Ahoj Radku a všichni!
Mám trochu problém a potřebuji se svěřit. Navíc se to hodí k dnešnímu tématu - zamilovala jsem se.
Zamilovala jsem se tak, jak naposled někdy v sedmnácti.
Chce se mi plakat i smát, vznáším se nad zemí, když se odrazím, poletím, bolí mě srdce, až mám pocit, že mi musí puknout, chtěla bych se za ním rozběhnout a objímat a líbat a hladit a ....... .
Nemůžu.
Nedokážu to.
Vím, že on mě má taky moc rád, ale je tu takový malý háček.
Můj muž. Otec mých dětí. Nedokážu ho zranit. Mám ho ráda, jsme spolu už třináct let. Vydrželi už jsme spolu dost, překonali všechno bez nějakých nevyjasněností, až mi přišel do cesty ON, ten druhý.
A je to.
Mám těžké srdce a ještě těžší hlavu.
Nevím, co mám dělat, nevím, co mám nedělat.
Děkuju za poslouchání
Alena
Přemýšlel jsem, co k tomu napsat, a tak jsem vlezl do našich citátů (odkaz nahoře na liště), klikl na rubriku láska, a tam našel následující citát:
Je možno milovat a nebýt při tom šťasten, je možno být šťasten a nemilovat, ale milovat a být přitom šťasten, to by byl zázrak.
Honoré de Balzac
Snad se to k tomu hodí, alespoň mně se zdá, že ano.
Přejeme krásný den, a navíc nabízíme dárečky. Pošlete nám svá trápení, své radosti i lásky. A třeba se na vás štěstí usměje. Vždyť záleží jen na tom, jak se nám vaše příspěvky budou líbit.
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Markýza:
ale hlavně nesrovnávej, protože to je cesta k velkému trápení.
Všimla sis někdy, že máš dny, kdy manžel do tebe rýpne a s tebou to ani nehne? A pak jsou dny, kdy řekne zdánlivou maličkost a tebe to rozhodí? Už se trápíš a jsi nešťastná? V tom prvním případě jsi byla sebevědomá, jistá svou osobou a svým konáním. Proto Tě jakákoliv kritika mine, nevšímáš si jí. A to je právě ono! Neubližuje kritika, ale to, jak ji přijmeš a co v daném momentě cítíš.
Vřele doporučuji knížky od autora Don Miguel Ruiz (např. Čtyři dohody). Najdeš je asi v oddělení esoterické literatury, i když si myslím, že by měly být učebnící a samostatný předmět ve škole. Moc krásně v nich rozebírá, jak bychom si měli užívat života a vážit si ho. Upravily mi pohled na "rodinné rozpory".
karlik: zonan: Fialka66: a další: nechci odejít, nehodlám opouště manžela nebo děti, dokonce nebudu ani "zahýbat"(teda ne že bych nechtěla, budu upřímná, jenže ten druhy je dost zásadový a věřící - takže "nepožádáš manželky bližního svého" , na druhou stranu vím, že kdyby se stalo, že mě opustí můj muž, bude on ta jistota).
Jen jsem se zamilovala. Láska je slepá, je krásná a moc bolí.
karlik:
souhlasím.
Odejít z dlouholetého vztahu, který už prožil nejeden otřes, pro zamilované oči je dle mého neuvážené. Já bych se spíše snažila pracovat na svém manželství, protože to se musí opatrovat ještě více, než křehká kytička. Neptej se manžela, proč je protivný. Zeptej se sebe, co nového a krásného můžeš do vašeho manželství přinést. Budeš-li to dělat s láskou, určitě ucítíš odezvu.
Z hlediska muže po devětačtyřicetiletém manželství podotýkám, že s jednou a tou samou manželkou Ti řeknu jenom jeden jediný fakt získaný od i několikrát rozvedených a znovu oženěných či vdaných známých a přátel. Ponějakém čase (až Tě přejde zamilovanost zjistíš, že jsi vlastně tam kde jsi byla kdysi. A budeš si znovu vyhlížet nového amanta. Kdyby jsi napsala, že jsi ve vší počestnosti zahnula doporučil by jsem Ti hlavně opatrnost protože co oči nevidí srdce neželí, ale pálit za sebou hnedka mosty považuji za nezodpovědnost či spíše pitomost.
Markýza: řekni svému milému, že odcházíš od manžela a stěhuješ se i s dětmi k němu. Uvidíš, jak se zachová.
Má kamarádka také prožívala ohromnou lásku. Milenec by ji na rukou nosil, ovšem jen do chvíle, kdy mu oznámila, že se k němu stěhuje. Najednou nechtěl rozbíjet rodinu.
Prušvih však byl, že ona ve své láskyplné hormonální zaslepenosti doma už určité kroky podnikla a tak si opravdu zavařila na ohromný prušvih.
Láska je pouhá chemie a teprve čas ukáže, jak pevný je vztah dvou lidí. Držím Ti palce, aby u Tebe se vše v dobré obrátilo.
markyzo: u svych rodicu jsem tento trend nebaveni se spolu, delani naschvalu, vycitani atd... pozorovala taky, ted uz je to tak vyhroceno, ze se spolu nedovedou normalne bavit... takze bud se to da zmenit a nebo to nedopadne dobre. Ja bych teda tak, jak moji rodice dopadnout nechtela
Markýza: no něco v tom určitě bude, a určitě to je něco co ho hodně štve, ale nechce ti to říct, musíš to z něj nějak vydolovat. Znám to z vlastní zkušenosti, taky se takhle chovám když mě doma
hodně naštve, ale vždycky to nevydržim a vmetu mu to, a je po problému.
Ivana.: o tom už jsme mluvili - tvrdí, že ne, nevím co se mu stalo, nechápu to. Hrozně se změnil
Markýza: no tak mu to řekni co tě na něm štve, že se s tebou neumí bavit normálně, třeba ho štve že studuješ, třeba má pocit že se mu odcizuješ.
catcat: já jsem to pochopila, ale taky jsem si musela přebrat jestli by to byl schopen i ten druhý, a byl.
Markýzo - tím starým známým doma jsem myslela pochopitelně současného manžela a tím i otce dětí!!!!
Žábina: Ivana.: holky díky, problém je v tom, že manžel mi rozbuší srdíčko leda tak vztekem, protože poslední dobou (cca dva roky) dělá samé naschvály, když se bavíme o čemkoliv, tak je ironický až hrůza, nedej bože abych měla svůj názor, v podstatě se to táhne od doby, kdy jsem začala studovat.
Kluci jsou dost staří, aby pochopili, že mezi rodiči to není takové, jako dřív.
catcat: ano, myslím si, že by mě dovedl opečovávat a starat se (a já o něj), dovedu si představit, že je otcem našich dětí. A byl by dobrý otec.
Fialka66: nebudu nevěrná(?) - ne s ním.
tohle je těžké...ale spokojené manželství bych asi neriskovala
catcat:
První vzdech lásky je posledním povzdechem moudrosti a rozvahy.
Bertolt Brecht
Taky mi jeden citát vyskočil: Láska dává všechno, ale jen milencům. (Honoré de Balzac)
catcat: no co tak myluješ tvrdě no.
ZAMILOVANOSTI, pochopitelně
, hoilky, promiňte, naprosto neomuluvitelný překlep...
Aleno, já vím, že je to opojné, ale on i manžel umí rozbušit srdíčko. Je to sice těžko dolovatelné, ale při troše snahy se to tam najde. My, ženské, jsme citové, takže ON je přitažlivý, ale sama se zamysli nad tímhle: jestli ten starý známý doma Tě kdy opečovával, když Ti bylo nejhůř, jestli Ti byl oporou, jestli splňujete to svatební "v dobrém i zlém". Přemýšlej bez oparu nové zamylovanosti a pak se rozhodni
láska je obrovské štěstí,ale taky někdy strašná bolest. Věř mi vím o čem mluvím. V takovéhle situaci každá rada drahá a je jen na nás jak se rozhodneme.
Ten to je taky pěkný:
Lásku si ze srdce člověk nemůže vytrhnout, to není bolavý zub
H. de Balzac