ref.jpg
Foto: Shutterstock

„Ubytovala jsem u sebe Ukrajinku s dítětem a dost mě teda překvapilo, že měla značkové oblečení a první kam vyrazila, byly obchody, aby si nějaké oblečení dokoupila, protože si ho přivezla málo. Chtěla jsem jí dát tipy na levnější módu, ale nestála o ně. Prý má peněz dost. Ale když se vrátila z nákupů, tak s sebou nepřinesla ani žádné jídlo. Musela jsem jí uvařit večeři. Po prvních dnech mi řekla, že se jí v Česku nelíbí a bude chtít nejspíš do Kanady,“ podivuje se Ester.

Přestože je Ukrajina cizím státem, sousedí se Slovenskem a rozhodně není od České republiky daleko. Mnozí Češi si ovšem neuvědomují, že lidé, kteří prchají před válkou, nemusejí být automaticky chudí. Mohou mít značkové oblečení, šperky a klidně i dost peněz na účtu nebo v hotovosti. Ať už ovšem patří k bohatším, nebo k chudším Ukrajincům, spojuje uprchlíky zásadní skutečnost – prožili velké trauma. Prchají před válkou, bojí se o životy své i svých blízkých a utíkají do neznáma. Prožité hrůzy mohou způsobit, že se uprchlíci po příchodu do cizí země chovají z našeho pohledu nelogicky. Lidé, kteří je kupříkladu ubytovávají, mohou považovat některé jejich činy za nepochopitelné, neadekvátní k situaci apod. Samozřejmě nelze ospravedlňovat veškeré nevhodné chování, ale osoby s prožitým traumatem je přeci jen třeba soudit trochu mírněji. 

Reakce na prožité trauma

Psycholožka Šárka Debrecenyi upozorňuje na skutečnost, že stresové reakce člověka mají několik fází, během nichž se mění chemická rovnováha v těle. „Zpočátku se spolu s dalšími hormony vyplavuje adrenalin, který nás dokáže rychle vybudit k akci – k boji nebo útěku. V tuto chvíli člověk více koná a pokud ho neparalyzuje panika, stále přitom myslí a uvědomuje si, co se děje. Nicméně pokud se dostane do bezpečí a zajistí svoje základní potřeby, má potom více času na rozvoj hlubšího uvědomění a tíha skutečnosti na něj může dopadat s novou razancí,“ upozorňuje psycholožka.

Konkrétní stresové reakce se ovšem člověk od člověka liší. Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR ve svém článku o posttraumatické stresové poruše uvádí, že stres má mnoho poloh a projevů. Může jít o paniku, zmatenost, nelogické jednání, podrážděnost, výbuchy vzteku, únikové tendence apod. Osoby nabízející pomoc se tak ze strany lidí, kteří prožili nějaké trauma, mohou setkat i s odmítnutím či zdánlivým nevděkem. „Je důležité respektovat potřeby a osobní hranice druhého člověka. Odmítnutí pomoci je právem každého a lidé, kteří pomoc nabízejí, by to neměli brát jako nevděk,“ uvádí psycholožka. Každý, kdo poskytuje pomocnou ruku, by se měl také zamyslet nad svou motivací – a potřeba následného vděku rozhodně nepatří k těm chvályhodným. 

Jak k uprchlíkům přistupovat?

Šárka Debrecenyi dále radí, jak k lidem, kteří prchají před válkou, přistupovat. „Rozhodně bych více naslouchala, než mluvila. Doporučuji vyhnout se hodnocení situace z mé strany a nechat hodnocení na daném člověku, pokud tedy bude chtít. Věty typu: Neboj, to bude dobré nebo Všechno zlé je pro něco dobré, mohou být zraňující. V rozhovoru se spíše zajímejte o potřeby daného člověka, a i tichá přítomnost je mnohdy cennější než intenzivní rozhovor. Nicméně lidé jsou různí. Někdo bude mít potřebu se vypovídat, někdo ne. Z Ukrajiny k nám přicházejí hlavně ženy a děti. Vhodnou podporou pro ně kromě materiální pomoci bude i pomoc se začleněním do kolektivu a s náplní volného času,“ doporučuje psycholožka.

Psycholožka také upozorňuje, že posttraumatické stresové poruchy se mohou projevit i s odstupem měsíců a chování uprchlíků tak může v průběhu času procházet změnami. V takovém případě je důležité pochopení a doporučení odborné pomoci. Psychologickou pomoc Ukrajincům poskytuje zdarma například Česká psychologická aliance pro globální změny.

Zdroje: Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, Česká psychologická aliance pro globální změny, autorský rozhovor s psycholožkou Šárkou Debrecenyi, respondentka Ester

Čtěte také:

Reklama