Netradiční rodina Evy Frídové, slavné dcery ještě slavnějšího otce

Eva Frídová, známá tedy jako Eva Vrchlická (1888-1969), se narodila jako druhé dítě do rodiny Jaroslava Vrchlického. Zajímaví byli i mnozí další členové její rodiny. Evinou matkou byla Ludmila Podlipská, dcera spisovatelky Sofie Podlipské, jejíž sestrou byla Johana Mužáková, známá jako Karolina Světlá. Sofii i její sestru, které byly vychovávány německy, podnítil k literární tvorbě Sofiin manžel Josef Podlipský, mimořádně oblíbený pražský lékař, novinář a velký vlastenec.

Foto: Pětiletá Eva Vrchlická. Děti Jaroslava Vrchlického: Jaroslav, Eva a Milada. Z knihy Evy Vrchlické: Dětství s Vrchlickým.

Harmonické manželství Podlipských ukončila v roce 1867 předčasná smrt Josefa Podlipského. Už za jeho života Sofie psala do různých časopisů a přispívala tak finančně do domácnosti, protože manžel lidumil často léčil chudé zdarma. Později redigovala svůj almanach Souzvuk. Kolem roku 1874 už jako mladá vdova potkala začínající literární hvězdu Jaroslava Vrchlického, v němž prozřetelně poznala velký talent, zatímco on ji obdivoval coby slavnou spisovatelku. Existoval tu ale obrovský problém – Vrchlický byl o dvacet let mladší! Je jasné, že by takové důvěrné přátelství, byť možná platonické, bylo naprosto nemyslitelné! To by puritánská česká společnost jen tak nevydýchala! A tak Sofie „zorganizuje“ svatbu své dcery Ludmily a Vrchlického.

Začíná o ní uvažovat, když je dceři teprve čtrnáct. Ludmila bohužel nezdědila matčin literární talent. Vrchlický, který byl o osm let starší, ji nepřitahoval, neobdivovala ani jeho verše a intelektově mu nestačila. Přesto matku poslechla a v roce 1879, kdy jí bylo osmnáct, se za něj provdala.

Podle všeho se Vrchlický do mladinké, krásné a nevinné Ludmily zamiloval a našel v ní svůj básnický ideál. Představovala mu tak trochu Sofii v mladším vydání. Manželství, v němž se narodily tři děti - Milada, Eva a Jaroslav - vnímal jako šťastné. Nicméně více si rozuměl s tchyní, která ho až nekriticky obdivovala a která s mladými sdílela domácnost. A tak to i zůstalo.

Foto: Jaroslav Vrchlický a Jakub Seifert. Wikipedia.

Ludmila ale šťastná nebyla, cítila se odstrčená. Možná na ni neměl extrémně vytížený Vrchlický, který chrlil jednu básnickou sbírku za druhou a kromě toho kvůli zajištění rodiny pracoval i jako tajemník na pražské technice, tolik času, jak by si přála. V osmdesátých letech se zamilovala a asi sedm let udržovala tajný poměr se známým pražským záletníkem, hercem Prozatímního a Národního divadla Jakubem Seifertem. Ten se stal otcem jejích dvou dětí - Evy a Jaroslava. Poslední, kdo nic netušil, byl Jaroslav Vrchlický. Nebo možná ano a nevěřil? Jistotu získal ze dvou dopisů, které mu Ludmila napsala v roce 1892, v nichž potvrdila, co si pražská společnost už chvíli šuškala – že není biologickým otcem Evy ani Jaroslava. Dopisy ještě před svou smrtí předal už těžce nemocný básník svému dobrému příteli a rodinnému lékaři, profesoru Josefu Thomayerovi. Ten je spolu s omluvným dopisem herce Seiferta přinesl v zapečetěné obálce do Národního muzea s podmínkou, že mohou být otevřeny až v roce 1970. Tak se oficiálně stalo. Dnes jsou majetkem Památníku národního písemnictví.

