Foto: Shutterstock
„Anna podle mě nemá žádný vkus. Když s mým synem vybavovala byt, snažila jsem se jim do toho moc nekecat, ale je to hrůza. Všechno šedivo-bílo-béžové, bez barev, bez nápadu, ale asi je to moderní. Mně se to nelíbí. Ale nakonec oni v tom budou žít, tak ať si to udělají, jaké chtějí. Do čeho už si ale myslím, že mám co mluvit, je výběr jména pro mého budoucího vnuka. Tam už nejde jen o nějaký jejich sobecký výběr. Ten chudák kluk s tím jménem bude žít celý život. A my mu tak budeme muset říkat,“ stěžuje si Jaroslava.
Anna a její manžel Jiří vybrali pro svého syna jméno, které není zrovna české, ale v poslední době nabývá na popularitě. Jaroslava na toto jméno ale má jasný názor.
„Já jsem dala svému synovi krásné české jméno a totéž udělali i rodiče Anny. Nechápu, proč se toho mladí nemůžou držet. Oni místo toho musí vymyslet Matteo. Co to vůbec je za jméno? Zní to jako značka italské zmrzliny. Svůj nesouhlas jsem samozřejmě projevila hned, co s tím vyrukovali. Můj manžel se mě snažil mírnit, ale i jemu se to nelíbí. Tak nechápu, proč bychom měli být zticha. Jiřík nám nicméně oznámil, že jméno už je definitivní a že ho měnit nebudou. Jak chtějí, já ho ale používat nebudu.“
Jaroslava je prý na druhou stranu ráda, že k jménu našla odpovídající český ekvivalent, který jí vyhovuje.
„Pro mě to bude Matěj. Snaše a synovi jsem to neřekla, ale když bude vnuk u mě na prázdninách, budu ho tak oslovovat. Myslím, že je to jediná možnost, aby byli všichni spokojeni. Nevím jestli mají babičky vůbec nějakou jinou možnost, jak se ve výběru jména angažovat," zakončuje Jaroslava.
K článku se nám vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka.
„Angažovanost“ při výběru jména pro své vnouče není na místě, pokud nejsme jako prarodiče přímo vybídnuti nastávajícími rodiči. Tuto možnost jsme již měli a využili ve svém vlastním rodičovství a upírat ji novopečeným rodičům je sobecké.
Výběr jména pro potomka v současné době je naštěstí oproti zvykům v minulosti výsostným právem náleží rodičům dítěte.
Jména dětí jsou ovlivňovány módními trendy, inspiraci si současní rodiče berou z různých filmových postav nebo hledají originální a neobvyklá jména.
Faktem je, že pro generaci klasických ženských jmen je tato nová módní vlna přijímána s rozpaky a v případě Jaroslavy i s rozhořčením a vzdorem.
Nicméně dle Jaroslavina hodnocení své snachy jako “nevkusné osoby“, která si dovolila zařídit své bydlení po svém a v moderním stylu, mám podezření, že neochota přijmout výběr jména budoucího vnoučete je tak trochu zástupným problémem. Jaroslava vnímá osamostatnění svého syna a snachy a právo zařídit si život po svém, jak v otázce bydlení, tak i při výběru jména s hořkostí. Nikdo ji nežádá o její názor… A pokud bude v tomto nastavení setrvávat a nepřipustí si, že její rozhodovací role skončila dospělostí jejího syna, bude dalších hořkostí přibývat a vztahy se synovou rodinou se zkomplikují.
Samozřejmě má Jaroslava právo nesouznit v nadšení pro jméno Matteo, ale je mnoho zdrobnělin obsahující ekvivalent tohoto jména. Avšak je důležité, jakým způsobem k tomuto kroku přistoupí a jak ho obhájí. Jaroslava neadekvátní truc a vzdor, který takto prezentuje, rozhodně neotevře cestu k dobrým vztahům. A pro její snachu je již tento postoj varováním, že budoucí babička nebude ochotna respektovat její styl výchovy, ale bude mít tendence prosazovat si svou. Pokud Jaroslava přijme svou roli babičky s radostí a pokorou a přenechá rodičovské kompetence svému synovi a snaše, všem se uleví. Ať už to bude Franta nebo Mattheo.
|
|
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Je to jejich věc, tak by jejich rozhodnutí měla akceptovat.
Jejích věc.
Tak krásné jméno mu dali.
A jak se bude jmenovat?
Bude to Jáchym.
