kojení

Chtěla bych se s vámi podělit o svůj problém. Vím, že je tady spousta matek, které mě budou kritizovat, ale musím to někomu říct - tedy v tomto případě napsat. Moje kamarádky jsou většinou „nejlepší matky pod sluncem“, proto těm se svěřit nemůžu, nebo spíš nechci.

Mám čtyřměsíční miminko, malého Michálka. Je to moje druhé dítě. Nikdy jsem neměla s laktací problém. Ba naopak, během tří dnů po porodu se mi nastartovala tvorba mléka takovým způsobem, že bych mohla kojit deset dětí. Začátky kojení byly v obou případech dost těžké. Tvrdla mi prsa, byla nalitá tak, že jsem musela tak deset minut odstříkávat, aby bradavka změkla a dítě mohlo sát. Časem se tvorba ustálila, ale i teď, po čtyřech měsících, odstříkávám. Nejhorší jsou noci. Míša už spí skoro celou noc, budí se kolem šesté ráno. A já nemám „vypumpovaná prsa“ jako přes den. Takže se vzbudím kolem páté bolestí z napjatých prsou a musím jít do sprchy - abych je zvláčněla a část odstříkala. Je to hrozné, když to tak napíšu, ale připadám si jako zvíře. Jen Míša zabrečí (a já vím, že je čas jídla nebo že se ten čas blíží) a prsa se nalijí jako na povel. To už vůbec nemluvím o dorasených bradavkách. Když jsem se svěřila doktorce, že to všechno snáším špatně, domlouvala mi, že můžu být ráda, že mám takového mlíka, co by za to jiná maminka dala. Ať se nestresuju a vydržím to.

Jenže já mám někdy pocit, že už fakt nemůžu. Jak se píše v knihách, že splynutí matky a kojícího dítěte je dar a láskyplné pouto, pro mě je to velké přemáhání.

Vím, že mě někdo určitě odsoudí, ale já se těším, až kojit nebudu. Úplně to nenávidím. Prosím napište, pokud jste to některá z vás měla podobně... Kojit přestat nemůžu, opravdu můj mozek je naprogramován jak hodinky na brekot. Možná kdybych přemluvila doktorku, aby mi napsala nějaké léky pro potlačení laktace... Ale už ji vidím, jak to nebude chtít udělat.

Díky za povzbuzení, jsem fakt „na blázinec“...

Reklama