listova hraje vyznamnu rolu v rozvoji centralnej nervovej sustavy u nenarodeneho plodu, takze je asi lepsie to nezanedbavat). Posledna vec, len za to, ze sa narodi dieta fyzicky zdrave este neznamena ze ono take uplne zdrave naozaj je, totiz v neskorsom veku sa unho mozu (samozrejme ze aj nemusia) prejavit rozne psychologicke poruchy, napr. problemy s ucenim, hyperaktivita, a podobne...

Vivian: Ona tam ale nešla proto, že se bála. Doktora a toho, že se to dozví máma. Nezodpovědné to ale rozhodně je. Není přece samozřejmé, že se narodí zdravé dítě. Od toho jsou prenatální poradny a vyšetření. Sama mám dvě děti a při obou jsem měla těhotenskou cukrovku. Při druhém dítěti dokonce tak silnou, že jsem si musela 5x denně píchat inzulin. Nechci domyslet, co by se stalo, kdybych nebyla hlídaná odborníkem. Tady už nešlo o to, jestli k doktorovi chci nebo ne. Měla bych na svědomí život někoho dalšího, ne jen svůj. Proto jsem mluvila o zodpovědnosti.

evusche: držím Ti palce. My jsem si na první počkali jen čtyři měsíce. Naštěstí. K těm příznakům: pár dní po početí jsem jela metrem a tam byl chlap a smrděl hospodou. Než jsem dojela do práce, tak mi z toho smradu bylo šíleně zle . A u druhého těhotenství jsem to také asi po pěti dnech věděla, že jsem těhotná. Začala jsem totiž pořád chodit na malou, i když jsem toho moc nevypila. A strašně mě bolela prsa.

peguša: těhotenství není nemoc
Přijde mi trochu hloupé nadávat a kázat o zodpovědnosti někomu, kdo prostě k lékaři jít nechce...
myslet si o tom můžeme co chceme, ale je to osobní věc každé z nás. My se můžeme akorát tak rozhořčovat v internetových diskusích a ukazovat, jak jsme strašně zodpovědné a moudré a ... a kdoví co ještě.

Ten článek mi připomněl příběh mojí švagrové. Zrovna měnila zaměstnání a tak musela absolvovat kromě vstupní prohlídky u prakt. lékaře i gynekologickou prohlídku. Tam se svěřila lékaři, že už pár měsíců nemá menses. Lékař jí prohlédl a prohlásil, že je to porucha a píchnul jí tzv.provokačku. Pochopitelně nic. Švagrová byla na nervy a jelikož jí začalo tvrdnout břicho, myslela si, že má nádor. Byla z toho úplně vyřízená a tak do sebe lila kafíčka a občas nějakého panáka. O kouření ani nemluvím. Vyčadila 20-30 denně. Když lékař konečně zjistil těhotenství, byla skoro v pátém měsíci a měla už pohyby. Dnes je tomu "nádoru" už patnáct a je zdravý jako řípa. Naštěstí, protože to, co do něj máma v těhotenství soukala, byly dávky pro slona.
Další perličku jsem zažila s netěří. Ta zase otěhotněla, ale bála se to někomu říct. Nešla ani k lékaři. Když to konečně prasklo, byla skoro v osmém měsíci. Hlavu jí nikdo neutrhnul, jen doktor nadával, protože nemohl provést běžné krevní testy, které se provádějí v časnějším stadiu. Bylo to od ní nezodpovědné, ale nedalo se nic dělat. Naštěstí to taky dobře dopadlo a prckovi je už rok a půl. Jen nemůžu pochopit, že dvacetiletá holka, která ví, že je těhotná, nejde ani k doktorovi a zhruba ve 3. měsíci blbne na kolotočích na pouti. Mám dojem, že se snažila o samovolný potrat, ale mrně se drželo. Tak už to bývá. Kdo chce mimi, nejde to a kdo nechce, tak se ho "piškot" drží jako klíště.

Nanet: děkujů

evusche: no jo čím víc se k tomu upínáš tím hůř to jde, ale půl roku není tragedie, přeju ti, ať se vám brzo zadaří

jaska: tak to jsme se narodily omylem, čekalo se na něco jiného

Nanet: ono se to zdá logické, že bez ochrany otěhotníš, ale třeba my už máme od ledna nechráněný styk a pořád nic...

Vivian: nemůžu si pomoct, ale konzultovat s kamarádkou, kde ji 6 měsíců mešká ms, než by šla k lékaři, mi moc normální nepříjde
A, že bez ochrany otěhotněla, to je překvápko

souhlas s Andulou... tý paní z článku to štěstí přeju a rozhodně si nemyslím, že by byla blbá...

Landriel: asi máš pravdu, kašlu na to, nebudu to řešit, až to přijde, tak to přijde

evusche: mně se ten pruh udělal až později - možná je to individuální. Ale nezkoumej se, to nemá cenu, dokonce si můžeš takhle vyvolat tzv. "falešnou březost".

Pepenkaa: fakt jsi to zjistila už pět dnů po oplodnění??? Vidíš to a všude se říká, že první příznaky se projeví až po třech týdnech...tak to je dobrý..Já nevím, co pořád plaším. Asi je to proto, že se bojím, když kouřím

kulinda: tak ty jsi těhotná!!! jak dlouho??? To ses nepochlubila?! gratuluju!!!

Taky znám jednu paní co si myslela, že je v přechodu, gynekoložka ji poslala do nemocnice, že tam má nádor.
Ovšem v nemocnici se zjistilo, že nádor se hýbe, no a, ...za půl roku jsem se narodila