Novoroční předsevzetí se začátkem každého roku stávají nejčastějším a nejdiskutovanějším tématem.
Názory na ně se různí.
Někdo je kategoricky odmítá.
Stejně jejich dodržení končí pokaždé fiaskem a potupně prohrávat marný boj sám se sebou není dvakrát příjemné.
To je ta upřímnější část populace.
Ti alibističtí tvrdí, že si mohou předsevzetí dávat v průběhu celého roku a nemusí čekat na jeho začátek či konec.
Zarputilci to zkouší pokaždé znovu, bez ohledu na výsledek.
Jsou to takoví notoričtí Sisyfové, kterým balvan valící se z kopce dodává snad novou energii.
Možná se najdou i tací, kteří si dají předsevzetí, že už konečně svá předsevzetí dodrží.
Těm držím v jejich úsilí upřímně palce.
A určitě na světě existují i jedinci, kteří si předsevzetí každoročně nejen dávají, ale dokonce je i úspěšně plní.
Nikoho takového neznám.
Já osobně mám k autoslibům velmi obezřetný postoj, neboť jsem sama člověk chabých zásad.
Ano, dobrovolně se k tomu přiznávám.
Případů, kdy se dokážu zabejčit a jít proti své pohodlnosti, je poskrovnu.
Ale jeden takový nastal a donutil mě k netradičnímu předsevzetí.
Stalo se to jednou o Vánocích.
Lehce mě pobolíval zub.
Znáte to, předvánoční mumraj je důležitější než návštěva stomatologa.
To je ztráta času, spraví to prášek a určitě to samo přejde.
Odjeli jsme na chalupu, do odlehlé podkrkonošské vísky a ONO si to snad uvědomilo nedostupnost stomatologické ordinace a začalo se zlomyslně připomínat.
Stále intenzivněji.
Co připomínat!
Bušit do čelisti kladivem, vrtat obrovským, tupým nebozezem, pálit žhavým železem by bylo snad menším utrpením.
Tehdy jsem pochopila, co znamená lézt bolestí po stropě, křičet, rvát si vlasy, strkat hlavu do závěje.
„To se nedá vydržet, radši mě zastřelte,“ skučela jsem.
Nezastřelili, odvezli mě do nejbližšího města k zubaři.
Měla jsem štěstí v neštěstí, že během svátků měla otevřeno jedna soukromá ordinace a v ní sympatická, a hlavně empatická paní doktorka.
„To bude rychlé,“ pochvalovala si rovné kořeny na rentgenovém snímku.
Měla.
Za tři čtvrtě hodiny páčení, kořenového separování, s doprovodným praskáním zub podlehl.
Oddechla jsem si.
Paní doktorka také.
Co se jí asi tak honilo hlavou během extrakce?
Kde sehnat fyzicky zdatnějšího kolegu? Kováře nebo dělníka se sbíječkou?
To zůstane navždy jejím lékařským tajemstvím.
Měla jsem chuť jí políbit ruku, ale místo toho jsem jí popřála hezké svátky a sobě slíbila, že budu chodit pravidelně k dentistovi.
Zajímá vás, jestli to dodržuji?
Samozřejmě, minimálně dvakrát do roka usedám do toho obávaného křesla.
Většinou na jaře nebo na podzim, kdy mě začínají lehounce pobolívat zuby.
Mám vlastně takové samopřipomínací předsevzetí.
A jak jste na tom vy?
Dáváte si předsevzetí? Pokud ano, jak jste na tom s jeho dodržováním?
Víte o nějakém kuriózním?
Napište nám a inspirujte ostatní.
Nový komentář
Komentáře
Hlavou se jí honilo, jestli povolí dřív zub, nebo celá hlava
To se mi taky honívá, když tahám odolnej psí klofák 
Žížala: v tom případě je ale alibismus i to, když to někdo během roku hrne před sebou a říká si, "až od 1.1."
Viv: Dana to myslela tak, že se před prvním lednem rozhodnu, že "teď ještě ne"...že až během následujícího roku :-)
tak tohle předsevzetí jsem si dala před pár lety a po lonském trhání zubu se ho držím ještě dále a dost jsem ho rozšířila i o bedlivou péči o svůj chrup:-), kterou letos přítel podpořil elektrickým kartáčkem na zuby
Dávám si předsevzetí kdykoli během roku, pokud se rozhodnu, že chci něco dokázat, nečekám na leden, a nevím, proč by to měl být alibismus
Dano, víte vůbec, co to cizí slovo znamená?
A k zubaři chodím 2x do roka - bez předsevzetí
Novoroční předsevzetí
. K zubaři (i jinam) chodím pravidelně. 
Novoroční předsevzetí si nedávám, ale na pravidelné prohlídky chodím. K zubaři pravidelně objednávám i celou rodinu. Vždyť je to pro naše zdraví a je lepší, když zubař najde malý kaz který ještě nebolí.
Tak tohle si jako předsevzetí nedávám.Chodím k zubaři pravidelně už od malička i když se zubaře strašně bojím.Nebo právě proto.A příjde mi divný dávat si jako předsevzetí,že se budu starat o svoje zdraví.To by měla být samozřejmost.
můj kamarád si dává novoroční předsevzetí - že si nikdy nebude dávat novoroční předsevzetí
páč to nikdy k ničemu nevedlo 
zadne novorocni predsevzeti si nedavam
Tvrdím, že si mohu předsevzetí dávat v průběhu celého roku a nemusím čekat na jeho začátek či konec.
Kouřit jsem přestala před pár lety v srpnu, změnu stravovacích návyků jsem provedla loni v únoru. Proč jsem kvůli tomu alibistická, to fakt nevím
Znáte Murphyho zákony?
Novoroční předsevzetí jsou stejně špatná jako všechna ostatní. V tomto případě však existuje polehčující okolnost - byla přijímána v téměř beztížném satvu. Co bublinka šampaňského, to další skok od reality.
Největší rámus způsobují padající vzdušné zámky novoročních předsevzetí.
Není to nic divného - novoroční vzdušné zámky jsou největší. A když se taková kupa nesmyslů koulí dolů z kopce života, musí to být pořádně slyšet.
Příklad:
Jožko proboha, proč sedíš už dva dny na sudu s benzínem?
Novoroční předsevzetí - slíbil jsem si přestat kouřit.