Dlouhý ticho...a : Jééééžiši! Jak mu asi mám říkat??
A manžel - "Asi by bylo nejlepší, kdybys mu říkala Jáchyme"
Výběr jména oro dítě je čistě v kompetenci rodičů. A jméno Matteo je, jak paníbzřiumě, tuší, italským ekvivaldntem českého Matěje. Toto jméno se dnes moc nedává, neboť v lidovém vyjádření je to pojmenování někoho nepříliš šikovného,co pokazí, nač sáhne. "Ty jsi, ale, matěj." Jestli se píše s malým m nebo s velkým M, je pravopisný oříšek, ale já dávám přednost malému, neboť mi připadá,že bylo v tomto případě odvozeno od slova "matla". Nebo to může být podle starého českého filmu: "Matěji, proč Tě holky nechtějí?" , tam by bylo M velké. A rodiče to, pravděpodobně, ví a tchyně svým neústupným jednáním pouze vyvolá válku v rodině. Také mu může říkat zdrobněle Matýsku, což může být určitý možná přijatelný kompromis, protože mi není jasné, jak by se jméno v tomto italském tvaru zkracovalo. Napadá mě Matt, ovšem to by byl také chudák, neboť by po něm děti pokřikovaly: "Mate, kde máš Pata?"
Tchyně nemá co rozhodovat za mladé, jak se bude malý jmenovat, tam není co řešit. Je to volba rodičů a beztak mu budou všichni (maminka i babička) říkat Matýsku. Moje tchyně nenařizovala, jak malého pojmenovat, ale vždycky měla potřebu se podělit, jaká jména se jí líbí. Sice jsme to slyšeli pomalu obden, ale stejně jsme si mysleli svoje. Než se vědělo, co to bude, říkali jsme mu Šlojmo a pak jsme chvíli tchyni zlobili Bartolomějem :D Manžel synka pojmenoval Jan po svém dědovi z otcovy strany, říkáme mu většinou Jenda (nechtěli jsme Honzu). Občas mu říkám Jenďuch, když spolu blbneme :D Tchyni se Jenda napřed moc nelíbil, ale teď je to její Jeníček, případně Jenoušek. Malému je 10 měsíců a chápe, že je pro něj více oslovení, malé děti nejsou hloupé :)
Ta paní Jaroslava dala svému synovi jaké "ryze české" jméno? Těch ryze českých jmen je hodně málo. Mateo je obdoba Matyáše. Stejně mu všichni budou říkat Mati. Matyáš není české jméno ani Mathias ani Mates. Do výběru jména nemá babička co mluvit. A když se dítěti jméno nebude líbit, až bude dospělý, může si ho změnit. To jsou starosti!
Budoucí rodiče mívají taková období, kdy se přiklánějí k tomu, být originální a moderní. Pamatuji si dobu, kdy letělo jméno Andrea. V jedné třídě se tudíž sešly klidně i čtyři Andrejky.
Kolikrát si myslím , že že čím jednodušší rodiče, tím extravagantnější jméno dítě musí mít. Kompenzují si tak sami sobě nějaký mindrák Někteří rodiče se asi zase cítí být /díky společenskému postavení, majetku nebo něčemu jinému/ někde výše než ostatní a tak se to odrazí i na jménu potomka.
Každopádně rodiče mají právo si dítě pojmenovat sami a prarodič může akorát tak moudře mlčet. Pokud to zvládne.
To jsou starosti. Ani by mě nenapadlo někomu říkat jméno dopředu. Vždy jsme čekali "Adalberta" a co z toho nakonec bylo, to z toho je :) Jedno jméno vzbudilo poprask napříč celou rodinou a jak si krásně všichni zvykli :D Doporučuji tchyni hodit se do pohody, ještě to úplně klidně může být Martina a až se na ni ten bobek usměje, tak to poslední, co bude řešit, je jeho jméno. Hlavně ať je prďola zdravej. V porodnici jsem si přes dveře vyslechla rozhovor sestry na chodbě s neznámým mužem: - Tatínku, gratulujeme, máte krásného chlapečka! - Chlapečka?!? My čekali holčičku!!!! - .... - Co budeme dělat s tou záplavou té růžové?!?
Babička může navrhnout, souhlasit nebo nesouhlasit, ale volba je na rodičích. Pokud to nechce respektovat a klade si podmínky, hrozí NEhlídáním nebo že ho bude plést jiným jménem, ochudí pouze sama sebe. Rodiče se totiž pak můžou stejně tak šprajcnout a vnuka jí prostě "nepůjčit". A pochybuji, že by babičce nevadilo vnoučka nevídat.
