Smutný příběh napsala dnes k tématu jedna ze čtenářek, která si přála zůstat v anonymitě. Toto její přání plním. Příběh je opravdu silný a poukazuje na to, jak je pro některé muže jejich výkonnost důležitá...
Co se stane s mužem, když přestane být výkonný v posteli? Smutný příběh zaslala k dnešnímu tématu jedna z vás, milé čtenářky...
Páteční téma k anonymitě jako stvořené - kdo by šel veřejně se svou kůží na trh a hlavně se svými zážitky???
No dobře, jdu na to i bez podpůrného prostředku, který jsem si chtěla předem dát - panáka whisky. Nevadí, dám, až dopíšu.
Můj bývalý muž byl o dost let starší než já. Všude se chlubil, jakou má mladou ženu a hlavně, jaký je chlapák v posteli. Jenže ouha, léta přibývaly a sil ubývalo.
Dostal od lékaře Viagru. Celý natěšený, jak mu pomůže a bude z něj zase sexuálně schopný chlap, ji spolkl. Čekal, co se bude dít za zázrak ohledně jeho mužství. Dělo se. Začal rudnout jako koňský buřt, oči mu lezly z důlků a sotva funěl. Měla jsem strach, že ho může každou chvíli sklátit mrtvice. Také se tak tvářil. S mokrým ručníkem na hlavě, dvěma prášky na srdce, dalšími dvěma na nervy zapitými dvoudeckou bílého vína, ulehl do smrtelné postele. Takto pravil, že je s ním amen. Během pár minut byl sjetý a začal chrápat tak příšerně, že z toho náš pes začal výt. Tak jsem se odklidila z ložnice a dopila zbylé víno. To mi dodalo náladu. Dočetla jsem svoji oblíbenou knihu a usnula. Od té doby to u nás šlo z kopce. Mužovo ego utrpělo ránu. Léčit se nechtěl. O to více začal práškovat a zapíjel vše alkoholem. Stal se z něj prakticky feťák, závislák na prášcích a „chlastu“ a úplný impotent... Změnil se natolik, že si poradit nenechal, nechtěl. Začal být agresivní, mumlal nesmysly. Pořád mne podezíral z nevěr a nazýval hanlivými slovy. Po třech letech jsem se odstěhovala. Žiju nový život a jsem šťastná.
Z doslechu vím, že dnes již bývalý manžel je troska. Ale pije a práškuje dál... Kažký svého štěstí strůjcem...
Anonym
Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.
Téma den 2. března 2012: Poruchy erekce
- Setkala jste se u některého ze svých partnerů s poruchami erekce?
- Jak se poruchy erekce odrazily na psychice vašeho partnera?
- A jak na vaší?
- Našli jste společně řešení tohoto problému?
- Myslel si váš partner někdy, že má poruchy erekce, ale vy jste to tak nevnímala?
Téma ožehavé, leč velice závažné. Poruchy erekce mohou se vztahem pěkně zamávat. Zajímá mě, jestli jste se někdy s tímto problémem u svého partnera setkala a jak jste ho řešila. A abychom byli diskrétní, nemusí jít o stávajícího partnera, pochopitelně. Pokud si budete přát přispět, ale nechcete zveřejnit svůj nick zde v magazínu, podepište příspěvek svým nickem a do závorky za něj napište: Anonym. Nick uvádějte zejména proto, že pro vás i tentokrát máme přichystaný pěkný dárek za jeden z příspěvků. Tím je volně prodejný potravinový doplněk na podporu erekceLiderin® (18 + 6 tablet) od Walmarku a knížku Mystický sex od A do Z- průvodce spiritualitou Východu i Západu, milostná inspirace, meditace, nejstarší mystérium (vydalo nakladatelství METAFORA - www.metafora.cz). Abyste měla šanci tento přípravek získat, musí váš příspěvek býd alespoň tak dlouhý, jako tento odstavec a do redakční e-mailové schránky dorazit nejpozději 2. 3. 2012 v 15.15 hodin.
