Dlouho jsem řešila problém s ubrusem. Mám ráda ubrusy zdobené, popřípadě doplněné nějakými ubrousky a ozdobnými okraji, ale málokterý vydrží takovou zátěž, jakou mu naše rodina připraví. Neustálé praní je prostě problémem i pro ty neotrlejší kusy látky a navíc -  malé látkové ubrousky léta žily vlastním životem: odcházely neznámo kam a neznámo kdy a vracely se teprve poté, co byl zbytek soupravy nemilosrdně zlikvidován nebo doplněn na původní počet kusů.

Nakonec jsem se poradila s mojí pratetou a výsledek vidíte na fotkách.. Vyřešila to velice dovedně - tmavý podkladový ubrus je prací a obroubený jen bílou umělou kraječkou a na něj se pokládá na střed ozdobná dečka, taktéž z pracího materiálu. Ta ale nepokrývá okraje stolu a pravděpodobnost jejího zašpinění je tak přece jenom menší.. A zmíněné ubrousky se zasunují do krásných kapsiček, takže se nikam neztrácejí.

Na úzkém stole, který jsem mívala dřív, jsme dečky dávali napříč - okraje visely dolů a na prostředku stála vázička. V současné době ale máme klasický kuchyňský stůl, na kterém se dají zvolit dvě úpravy: buď dám dečku na celou šířku stolu a pak využiji prostředek pro malou jednoduchou vázičku, nebo dám dečku napříč a doprostřed přijde košíček na pečivo.

Kapsičky na ubrousky přirozeně nemusejí mít jenom tvar šálků - mohou mít tvary košíčků (krásně vypadají spletené z dutinek), ovoce, ze kterého vystupují „lístky“ nebo váziček. Pro děti máme „dečku“ delší, takže po stranách stolu visí čtyři kapsy ve tvaru kornoutů. Do těch zastrkujeme ozdobné papírové ubrousky, kterých děti přece jenom spotřebují poměrně hodně, a tak je víc, než vítané, že jsou stále po ruce. Osvědčila se ale i „bonbónová“  nadílka...

      
Reklama