Začíná-li cifra označující váš věk číslicí 5 nebo dokonce 6, možná máte sami zkušenost s tím, jak složité bývá najít si s tímto „handicapem“ práci. Vždyť už i čtyřicátníci mají častokrát co dělat, aby uhájili svou pozici v pracovním kolektivu a nenechali se převálcovat mladšími a dravějšími kolegy. Mladí jsou zkrátka horké zboží. Nechybí jim sebevědomí, protože v naprosté většině byli vychováváni stylem chválit, chválit a… raději ještě pětkrát chválit. Odmalička měli všeho dostatek, častokrát i nadbytek. S angličtinou, jazykem, který vládne světu, se potkávali od narození, a obvykle jím – přinejmenším uspokojivě – taky hovoří. Moderní technologie jsou pro ně hračkou. Nemají a často ani nechtějí rodinu. Jsou single, free, happy a prakticky neustále on-line. No – nechtějte je.
Foto: Shutterstock
Přijmeme zkušeného padesátníka
Představte si následující situaci. Nedávno jste oslavili padesátku a už nějakou dobu hledáte práci. V té předchozí se s vámi rozloučili pro nadbytečnost. Denně pročítáte inzeráty, ptáte se po známých, zkoušíte. A najednou narazíte na inzerát s textem: „Přijmeme zkušeného padesátníka/šedesátníka, který umí řešit problémy a dokáže poradit mladším a nezkušeným.“ Nejprve zajásáte, hned potom zaváháte. Je tohle vůbec možné?! V dnešní době, v tomhle světě? Ve společnosti, která prosazuje kult mládí, nezávislost a flexibilitu? Kde se víc než zkušenost cení vzhled a angličtina je důležitější než rodný jazyk? A kde se rodný jazyk cíleně „šperkuje“ často úplně zbytečnými anglicismy? Není to jen špatný vtip? Kéž by nebyl!
Stáří není cool
Stáří je v dnešní době tím, co často raději stavíme na okraj. Protože být starý není ani cool ani sexy. Starší člověk se často stává terčem vtipů. Vždyť je pomalý, mnohdy protivně váhavý a věci si zapisuje do papírového diáře. Nebo ještě hůř: do stojacího kalendáře! Někdy ani úplně nerozumí, co mu říkáte. Úplně vážně vám položí otázku, s kým že to budete chatovat. A kde?! No není to k popukání? Není. Protože roky plynou každému stejně a dnešní mladý bude za deset, dvacet, třicet let patřit mezi střední nebo (nedejbože) starší generaci. A možná bude podobně „legrační“ pro své děti a vnoučata.
| „Děti se mají vychovávat tak, aby se později nevlekly smutně životem a aby nenechaly všechny poklady a krásy světa shnít jen proto, že by k nim nenalezly klíč.“ Antoine de Saint-Exupéry, francouzský letec a spisovatel |
Nekoupíš, nevymyslíš
Nutno dodat, že starší člověk má vskutku jen málo šancí vyrovnat se v řadě situací těm mladším. Nezvládá práci na počítači ani vzdáleně tak, jak se obvykle ve firmách žádá. Nehovoří plynně anglicky, po práci nebývá on-line a nemá ani ponětí o genderové problematice. Nechápe spoustu současných věcí. Oproti mladé generaci má ale jednu ohromnou výhodu. Říká se jí životní zkušenost. Záležitost, která se nedá naučit, uspěchat, koupit ani vymyslet. Přichází pozvolna a časem a poskytuje člověku jistou míru nadhledu i pokory, která mladým lidem často tak zoufale chybí. Generace dříve narozených se dokáže na věci podívat ještě z úplně jiného úhlu a občas přijde s překvapivě jednoduchým řešením. Netlačí tolik na pilu, a přestože nosí dioptrické brýle, mnohdy vidí dál než mladší kolega s bezvadným zrakem.
Ani horší ani lepší
Žádná generace není ani horší ani lepší. Každá je svá, jedinečná, se svými klady a zápory, plusy a minusy. S nezkušeností na počátku a jistým (ne)šťastným prozřením na konci. Jde o přirozenou záležitost, věčný světaběh. Proto by byla velká škoda obcházet staré lidi obloukem s tím, že už nemají co nabídnout. Naopak. Jejich moudrost je nadčasová a životní poznání k nezaplacení. A přestože se jejich pohled na věc někdy zdá přinejmenším legrační, necháte-li v klidu doznít jejich slova uvnitř vás samotných, třeba dojdete k překvapivému poznání. A možná se i sami před sebou zastydíte za svou nepokoru a automatický nesouhlas. Protože i v tomto případě platí staré známé: Nesuď knihu podle obalu. Protože rozhodující je obsah, nikoli líbivost vazby.
Čtěte také: Těhotná žena od pravěku po současnost. Staří Řekové měli zvláštní způsob pro určení jiného stavu
Zdroj: autorský článek, citaty.net
Nový komentář
Komentáře
Já měla jednou zkušenost při pohovoru k zaměstnání .
Dobrý den ,
dala jsem do rukou Životopis a čekala co mi ctěný pan náborář řekne.
Jako kdybych to bývala tušila a sama si dopředu odpověděla.
Odpověd zní : bohužel nemůžeme Vás zaměstnat .
já : proč?
odpověd : vvždyt máte dítě , které je jistě stále nemocné, a nebyla by jste nám k dispozici v jakoukoliv hodinu kdy potřebujeme. Nám by vyhovovala 18 letá blondýna , svobodná, bezdětná s pětatřicetiletými zkušenostmi. To bychom Vás brali.
já: jste normální? ( ctěný pan náborář byl ve věku kdyby to mohl být ted můj syn ... víc jak 25 let mu nebylo ) to si jako myslíte , že takovou najdete ? určitě ne :( Životopis vzal a hodil jej do skartovačky a řekl nashledanou .
já: sbohem a odešla jsem rudá jako rajče ( vztek se ve mě vařil ) , ale s nápadem , že si na něj budu stěžovat u vyšší ho nadřízeného. Tohle si přece nemůže dovolit .
Práci jsem tehdy nedostala , ale ctěný pan náborář dostal padáka jelikož jsem nebyla ani první , ani poslední ke komu se takhle zachoval. Zaměstnání tehdy nebylo snadné sehnat , ale po známosti to pak šlo :)
jo , joó - malďoši znají cenu , ale neznají hodnotu a je úplně jedno čeho
Do jisté míry má autorka pravdu, ale spíš pokud se bavíme o lidech cca 80 let. Tam by to možná u některých odpovídalo. Ale proboha ne padesátníci a šedesátníci, ti ve valné většině "drží krok", umějí pracovat s počítačem, možná nemluví plynně anglicky, ale jsou i jiné potřebné jazyky, a němčina nebo ruština se taky leckdy hodí. Zápis v diáři je praktický, když vypadne wi-fi nebo nejde proud.
V genderové problematice mají na rozdíl od mladých jasno, netápou, jestli náhodou nemají požadovat oslovování zájmenem "oni". 
No a na takový inzerát, jako je v textu uveden, narazit nelze, protože to si žádný personalista nedovolí. Nemůže takto veřejně diskriminovat uchazeče podle věku. Handicap není číslice 5 nebo 6 na začátku cifry označující věk, handicap je, když člověk jaksi nemá co nabídnout případnému zaměstnavateli. A když za půlstoletí života nenasbíral žádné vědomosti, dovednosti a zkušenosti, které by nabízet mohl, pak to není chyba zaměstnavatele.