- Redakční e-mail: Redakce@zena-in.cz
- Heslo (předmět e-mailu): EREKCE
Nový komentář
Komentáře
v.poho — #36 hromadne vykrikovani, litovani a za tim rada srdickovych a slunickovych smajliku
.
peetrax — #48
myslím, že jsi udělala dobře, mohl by tě do toho hnusu stáhnout sebou, nikdy člověk neví
peetrax — #48 To máš pravdu,i takový druh humoru je někdy opěrná berlička na přežití čehokoli...
PBD — #31 Opět nedočítáš příběhy do konce...
Pro starší generaci mužů je toto téma asi větším tabu než pro mladší muže. Nenaučili se o problémech mluvit. Můj muž byl rozumný a neměl ani žádné problémy, vadilo mu ale o intimních věcech mluvit. Hned jsem byla sprostá.... ale copak je sprosté slovo penis?
Smutný konec
"Nejlepší" je, jak všichni vědí, co se tam dělo, že to byl "první problém" a pisatelka při něm hned zdrhla, ale která z nich by vydržela v takovém vztahu žít další tři roky? A že to popisuje s černým humorem? No a co? Já jsem díky černému humoru přežila pár hodně těžkých období, takže tenhle zpětný pohled celkem chápu.
Suzanne — #35 souhlas.
To záleží na každém jedinci, jestlis e přizná nebo ne. To už je taková povaha.
Já bych nesoudila.
Kdo chce kam, asi by dopadl stejně i tak.
smutny pribeh. Skoda, ze si nenechal pomoct. Asi si myslel, ze vztah je zalozen na jednom. Dobre jsi (jste) udelala. Blecha-v-kozise — #9 apokud jsi to psala ty, tak se nedivim, ze jsi to dala jako anonym
..jestli to neni zase nekde okopcene
/40/to sice hlásá,jeji blbost byla asi v tom,ze to nechala dojit dost daleko,nevím,nevím,možna se ho bála,třeba ublizoval i dětem,těžko soudit,jsou to jenom úvahy
ekleinovka — #38to je pravda..Pisatelka jen hlásá o chlapovi,jakej byl/nebyl..a vlastně po něm hází jen samou špínu..ale težo říct,jaká byla/nebyl v té situaci ona..
At se děje v partnerství cokoliv,trvám si na to,že nikdy není vina jen na jedné straně..
ekleinovka — #38 Jistě,nevidíme do jejich problému a slyšely jsme jen jednu stranu.
/37/koukám,ze tady jedou zajimavy úvahy,asi by to chtělo zažít něco live,uhel pohledu je někdy zavadejici
kobližka — #20 Možná jsem se jenom překoukla,ale nic jsem v článku o násilnosti vůči manželce nečetla.Tam šlo o ten začátek problému a jestli se chovala jako "slečna drsňák" hned napoprvé,co měl manžel problém,to je otázka.Možná se ani nesnažili situaci řešit.Taky bych nežila s alkoholikem a násilník,ale mě se od začátku nelíbilo,jak "vtipně" popisuje zdravotní problém manžela.Jak by se asi jí líbilo,kdyby on někde vyprávěl,že ona je frigidní,suchá lípa,neschopná sexu...
secret — #30 To je příliš zjednodušený pohled. Ze stylu, jakým píše, bych nepoznala o její povaze nic. Pokud se někdo vyjadřuje stroze a s černým humorem, vůbec to neznamená, že uvnitř není citlivější než kdejaká fňukna. Každý si prostě nepotrpí na hromadné litování a vykřikování, jak já jsem se snažila a jaký já jsem chudák.
Nevím, ale po třech letech (předpokládám, že tam proběhly nějaké beznadějné pokusy o záchranu) bych to asi taky vzdala. Někdy je dobré stát opodál a taky trochu myslet na sebe. Kdyby stál o záchranu, byla bych připravená. Ale mít pocit, že to tak už zůstane a trpět jenom proto, aby mě ostatní ocenili jako světici? Ne.