62d52a1c4ac30cl.jpg
Foto: Shutterstock

Dana pracuje jako prodavačka a se svým platem a drahým nájmem v Praze si podle svých slov nemůže moc vyskakovat. V posledních letech se jí alespoň vždy podařilo našetřit na letní dovolenou, a tak s radostí z Česka prchala alespoň na několik týdnů. Jenže letos to nevyjde, musí se totiž starat o nemocnou babičku, protože s ostatními členy rodiny se stará paní nevídá a nejeví o ni zájem. Žít v České republice a nemoci ani na pár dnů vyrazit pryč je pro Danu noční můrou. Život v tuzemsku totiž nesnáší.

„Nechci házet všechny do jednoho pytle, ale většina Čechů, se kterými mám zkušenosti, prostě naplňuje opakované stereotypy. Často se s nimi setkávám i v práci, kam chodí nakupovat skutečně rozmanitá sorta lidí, ale každý druhý vykazuje charakteristiky typického Čecha. Lidi si ničeho neváží, na všechno si stěžují, vůbec se neusmívají a jsou to prospěcháři, kteří myslí jen na sebe. Naopak s cizinci mám úplně jiné zkušenosti,“ popisuje Dana.

Ta má nejradši národy žijící u moře. Konkrétně jsou jí sympatičtí Španělé, Portugalci nebo Italové, ale obecně si myslí, že skoro všude je lépe než v její domovině.

„Před lety jsem randila s pár Čechy, ale už jsem se vyléčila. Nemám zapotřebí, aby se za mě někdo zdráhal zaplatit i účet v restauraci. O tom, že mnozí neumí ani dámě otevřít dveře a chovají se jako burani ani nemluvě. Randím přes aplikaci a vybírám si vždy jen cizince. Ti mají úroveň,“ myslí si žena.

V ideálním případě by se ráda za nějakého cizince provdala a až její babička zemře, odstěhovala by se z Česka nadobro. „Rozhodně babičce nepřeju smrt, ale momentálně je péče o ni věcí, která mě spolu s penězi dost svazuje. Chtěla bych si najít třeba nějakého movitého Španěla, aby si mě odsud odvezl a babičku jsem mohla vzít s sebou nebo jí tady alespoň zaplatit celodenní péči. Zatím ale nemám štěstí,“ uzavírá. 

Zdroj: respondentka Dana

Čtěte také: