Foto: Shutterstock
Kdy se budete vdávat?
V žádném případě by to podle našich předků neměl být měsíc květen. Protože „svatba v máji, do roka máry“. Někdo hovoří i o listopadu jakožto o měsíci nosícím novomanželům smůlu. Také raději ani nemyslete na páteční veselku a zkontrolujte si, zda ve zvolený den nehrozí zatmění slunce. Stejně tak termín posuňte tehdy, mají-li přijít ve zvolený den bouřky. Ty by přinesly do manželství hádky.
A v neposlední řadě – rozhodně se nevdávejte ve stejný den, jako vaše sestra, pokud ji máte. Možná ušetříte peníze, ale nosí to smůlu.
Pozor, co si oblékáte
Jakožto nevěsta byste si svatební róbu rozhodně neměla šít sama. Právě tak se zašívá cesta ke štěstí. Navíc co steh, to slza v manželství. Raději si ji půjčte, nebo kupte. Jakou zvolit? Bílé šaty, to je klasika, která neomrzí. Pokud byste ale raději experimentovala, určitě se vyhněte zeleným, modrým nebo fialovým. Ne že by šlo o módní faux pas. Tyhle barvy prý přinášejí do manželství hádky končící modřinami. To samé platí pro modré šperky. Pokud už chcete dodržet tradici hlásající, že musíte mít něco modrého, pak volte raději podvazek. Jistota je jistota. Pozor i na zdobení perlami, protože „kolik perliček, tolik slziček“. A aby vás cestou k oltáři neposedli zlí duchové, schovejte se pod závoj.
Moment, ještě boty! Střevíčky by neměly mít volnou patu ani špičku, protože právě tudy z manželství utíká blahobyt.
Samozřejmě nezapomeňme na ženicha, který vás nesmí vidět ve svatebním (ani samotné šaty) ještě před dnem D. Přináší to smůlu. Mimochodem, stejně tak by nevěsta neměla předem vidět svatební kytici. A šťastná byste nebyla ani v případě, kdy by k oltáři napochodoval ozdoben motýlkem. Jistojistě by vám z manželství časem uletěl.
Vítejte na hostině
Koláčky, které budete hostům podávat, by neměly projít při pečení vašima rukama. Kdybyste se jejich výroby účastnila, hrozilo by vám nuzné manželství a k tomu uplakané děti. Co maximálně můžete, to je projít kuchyní, uštípnout si kus těsta a hodit ho na zem. Nebojte, cukrářky vám to nemůžou mít za zlé. Zajišťujete si tak plodnost.
Pověry se váží i k dortu. Ani ten byste si neměla péct sama. A až ho budete krájet, podělte všechny hosty. Každý musí ochutnat, jinak by vás vystavili smolnému životu ve svazku manželském.
Jestli milujete zelenou barvu, nelaďte do jejího tónu alespoň svou svatbu. Sice na oko uklidňuje, ale zároveň i symbolizuje zradu. A tu si ve společném životě přece nepřejete. Jediné, co můžete jakožto nevěsta pověsit na svůj dům, je zelený věnec z břečťanu. Nosí štěstí.
Jakmile budete vdanou paní, za nic na světě si nesundávejte snubní prsten. To prý smíte až po porodu prvního dítěte. Jinak se manželství rozpadne.
Zdroj informací: Svatební asistentka, Svatba, Bereme se
Čtěte také:
- I váš drahý může vypadat skvěle. Jaké trendy letos vládnou pánské módě?
- Nevěsty, takhle raději ne. Nejošklivější filmové a seriálové svatební šaty
Nový komentář
Komentáře
Teď už je to jedno, jestli v květnu, skoro všechno se dá koupit. Cukrářkám těžko můžete trhat těsto na koláče, provozovny mají nařízená hygienická opatření. A dřív stejně pekl koláče na svatbu pekař, nebo maminka a ženy z rodiny. A co starý, nový, půjčený a modrý?
On ten květen měl své opodstatnění. Když se zadařilo nevěstě o svatební noci v květnu otěhotnět, dítě pak přišlo na svět v únoru. Zima, mráz, sníh, porodní bába nebo lékař se nemuseli včas dostat k rodičce, nedostatek jídla, nula ovoce nebo zeleniny, obecně nic moc příznivé podmínky. Ona zvířata dobře "vědí", proč nemají mladé v zimě. No a u svatby v listopadu zas vychází porod na srpen. Doba sklizně. Práce na poli od nevidím do nevidím, namáhavá, pro ženu ve vysokém stupni těhotenství taky nic moc, riziko předčasného porodu, potratu, komplikací, porodu na poli, infekce, horečka omladnic atd. Předkové nebylo blbí, oni uměli pozorovat a vyvozovat důsledky, takže tohle není pověra. To je jen výsledek zkušeností.
Já se vdávala v pátek 13. května a i po 39 letech jsem zatím tady.
se bavím. Svatbu v květnu jsem teda taky zavrhla, úplně na pověry nevěřím, lae zas na každém šprochu... Šaty jsem.byla vybírat s nastávajícím manželem, ono po 12 letech vztahu a 3 dětech už nás asi jen tak něco nepřekvapí. Závoj jsem neměla, nechtěla jsem. Manžel se ženil v zelené košili s bílým motýlkem. Plus bílý oblek, já bílé šaty. Uplakané děti tedy nehrozili jelikož už byly pár let na světě.