Vědci varují: Děti, které nemají sportovní nadání, často trpí odmítáním vrstevníků, což vede k osamocení, smutku a depresi. Děti fungující ve sportovním kolektivu si na samotu tolik nestěžují a ostatní automaticky předpokládají, že mají i sportovní nadání.
K těmto závěrům vedla studie více než dvou set dvanáctiletých dětí, kterou prováděli vědci z University of Alberta. Důvodem byla snaha zjistit, jak pomoci osamělým dětem a výrostkům, kteří jsou méně aktivní a více náchylní k úzkostnosti.
To prý zvyšuje riziko kouření, kouření marihuany, požívání alkoholu, deprese i to, že děti odejdou předčasně ze školy. Vědci se zaměřili na faktory, které ovlivňují i to, nakolik je dané dítě přijímáno svými vrstevníky a právě sport se ukázal jako nejvýraznější klíč k úspěchu.
Zdroj: Korzo
Jaká jste byla jako dítě? Byla jste oblíbená v kolektivu, nebo jste měla sotva jednu, dvě kamarádky? Byla jste se svou pozicí mezi vrstevníky spokojená? A sportovala jste? Souhlasíte s tím, že mezi oblíbeností v dětském kolektivu a sportem je souvislost?
Nový komentář
Komentáře
kareta: nebylo by mi zle, svoje děti jsem viděla na stromě mockrát, a občas jsem je tam i sama poslala, pokud si tam třeba zakopli míč, tak si holt pro něj museli vylézt.
Děti sice můžou mít blbé nápady, ale když se jim zakazuje, tak to obvykle stejně zkusí tehdy, když není nikdo v dohledu. 
Amálie: můj pejsánek se většinou motá pod nohama (v podstatě pod rozkrokem, trochu vyrostl
) a startuje jen když vidí něco zajímavého v poli (srnu, rolníka, psa, kočku). Už se vidím na in-linech, jak orám brázdu
. Tohle jsou psi, co šetří energii na důležitější věci, než SPORT
Ťapina: děti mají blbé nápady- dcera se jako obvykle houpala za ruce na větvi (kdo má fyzicky zdatnější děti ví, o čem mluvím) a prasklo to pod ní. Švihem byla zrovna v lehu a dopadla na záda. Ta chvilka, než se sama zvedla a začala vřeštět byla strašná, zvlášť když znám pár vozíčkářů. A tak jsem to děckám zakázala- a na zahradu vysadila jen zákrsky. Pohrozila jsem, že jak je jednou uvidím na stromě, beru motorovou pilu a všechno sejmu. No a děcka chtějí na zahradě džungli. Děti nemají závrať a neumí předvídat. Taky by ti bylo zle, kdybys viděla svoje děti na stromě v 10m.
Rikina: jojo.
Mám dojem, že za mého mládí sportovaly skoro všechny děti... pamatuji si jenom dvě spolužačky, které ne - jedna měla asi metrák, a nedokázala se ani rozběhnout, natož něco víc, a druhá měla na starosti fůru mladších sourozenců, tak neměla na sport čas. Osobně jsem chodila do Sokola dřív než do školy, a potom do oddílu lehké atletiky. V zimě bruslit na vltavské tůně. Mí synci posléze chodili ve škole na sportovní hry, a mimo školu na florbal a do skauta, kde měli taky pohybu docela dost.
kareta: Tušim, že je to ještě štěně, to by se nechalo bezvadně vycvičit k tahání do kopečků.
kareta: To by ale nemohl dělat nikdo nic. Kámoška mi vyprávěla o klukovi, který normálně skočil šipku do bazénu a ochrnul při tom od krku dolů, od prudkého cuknutí v páteři vlivem teplotní změny. Jenže to jsou věci, které se stanou jednomu z x tisíc.
Btw- lezení po stromech je má noční můra- pod dcerou se ulomila větev a spadla na záda- znám jednoho takového vozíčkáře- spadl asi z metru a nehne se. Vidět letět vlastní dítě a vědět, co se může stát je na mrtvici. Moje děti mají od té doby zákaz. Dřevo praská
Ja bruslila pred radnici na zamrzle kasne
a bylo nas tam porad dost, i kravataci radili
Ťapina:
Tam by to svištělo...
