Pokaždé, když se vypravím na Pražský hrad, vyberu si jako začátek své procházky Nerudovu ulici. Ta mě totiž vždy spolehlivě naladí svou jedinečnou atmosférou.

 

Domy Nerudovy ulice mají kromě svého nezaměnitelného půvabu také svá domovní znamení.

Kdo by neznal Dům u tří housliček, č. p. 210, který nám připomíná, že zde v letech 1667–1748 žily tři rodiny pražských houslařů. V rozlehlém renesančním domě s barokní fasádou č. p. 244, zvaném Osel u kolébky, se odehrává děj Nerudovy povídky „Týden v tichém domě“.

 

Týden v tichém domě

Nejrozsáhlejší a zároveň úvodní povídka celé Nerudovy známé sbírky ukazuje typický život měšťanské rodiny hokynáře a jeho syna Václava, který byl propuštěn z úřadu, protože psal články, v nichž posuzoval své spolupracovníky. Dále pak rodinu domácího Ebera, která si hraje na panstvo a skrývá, že si přivydělává šitím vojenského prádla. Jsou to volně spojené příběhy, v nichž kritizuje měšťanstvo a přetvářku společnosti. Povídka nemá jednolitý děj a její charakteristický ráz je vážnější.

Jan Neruda se v ní ztotožňuje s postavou Václava Bavora.

 

Právě náš slavný literát Jan Neruda tuto k hradu linoucí se ulici tolik proslavil.

Své dětství prožil v domě U dvou slunců, kde měl jeho otec hokynářství. Právě zde vznikaly podněty pro jeho povídky, ve kterých tak malebně popisuje tuto část Prahy. Malý Neruda často sedával před obchodem na pytlích s moukou a poslouchal rozhovory a vyprávění svých malostranských sousedů.

Po smrti otce se v roce 1857 Jan Neruda přestěhoval do protějšího domu U tří černých volů, č. p. 225.

 

 

Domy v Nerudově ulici mají nestejné stupňovité základy a hluboké dvory ve stráních. Do ulice však má každý z domů příjemnou fasádu a honosný štít. Není to náhoda, vždyť leží na Královské cestě. Ulice, kudy se ubíraly korunovační průvody, musela reprezentovat. Tomu odpovídali majitelé domů jako stavebníci i špičkoví architekti.

 

 

Vzhledem k tomu, že ulice byla vždy velmi strmá a muselo se při jízdě na koni často používat ostruh, jmenovala se původně Ostruhová.

 

Herečka Vilma Cibulková patří již několik let mezi nejvýraznější herecké osobnosti současného divadla. Ve svém volném čase se věnuje mnoha rozličným aktivitám. Velmi ráda se potápí, zkouší psát a také maluje. Do jedné dobročinné aukce věnovala svou olejomalbu zákoutí Nerudovy ulice v Praze, která vznikla v roce 1991. Pro potřeby aukce ji doplnila osobním věnováním.

 

 

Zdroj: Petr David, Vladimír Soukup, Zdeněk Thoma, „Skvosty Prahy", Knižní klub 2004

 

Reklama