Simona se v centru Prahy seznámila s Anasem, arabským přistěhovalcem, pracujícím v nedaleké směnárně. Není to takový ten typ nedbalého vzezření, ale krásný, vysoký, voňavý a usměvavý muž. Simonu zcela okouzlil, vždycky byla na tmavší typy. Po půl roce však u ní došlo k vystřízlivění.
Je krásný a voní…
Simona pochází z Kolína. Do Prahy se přistěhovala před dvěma lety za prací. Pracovala jako recepční hotelu v centru Prahy, v oblasti, kde je dnes spousta arabských komunit. Nikomu neškodí, žijí si po svém. Se svými ženami, se svými rodinami.
Anas pracuje ve směnárně nedaleko hotelu, kde byla i Simona. Téměř denně se vídali, míjeli se na chodníku při její cestě z práce, nebo do práce. On o ni pohledem moc nezavadil, Simona však na něm mohla oči nechat. Byl jiný než ostatní. Takový nažehlený, upravený, voňavý.
„Blázníš?“ zrazovaly ji kamarádky, když se jim svěřila, že se do něj asi zbláznila.
„Je to úplně jiná mentalita, oni se chovají k ženám úplně jinak než naši kluci.“
„Jak to můžete vědět?“ oponovala Simona. „Nic o něm nevíte. To jsou lidi, kteří bydlí v Praze už roky, určitě se přizpůsobili našim podmínkám. A hlavně, oproti našim klukům, on na sebe dbá. Je pořád takový krásně nažehlený, upravený, a kdykoliv kolem mě projde, tak krásně voní.“
Jelikož Simona přišla na recepci hotelu do styku s různými měnami, jednou využila možnosti a šla si „k němu“ do směnárny vyměnit švýcarské franky. Trochu se u okýnka zapovídali. Dozvěděla se, že se jmenuje Anas, pochází ze Sýrie, do Čech přijel studovat zahraniční obchod a už tady zůstal. Kromě toho, že pracuje ve směnárně, tak se také stará o provoz nedaleké arabské restaurace. Bydlí kousek od místa, kde pracuje, v centru Prahy má pronajatý celý půdní byt.
„Nechcete se přijít podívat?“
Simona této nabídce samozřejmě neodolala a neuběhly ani tři měsíce, už to měla do práce jen přes ulici. Svůj podnájem zrušila a nastěhovala se k Anasovi.
„Jsi blázen,“ klepaly si kamarádky na čelo.
Vystřízlivění
Anas byl opravdu jiný než naši čeští kluci. Denně se sprchoval, holil, myl si vlasy, denně měl čistou, vyžehlenou košili. Byl milý, pozorný, Simoně snášel, co jí na očích viděl, téměř denně spolu chodili na večeře, pak ji naučil vařit i jejich arabské speciality, ale nikdy ji nenutil, že vařit musí.
Každé ráno to byl on, kdo ustýlal postele a dělal snídaně.
Simona byla v sedmém nebi, dokonce zvažovala i nabídku k sňatku, kterou jí Anas už několikrát nabízel. Doposud ji nepřijala jen kvůli své mamince, která ji prosila, ať nespěchá, že je ještě na vdavky mladá a taky, coby správná maminka, měla neblahé tušení.
Asi po půl roce dostal vztah Anase a Simony první vážnější trhliny. Anas chodil stále navoněný, nažehlený, usmíval se, Simonu miloval, ale zničehonic přišel s návrhem, že by měla přestat chodit do práce, neboť tam dělá i noční a on má o ni strach. Navíc vydělá dost peněz na to, aby ji uživil a ona mohla zůstat doma. A také by možná už mohli začít uvažovat o dítěti a o svatbě, vždyť ví, jak moc ji miluje.
Simona udělala největší hloupost, jakou mohla udělat, a místo v recepci opravdu opustila. Zpočátku se jí povalování doma líbilo, ale časem se začala nudit.
K prvnímu velkému vystřízlivění došlo ve chvíli, když seděla na balkoně a lakovala si nehty na nohou. Anas přišel v polední přestávce domů a vyjel na ni, jestli nemá nic lepšího na práci než si lakovat nehty, a mrštil lakem na nehty o stěnu.
„Ukliď to,“ následovalo ještě.
Simona zůstala jako opařená. Ještě nikdy na ni nekřičel. Poté následovala dlouhá přednáška o tom, že se mu nelíbí, když si lakuje nehty ani když si barví vlasy, že se mu líbí, když je přirozená.
Pár dní na to jí vyhodil ze skříně její krátké sukně, že v nich vypadá jako laciná holka a měla by nosit sukně delší.
A poslední tečkou za tím vším bylo, když jí začal schovávat antikoncepci. Na co ji prý bere, když stejně uvažují o dítěti.
Simona si najednou přestala být jistá, jestli chce s tímto člověkem žít a mít s ním děti. Když to Anasovi při jedné z dalších hádek řekla, uhodil ji a zařval na ni: „Když ne se mnou, tak s nikým!“
To už se Simona opravdu vylekala a rozhodla se, že od Asana odejde.
Napřed vyhrožoval, že ji zabije, jestli někam odejde, ale Simona se nedala. Pohrozila mu cizineckou policií, že na něj práskne všechno, co ví o jeho nekalých kšeftech v restauraci, a jestli bude potřeba, přihlásí se i na Linku bezpečí, že ji uhodil. To ji poradily zase kamarádky.
