Z historie si často nepřipomínáme jen slavné milníky.

Zapomínat nesmíme ani na ty tragické, které bychom nejraději z dějepisu vymazali. Fašismus...

Před 76 lety, v lednu roku 1933, byl Adolf Hitler jmenován říšským kancléřem a dostal pověření sestavit německou vládu. Mnozí odhadovali, že se u moci udrží jen pár týdnů.

Omyl. Zůstal 12 let. Na jejich konci byla Evropa v troskách a desítky milionů zmařených lidských životů.

 

V Německu se v první polovině třicátých let 20. století stále hlasitěji ozývalo volání po silném vůdci, který by Němcům vrátil životní jistoty a někdejší postavení na evropské a světové mocenské scéně, o které přišli po první světové válce.

V čele vlády Hitler vystřídal neúspěšného kancléře a šedou eminenci politiky předchozích let, generála Kurta von Schleichera. Mylně se tehdy počítalo se tím, že nacisté pod tíhou vládní zodpovědnosti zkrotnou a jejich hnutí ztratí na výbušné síle.

 

 

Nacisté své „uchopení moci“ oslavili velkolepým nočním pochodňovým průvodem. Další plameny v hlavním městě, šlehající tentokrát ze střechy Říšského sněmu, ohlásily o necelý měsíc později vypovězení základních ústavních práv v zemi.

Po smrti prezidenta Paula von Hindenburga v srpnu 1934 stanul Hitler jako jediný „vůdce a říšský kancléř“ s konečnou platností v čele Německa.
Reklama