Vrchlický se pro provalení Ludmiliny nevěry zhroutil. Rozvod pro něj ale nepřicházel v úvahu. Kvůli dětem i své matce, přísné katoličce, si nepřál veřejný skandál. Naoko tedy vše zůstalo při starém. Děti, které za nic nemohly, miloval i nadále jako vlastní, ale Ludmile nikdy neodpustil!

Foto: Eva Vrchlická a Rudolf Deyl. Portrér od Roberta Schlossera. Wikipedia.

Velmi blízký vztah měl Vrchlický obzvláště s dcerou Evou, která se mu sice fyzicky nepodobala, ale „zdědila" po něm i své babičce literární talent. Jejím nejznámějším dílkem se stala idylická kniha vzpomínek Dětství s Vrchlickým. Eva ale zdědila i talent herecký – po svém biologickém otci Seifertovi. Kromě toho byla nadána i výtvarně.

Když v roce 1907 absolvovala vyšší dívčí školu, váhala mezi výtvarným uměním a divadlem.  Nakonec se rozhodla pro herectví. Toto prostředí pro ni nebylo neznámé. Dostalo se jí privilegia být jedinou žačkou legendárního Eduarda Vojana, i když u něj absolvovala jen několik hereckých lekcí. Větší herecké školení získala především u Marie Hübnerové, pod jejímž vedením nastudovala několik rolí, v nichž později vystupovala. První angažmá získala v divadle Urania, po roce odešla do Národního divadla v Brně.

Protože se v roce 1910 provdala za literáta a překladatele Jaromíra (někdy se uvádí Jaroslava) Nevoleho, vrátila se do Prahy. Tehdy poprvé hostovala v Národním divadle. Brzké těhotenství a narození dcery Evy v roce 1911 znamenaly krátké přerušení její herecké kariéry. Eva, pozdější úspěšná tanečnice a choreografka, zůstala jejím jediným dítětem. Trvalé angažmá v Národním divadle získala v roce 1913 a s výjimkou několika let v období protektorátu tu působila do roku 1959.

Foto: Dětství s Vrchlickým, Básník s dětmi, Ozvěny, Z oříšku královny Mab. Redakce

Uvádí se, že na naší první scéně hrála ve 300 inscenacích. Zejména v prvních letech získávala většinou hlavní role a i na prahu čtyřicítky, kdy byla na vrcholu své kariéry, byla díky svému mladistvému vzhledu obsazována do rolí mladých dívek.
V osobním životě se jí ale příliš nedařilo. Po rozvodu s prvním manželem se provdala podruhé za hoteliéra Edmunda Zavřela, nikoli za dramatika Františka Zavřela, jak se mnohdy mylně uvádělo. Toto manželství vydrželo deset let. Také třetí a poslední - osmnáctileté -  manželství s překladatelem Erichem Adolfem Saudkem, který byl o šestnáct let mladší, skončilo rozvodem. Pak už se Eva Vrchlická realizovala jen v umělecké oblasti. Kromě hraní a psaní poezie i próz pro dospělé i děti se věnovala překladům z ruštiny, němčiny a francouzštiny.

Foto: Se svou dcerou Evou. Wikipedia

Malá pikantnost na závěr: Když bylo Evě patnáct let, stal se jejím ctitelem velký lamač ženských srdcí a lev salónů, pozdější zakladatel republiky Milan Rastislav Štefánik. Znali se z národopisných oslav či Štefánikových návštěv u Vrchlických. Tehdy jí romanticky s kytičkou konvalinek vyznal lásku. A ona? Nemilosrdně ho odmítla! Nebyl prý její typ. Uvádí se, že to byl první a zároveň poslední Štefánikův neúspěch u žen…
 
Na našem webu jste si mohli přečíst i o těchto zajímavých ženách:

• Markýza Giulliana Benzoni, životní láska M. R. Štefánika
• Jak se z Marušky Chytilové stala paní Muchová
• Eliška Krásnohorská nám ženám prošlapala cestičku ke vzdělání