Než prcek vyroste, budou stejně módní už zase jiná jména. Třeba se mladí zase vrátí k ryze českým jménům nebo naopak přijdou další, nová, která si dnes ani neumíme představit jako jméno. Pokud jméno není hanlivé, vyloženě směšné nebo vulgární, kvůli kterému by se dítěti smáli a utahovali by si z něj, každý si na něj časem zvykne, byť by bylo neobvyklé. A je pouze na soudnosti rodičů, jestli se bude hodit k příjmení.
Já jsem "konzerva" a dala jsem synovi české jméno. A dala bych ho i teď , když už je dospělý a pravděpodobně bych taková vybrala i vnoučatům, pokud by se mě na to někdo ptal.
Stejně to bude nakonec pro všechny Maty
.
Jaroslavo, Jarko, Slávko (?) ......, vy si ale umíte dupnout
.
Babička se chová jako rozmazlený fracek. Hned si dupla, že se jí to nelíbí, nelíbí a nelíbí a just mu mu nebude vnukovi jeho jménem říkat. I kdyby rodiče vybrali synkovi jméno Sandokan nebo Zuzanka, tak je to jejich věc. Pokud se tak bude k mladé rodině chovat, mohlo by se jí stát, že vnouče na ty prázdniny nakonec ani nedostane.
Nevidím pražádný důvod, proč by se mělo líbit babičce.... Každého věc. To ho bude mít o to míň ráda?
A co vlastně jde? Matteo, Matěj, Matyáš jsou verze jednoho původně hebrejského jmena, tak je úplně jedno, jak mu babička bude říkat.
Jinak moje tchyně měla kdysi připomínku ke jménům, jaká jsme synům vybrali, ale řekla to čistě jako svůj názor, ne z pozice, že do toho má co mluvit a chce do toho mluvit. Víceméně to byla jen taková zmínka v hovoru. Nikdy neřekla, že jsme ty děti pojmenovali úplně blbě a že ona jim tak říkat nebude. Kdo ví, možná si to myslela, nevím, ale nebyl to problém k řešení. No a já byla překvapena, když mladí pojmenovali dceru, tedy moji vnučku, jménem, které jsem kdysi dávno sama měla vybráno pro případ, že bych měla dceru. Což tenkrát moc lidí nevědělo, tak to pokládám za zajímavou shodu. Plus sama se jmenuji po postavě z divadelního představení, a to prý před těmi dávnými časy půlka rodiny překvapeně koukala, jak mě to rodiče pojmenovali, nečekali by to.
Třeba Matteo vůbec nebude trávit prázdniny u babičky, tak proč řeší, jak ho bude oslovovat.
Záleží na příjmení. Aby to nebyl třebas Matteo Vyvozil.
To je zajímavé, jak někdo dokáže udělat "aféru", jen aby měl co řešit. Zjevně Jaroslava má krásný život prostý všech problémů, tak si jeden veliký vyrobila, aby byl důvod ke stížnostem. Zcela zbytečně. Valná většina lidí používá všelijaké zkomoleniny, patvary, zdrobněliny a domácká jména, případně přezdívky. Všechno, jen ne to, co je úředně v rodném listu. Takže se vůbec nic nestane, když ona bude říkat vnukovi Matěji, zatímco rodiče nějak jinak. Beztak to nakonec bude ťuťuňuňu Matýsek, prdelka, broučínek a pusinka nebo něco podobně hloupého.
Jaroslava by se měla starat víc o svoje záležitosti, méně kafrat mladým do života a děkovat osudu, že nemá žádné vážné starosti, takže se může užírat prkotinama.
Kdybych zjistila, že tchýně nebo kdokoliv říká mým dětem jinak, protože nesouhlasí se jménem, tak by došlo ke konfrontaci. Jaroslava je sice stará věkem, ale v hlavě batole. A batoleti bych dítě na prázdniny určitě nesvěřila :D. Mimochodem, moje tchýně také nebyla nadšená z většiny dětských jmen. V pořádku, máme jiný vkus. Ale není blbá, aby si vymýšlela jména vlastní. Mě se treba také nelíbí jméno, jaké dala svému synovi, a přesto mu tak říkám :D :D.
No, Matteo se mi taky nelíbí, ale furt lepší jak Jaroslava, to je ale debilní jméno, říkala bych jí radši třeba Kamilo.:D