Když jsem byla malá, tak jsem potřebovala mít ke spaní ve vedlejším pokoji, což byla předsíňka, alespoň mírné světlo. Jak šel čas a já dospívala, tak jsem postupně to světlo už nepotřebovala, ale za to potřebuju ke spaní ticho a klid. Nedokážu spát, jako opravdu spát, vedle člověka, který chrápe, chrochtá, mlaská, skřípe zubama. To je pro mě „noční směna", a to v mlaskání...

Nevím, jak se to mám naučit, aby mně to nevadilo... ale jakmile to slyším, tak mě to probudí a nemůžu usnout… občas si tajně chodím pro špunty do uší, aby to přítel neviděl a já se aspoň občas vyspala... někdy ani to nepomůže a já si balím peřiny a jdu spát do vedlejšího pokoje.

A to upozorňuji, že přítel nechrápe stylem, že bychom doma pak měli nařezánu haldu dříví... mně stačí, když jenom začíná, a jsem vzhůru...

Závidím tomu, kdo klidně spí, i kdyby se venku střílelo. :)
 
Ahoj, rozarinka

Milá Rozarinko,
na vás se přesně ukazuje trend toho, že se spaním to nikdy lepší nebude. Čím jsme starší, tím více klidu, tmy a ticha ke spánku potřebujeme. Nepotěší vás asi ani to, že ženy mají se spaním větší problémy než muži. :) Oddělené ložnice jsou ale řešení, tak se toho nebojte! :)

A co vaše spaní? Kde se vám spí nejlépe? Napište nám na adresu redakce@zena-in.cz.

Reklama