„Nesmíš na sobě nechat znát, že se ho bojíš! Jinak se od něj nikdy nedostaneš!“
To byla slova, která jí zněla v uších, když si pod vražedným pohledem Anase balila kufry.
Odstěhovala se až na druhý konec Prahy, kde si našla nové zaměstnání, opět jako recepční. Kdykoliv však vidí třeba nějakého zahraničního turistu tmavší pleti, byť by se jí líbil sebevíc, dává si pozor. Není nad zlaté, české, byť ne tolik nažehlené kluky.
Nový komentář
Komentáře
Ještě že to zjistila včas, jinak nažehlení kluci - muži jsou i češi,l i když jich není tolik:-)
naštěstí to dobře dopadlo
Ještě štěstí, že si to uvědomila včas, problémy by byly určitě veliké.
To jsou lidi, kteří bydlí v Praze už roky, určitě se přizpůsobili našim podmínkám. To se mohla rovnou podívat na naše domácí nepřizpůsobivé spoluobčany, ti tu žijí ještě mnohem déle a nestihli se přizpůsobit.
Radši se poohlídnem v našem regionu a nějaky chalan se taky najde no ne?
Ještě že děvčeti spadly růžové brýle včas. Odejít s dítětem by bylo mnohem komplikovanější.
... takových pěkných kluků máme, tak na co hledat jinde
ekleinovka — #46 já bych si ho nechala na hraní - to stadium, jak denně chodili na večeře, ráno ustýlal postele a dělal snídani.
Ale nestěhovala bych se k němu.
Nesnáším dominantní chlapy, a nacíc ještě syřana, ten byl vychován úplně jinak, pryč od něj
To by mohlo špatně skončit
Rikina — #43 moc hezky to vysvětlila autorka jedné z mnou zmíněných knih. Totiž - v Německu jsou totiž Němci tak politicky hyperkorektní, že se neodvažují zasahovat do přistěhovaleckých komunit tak, aby mohli být osočováni z nějaké rasové diskriminace. A tak třeba Turky nikdo nenutí, aby posílali své děti do školy mezi většinu, oni se motají stále ve svém prostředí a nenaučí se ani jazyk. Přitom třeba v jejich vlasti už se žije dávno jinak, ale jim se to nedonese, tak drží pochybný prapor svých pitomých tradic včetně vražd ze cti.
Aha, tak chlapec sotva dostudoval, pracuje ve směnárně a jen tak bokem ještě v restauraci - a vydělá dost na to, aby mohl platit nájem v centru za velký půdní byt a ještě by uživil ženu a dítě... docela bych pochybovala, že práce ve směnárně je tak lukrativní. Jestlipak mládenec nejede v nějakých obchodech, co by nesnesly bližšího pohledu úředních míst? A nemusí to být zrovna drogový dealer
oni tihle pánové z východu mají málo skrupulí a dost drzé čelo na "obchody" nejrůznějšího druhu.
No a teorie "bydlí v Praze už roky, přizpůsobili se našim podmínkám" - ano, přizpůsobili - umějí jich velmi dobře využívat ve svůj prospěch. Naivním slečnám doporučuji pohled směrem do Německa - tam žijí například Turci již dvě tři generace a nepřizpůsobili se ničemu. Naopak se často hlasitě ozývají, že mají právo, aby se zbytek Německa přizpůsobil jim.
Hlavně,že to poznala včas,jinak by si užila své!
Wow, já bych ani doma nezůstala, nesnáším nadvládu, prostě není nad naše kluky
ellienka — #38 Proč ale naléhal, aby se své práce vzdala? Já bych to tedy neudělala, nezávislost je pro mě hodně důležitá.
Co si budeme povídat, k sobě se hodí lidi z přibližně stejného prostředí a s přibližně stejnými hodnotami. Protivy se prý přitahují, ale je to dobré jen pro ty, kteří mají rádi bouřlivý život.
ellienka — #38 ..ale ty bys asi svému příteli neřekla, ať si zůstane doma, že ty vyděláš dost. Nebo jo?
To že někdo zůstane doma, neznamená, že musí 3x denně bez přestávky utírat prach jenom proto, aby druhý nemohl říct, že se válí a "přistihnout" ho třeba u knížky.
Aby ale nedošlo k omylu: slečnu nechápu, jak mohla souhlasit, aby se dostala do tak podřízeného postavení jako je závislá, v podstatě vydržovaná žena....
no, já to mám naopak. Přítel je řemeslník, tedy občas dosti páchnoucí (chápu, má těžkou, fyzickou práci, ale kdo to má vydržet), práce ho baví, ale nic moc nevydělá. Takže veškeré náklady táhnu sama. Tudíž mám i rozhodovací slovo. Občas toužím po muži, který by se o mě "postaral", na druhou stranu jsem typ, který bude raději dřít, jen aby nepřišel o svobodu.
Přitom Anase vcelku chápu - u nás v rodině taky každý dělá co umí, ti, co nemají zaměstnání (děti, důchodci apod.) pomáhají domácími pracemi. Asi by mě taky naštvalo, kdyby můj přítel byl doma a třeba visel na internetu, zatímco já bych musela do práce, makat doma, vše mu platit apod.
Je dobré, že ho prohlédla včas a odešla
Dobrých českých kluků je spousta
jsou to drsoni od přírody
gerda — #34 To jsem četla a taky zírala. Měla by to být povinná četba, aby si to ty dívky včas rozmyslely.