//zena-in.cz/fotoalba/images/fotoogsyztedcp130837.JPG
Musela jsem si vystačit s podstatně menším prostorem
Lilinka: U nás bylo dost místa pro několik partiček hokejistů a ještě plno dalších lidí
Tady jsem bruslívala 
http://www.turistik.cz/cs/pruvodce/cil/velky-bolevecky-rybnik/
Ťapina: U nás bývalo narváno hlavně o víkendech, kdy se sjížděly děcka z okolních vsí, kde neměli nic. Akorát mě tenkrát štvali některý smradi s hokejkama, který, když zrovna nehráli hokej, roztloukali led a dělali v něm díry. A ty kousky ledu přes noc namrzly, takže druhej den bejvala pěkná dršková
Amálie: už není tolik času- mám psa
Lilinka: Já jsem chodila na rybník i když zimák byl blíž. Právě kvůli tomu ježdění dokolečka jak u blbých. A hlavně, my jsme chodili na vééélikej rybník. Tam se dalo pořádně rozjet a nebylo tam nikdy narváno.
Ťapina: Fakt? No mě by se na zimní stadion asi dojíždět nechtělo, když by byla ledová plocha v místě bydliště
Jo, ale jednou jsem na zimáku bruslit byla. Bylo to příšerný
Hrála tam hudba a muselo se jezdit organizovaně dokola v jednom směru
Taky jsme asi dvakrát se základkou byli na rybníčku bruslit, ale učitelkám pravidelně byla zima, takže se od toho brzo upustilo. Škoda.
Lilinka: Dneska se přece nechodí na rybníček, ale na zimní stadion. Rybníček se může propadnout
My jsme byli bruslit na rybníku jednou i se školou, chtěla bych vidět učitelku, která by si dneska troufla tam vzít děti.
Něco na tom bude.
Zabruslit bych si v zimě občas zašla i dnes, ale není s kým a samotnou mě to nebaví
A vůbec se mi zdá, že když v posledních letech zamrzne rybníček, skoro nikdo tam nebruslí. Když jsem byla malá, tak tam kolikrát nebylo k hnutí. To o něčem vypovídá...
Ve škole jsem nesnášela volejbal a vybíjenou (to je ta nejhovadštější míčová hra, kterou znám). Zato jsem vynikala v těch "klučičích sportech" - fotbal, basketbal a florbal a bavilo mě to
Ha, taky jsem měla bílé brusle, bruslení mě bavilo a neskromě mohu říct, že jsem mezi haranty z naší vesnice byla na zamrzlém rybníčku nejšikovnější
Amálie: Přesně tak, některý maminky vidí problém už v tom, že dítě vůbec chodí!
To jsem jednu takovou viděla, jak jí takové asi rok a půl staré upadlo a umazalo se. Začala na něj ječet jak přejetá, že je špinavý a měl dnes čistý oblečení. Řev doprovázený výpraskem na zadek. Fakt jsem v tý chvíli měla chuť tu kozu profackovat, aby se probrala
Ten výzkum se dělal v USA a tam vždycky kladli u dětí na sport nepřirozený důraz - jako by to byla jediná zásadní lidská hodnota.
hystetrické tělocvikářky dovedou znechutit sport komukoliv, dneska sportuju víceméně z nutnosti, abych nesupěla jak lokomotiva, když jdu do schodů a zároveň si udržela slušnou figuru,
Já měla na gymplu osvobození z tv a jsem za to ráda
jo a kamarádek jsem měla hafo
Nadání na míčové hry nula, pro další skupinové hry nula... mezi kamarádkami mi to nijak neubližovalo, zvláště pak ne, když jsem se s obdobně hendikepovanými v hodinách tělocviku pokoušela na ZŠ ulít za švédskou bednou...
Jinak jsme v Praze po sídlišti běhali po parcích, po přestěhování na žižkov přišlo do módy přelézání zídek mezi dvorky. Dnes na ulici dítě samotné skoro nevidíš, všichni zavření doma a čučí do bedny - hrůza. A to tak stará nejsem, jen čtvrt století.
kareta: Jestli tě to ještě láká, pořiď in-liny a zkus to.
Ťapina:
a....: Úplně mě bere ďas, když slyšim matky, jak na harantsvo věčně ječí "umažeš se, tam nelez, pojď hezky za ruku...". Že si místo nich nepořídí něco vycpanýho, co si postaví na okrasu a nemusí se bát újmy na zevnějšku.