„Když jsem byla ve druháku na vysoké škole, potkala jsem ve studentském klubu Kryštofa. Moc se mi líbil, a tak jsem s ním šla hned druhý den na rande. Jenže co čert nechtěl, chudák kluk onemocněl, ale protože jsem studovala ještě v době, kdy mobilní telefon nebyl běžná záležitost, nemohl mi dát vědět. Teda mohl zavolat na pevnou linku, jenže se asi bál, že to zvedne třeba můj táta. A tak jsem stála ve svých nejlepších šatech před Baťou, kde jsme měli sraz, a špičkou boty jsem znuděně třela kamínky po betonu sem a tam. To mi vydrželo asi dvacet minut. Potom jsem se otočila na podpatku a než jsem se stihla podívat rovně před sebe, někdo do mě narazil.

Ten někdo byl Tomáš, kterého jsem v té době vůbec neznala. Rozhodně to nebyla srážka jako z romantické komedie, ono to totiž dost bolelo a já jsem se bála, že mám zlomený nos, takže jsem trochu vyšilovala. Šli jsme spolu na zmrzlinu a asi po týdnu se do sebe strašně zamilovali. Chodila jsem s ním asi dva roky a byl to ten nejmilejší a nejochotnější člověk na světě. Ze začátku byl skvělý i náš intimní život, ale protože byl Tom můj první kluk, pořád jsem měla pocit, že potřebuju zkusit ještě něco. On takovou potřebu vůbec neměl a to mně na jednu stranu lichotilo a na druhou děsně štvalo. Po nějaké době jsem začala flirtovat s jinými muži, potom se to zvrtlo i v další dobrodružství. S Tomášem jsem se ale nemohla rozejít, a když zjistil, co se děje, po dvou měsících se rozešel v slzách on se mnou.

Rozhodla jsem se, že vše napravím a on nebyl proti. Ale náš vztah a důvěra už byla tak narušená, že nebylo cesty zpět. Nemohli jsme se ani vídat, protože každá schůzka skončila pláčem. Pět let po všem jsme si však ještě občas poslali dopis, ve kterém jsme si vyznávali lásku. O další dva roky později jsem ho však potkala s manželkou a miminkem. Tato definitivní známka konce mi otevřela oči a díky tomu jsem vše mohla nechat za sebou a jít dál po své ose. Ve vzpomínkách však zůstává dodnes a ty někdy pěkně bolí.“

Adele - Someone like you


Slyšela jsem, že ses usadil,
že sis našel dívku a teď jsi ženatý.
Slyšela jsem, že se tvé sny splnily.
Hádám, že ona ti dala to, co jsem ti nedala já.
Starý příteli, proč se tak stydíš?
Nemám ráda, když se držíš zpátky,
nebo se skrýváš před světlem.



Nesnáším objevit se z čista jasna, nezvaná,
ale nemohla jsem se držet zpátky, 
nemohla jsem s tím bojovat.
Doufala jsem, že uvidíš mou tvář
a třeba ti připomene,
že pro mě to ještě není konec.

Nevadí, najdu někoho jako jsi ty.
Pro tebe si nepřeji nic jiného než to nejlepší
Nezapomeň na mě, prosím
Vzpomínám, jak jsi řekl:
„Někdy láska trvá a někdy namísto toho bolí.“


Sám víš, jak čas letí,
jako by to bylo včera, kdy jsme se měli tak krásně.
Narodili jsme se a vyrůstali v letním oparu,
vázáni k překvapení našich nádherných dní.


Nic se tomu nevyrovná
Žádné obavy ani starosti.
Lítosti a chyby, vzpomínky z nich vytvořené
Kdo mohl vědět,
jak hořko sladce budou chutnat?

Čtěte také:

Reklama