Děkujeme za další příběh na dnešní téma. Poslala nám ho čtenářka s nickem Snížek. Její odstrašující příklad z domova ji poučil.
Moji rodiče bydleli na vesnici, mamka dělala v JZD v rostlinné výrobě a otec byl na vrátnici. Má sestra měla čtyřletou ekonomku a já byla o deset let mladší. Když jsem ji viděla se učit, hned se mi to zprotivilo. Bavilo mne péct cukroví a dorty, chtěla jsem se jít učit na cukrářku. Naši se se mnou o tom ani nemínili bavit, jejich názor byl, že půjdu buď studovat jako sestra, nebo do fabriky.
Internát mi taky neprošel, prý bych se tam zkazila, tak jsem se šla učit do vedlejšího města.To jim vyhovovalo, potřebovali abych denně pomáhala na polích a v družstvě na dílkách.
Můj muž chtěl být kuchař a jeho rodiče to nezajímalo. Otec mu domluvil učební obor pro autoservis. Když už jsme měli syny, nechtěla jsem jim do volby povolání vůbec mluvit. Když jsme my neměli možnost se svobodně rozhodnout, ať se oni rozhodnou sami.
První syn měl vyřídilku a chtěl se vyučit prodavačem, tak jsme ho nechali. Druhý syn je typ kutila, vyrábí modely letadel a soutěží s nimi, nechali jsme na něm, jaké řemeslo si vybere. Chtěl být obráběč kovů a pokud se mu v práci něco nelíbí, nám nemůže nic vyčítat. Tak to chtěl.
Práce by se mu sice líbila, ale nemohl předpokládat, že místo obrábění bude montovat solární elektrárny. V okolí není možnost si práci vybírat, tak mlčí a maká. A já s manželem si vaříme a pečeme doma pro sebe bez vyučení, protože naši rodiče nám kdysi nesplnili naše přání.
SNÍŽEK
To jste dobře udělali, že jste si nevzali příklad z domova
Jak jste to měly vy, milé ženy-in? Mluvili vám rodiče do výběru školy? Nebo to nechali na vás? Jste spokojená se svou volbou? Pracujete v oboru, který jste vstudovala, nebo děláte úplně něco jiného?
A co vaše děti? Už mají představu, co by chtěly dělat? Líbí se vám, nebo se jim ji snažíte rozmluvit? Co vám vadí na jejich přání? Máte pocit, že je nutné děti korigovat? Chtěla byste, aby studovaly a ony nemají zájem? Jak to řešíte?
Napište nám na redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
Rodiče nám nesplnili přání? …já bych řekla, že je to spíš pohodlnost s tím něco udělat. Nikdy není pozdě na to začít někde jinde nějak jinak. Rekvalifikačních kurzů jsou mraky a práce v oboru se dá sehnat i bez vyučení/kurzu, pokud člověk prokáže, že něco umí, a snaží se hledat.
Pokud byste to skutečně chtěli, dávno byste to dělali…
Já jsem už od útlého mládí na sebe šila a pletla. Hrozně jsem toužila jít na oděvní průmyslovku v Jihlavě. Jenže v té době to byla škola pouze pro děti prominentů, což jsem nebyla, naopak můj politický profil byl výrazně špatný. Šla jsem na gympl a univerzální VŠ. A výsledek? Postupem času jsem našla obor, který mě naplňuje mnohem víc.
Na náhody nevěřím, asi to tak mělo být.
Pokud jde o Snížka, není přece problém udělat si rekvalifikaci. Dva-tři roky studia při zaměstnání a můžeš dělat to, po čem toužíš. Určitě lepší než celý život naříkat, jak mi rodiče zpackali život. Kuchař nebo cukrář, který dělá svoji práci s láskou je pro podnik požehnání.