Simona se v centru Prahy seznámila s Anasem, arabským přistěhovalcem, pracujícím v nedaleké směnárně. Není to takový ten typ nedbalého vzezření, ale krásný, vysoký, voňavý a usměvavý muž. Simonu zcela okouzlil, vždycky byla na tmavší typy. Po půl roce však u ní došlo k vystřízlivění.

Je krásný a voní…

kluk

Simona pochází z Kolína. Do Prahy se přistěhovala před dvěma lety za prací. Pracovala jako recepční hotelu v centru Prahy, v oblasti, kde je dnes spousta arabských komunit. Nikomu neškodí, žijí si po svém. Se svými ženami, se svými rodinami.
Anas pracuje ve směnárně nedaleko hotelu, kde byla i Simona. Téměř denně se vídali, míjeli se na chodníku při její cestě z práce, nebo do práce. On o ni pohledem moc nezavadil, Simona však na něm mohla oči nechat. Byl jiný než ostatní. Takový nažehlený, upravený, voňavý.
„Blázníš?“ zrazovaly ji kamarádky, když se jim svěřila, že se do něj asi zbláznila.
„Je to úplně jiná mentalita, oni se chovají k ženám úplně jinak než naši kluci.“
„Jak to můžete vědět?“ oponovala Simona. „Nic o něm nevíte. To jsou lidi, kteří bydlí v Praze už roky, určitě se přizpůsobili našim podmínkám. A hlavně, oproti našim klukům, on na sebe dbá. Je pořád takový krásně nažehlený, upravený, a kdykoliv kolem mě projde, tak krásně voní.“

Jelikož Simona přišla na recepci hotelu do styku s různými měnami, jednou využila možnosti a šla si „k němu“ do směnárny vyměnit švýcarské franky. Trochu se u okýnka zapovídali. Dozvěděla se, že se jmenuje Anas, pochází ze Sýrie, do Čech přijel studovat zahraniční obchod a už tady zůstal. Kromě toho, že pracuje ve směnárně, tak se také stará o provoz nedaleké arabské restaurace. Bydlí kousek od místa, kde pracuje, v centru Prahy má pronajatý celý půdní byt.
„Nechcete se přijít podívat?“

Simona této nabídce samozřejmě neodolala a neuběhly ani tři měsíce, už to měla do práce jen přes ulici. Svůj podnájem zrušila a nastěhovala se k Anasovi.
„Jsi blázen,“ klepaly si kamarádky na čelo.

Vystřízlivění

Anas byl opravdu jiný než naši čeští kluci. Denně se sprchoval, holil, myl si vlasy, denně měl čistou, vyžehlenou košili. Byl milý, pozorný, Simoně snášel, co jí na očích viděl, téměř denně spolu chodili na večeře, pak ji naučil vařit i jejich arabské speciality, ale nikdy ji nenutil, že vařit musí.
Každé ráno to byl on, kdo ustýlal postele a dělal snídaně.
Simona byla v sedmém nebi, dokonce zvažovala i nabídku k sňatku, kterou jí Anas už několikrát nabízel. Doposud ji nepřijala jen kvůli své mamince, která ji prosila, ať nespěchá, že je ještě na vdavky mladá a taky, coby správná maminka, měla neblahé tušení.

Asi po půl roce dostal vztah Anase a Simony první vážnější trhliny. Anas chodil stále navoněný, nažehlený, usmíval se, Simonu miloval, ale zničehonic přišel s návrhem, že by měla přestat chodit do práce, neboť tam dělá i noční a on má o ni strach. Navíc vydělá dost peněz na to, aby ji uživil a ona mohla zůstat doma. A také by možná už mohli začít uvažovat o dítěti a o svatbě, vždyť ví, jak moc ji miluje.

Simona udělala největší hloupost, jakou mohla udělat, a místo v recepci opravdu opustila. Zpočátku se jí povalování doma líbilo, ale časem se začala nudit.
K prvnímu velkému vystřízlivění došlo ve chvíli, když seděla na balkoně a lakovala si nehty na nohou. Anas přišel v polední přestávce domů a vyjel na ni, jestli nemá nic lepšího na práci než si lakovat nehty, a mrštil lakem na nehty o stěnu.
„Ukliď to,“ následovalo ještě.

Simona zůstala jako opařená. Ještě nikdy na ni nekřičel. Poté následovala dlouhá přednáška o tom, že se mu nelíbí, když si lakuje nehty ani když si barví vlasy, že se mu líbí, když je přirozená.
Pár dní na to jí vyhodil ze skříně její krátké sukně, že v nich vypadá jako laciná holka a měla by nosit sukně delší.
A poslední tečkou za tím vším bylo, když jí začal schovávat antikoncepci. Na co ji prý bere, když stejně uvažují o dítěti.

Simona si najednou přestala být jistá, jestli chce s tímto člověkem žít a mít s ním děti. Když to Anasovi při jedné z dalších hádek řekla, uhodil ji a zařval na ni: „Když ne se mnou, tak s nikým!“
To už se Simona opravdu vylekala a rozhodla se, že od Asana odejde.

Napřed vyhrožoval, že ji zabije, jestli někam odejde, ale Simona se nedala. Pohrozila mu cizineckou policií, že na něj práskne všechno, co ví o jeho nekalých kšeftech v restauraci, a jestli bude potřeba, přihlásí se i na Linku bezpečí, že ji uhodil. To ji poradily zase kamarádky.
„Nesmíš na sobě nechat znát, že se ho bojíš! Jinak se od něj nikdy nedostaneš!“
To byla slova, která jí zněla v uších, když si pod vražedným pohledem Anase balila kufry.

Odstěhovala se až na druhý konec Prahy, kde si našla nové zaměstnání, opět jako recepční. Kdykoliv však vidí třeba nějakého zahraničního turistu tmavší pleti, byť by se jí líbil sebevíc, dává si pozor. Není nad zlaté, české, byť ne tolik nažehlené kluky.

Přečtěte si také:

Reklama