Nepružní dobráci, to jsou vesničani

mechanik — #55 Tak tam u vás je to úplně jinak. Tam jsou hodní všichni!

Nesuhlasím,že jsou vesničané nepružní,bydlím sice ve městě,ale na Moravském Slovácku jsou vesničané dobrosrdeční,pohostinní a velice přátelští.S ničím takovým jako jepopisováno  článku jsem se nikdy nesetkala

1. na komentář reaguje átéčko — #56

Jezdívali jsme opakovaně do stejné vesnice na tábor, vždycky se dalo vědět v obchotě a měli pro nás nachystanou dávku pečiva už v pytlích, takže to mohl vyzvednout kdokoli z tábora a prodavačky ještě pomohly nacpat to do báglů. Jestli třeba nevázla organizace.

pajda — #47 spetulka — #48 Rikina — #50 super.

pan Kočí mě překvapil tím svým povrchním zevšeobecňováním...

spetulka — #51 Ano, je to o tom, že z toho miliónu lidí co bydlí v Praze, je ty hlupáky prostě víc vidět.

Já bych si nikdy netroufla posuzovat někoho podle místa bydliště.

Venkov mám ráda, a s obyvateli vesnic nemám problém.

mam-ča — #49 Ono to máš stejný zobecňování, jak když pražáci o lidech za hranicí s nápisem Praha tvrdí, že jsou to křupani, burani a hňupi, co jim kouká sláma z bot...prostě člověk má tendenci zevšeobecňovat, je to jednodušší a míň pracný, než zjišťovat o konkrétním člověku, jestli na něj ta "definice" sedí nebo ne

1. na komentář reaguje mam-ča — #52

Jakub D. Kočí — #40 svého člověka!  Obchodník na vsi má obvykle jen jednoho člověka, a to sám sebe. Navíc ten obchůdek zpravidla provozují jako další aktivitu ještě k něčemu jinému, co je živí, protože samotný vesnický obchod teda sotva. Proto tam mají omezenou otevírací dobu, prostě pracují i jinde. A že je třeba objednat dopředu potraviny rychle se kazící, a nejlépe přesný počet, to je za takové situace nanejvýš logické. Vesnické hospody taky často nemají kuchyň, nevyplatilo by se jim držet si kuchaře, takže pivo, párek, utopenci a topinky k pivu, a víc se prostě nezvládá, není vybavení, nejsou suroviny. Kvůli jedné akci za uherský rok, na které by si eventuálně možná pár účastníků dalo nějakej oběd, ale třeba taky ne, to se jim nedivím, že nejsou naklonění.  Souhlasím s pajdou  

1. na komentář reaguje peetrax — #53

Jsem rodilá Pražačka, a pět generací zpátky tady žila moje rodina. Nemůžu za to, že se na obyvatele hlavního města pohlíží rovnou jako na debily, aniž by někdo zjišťoval podstatu.

Jestliže ta naše republika má 10 miliónů obyvatel, a z toho přes milión bydlí v Praze, je pochopitelné, že tu bude na metr čtvereční větší hustota blbců, než na vsi.

Jen nechápu tu nenávist. Vždyť každej druhej "Pražák" je z Moravy a do Prahy přišel za prací.

1. na komentář reaguje spetulka — #51

pajda — #47 libík — #45 naprosto souhlasím - my jsme si ten obchod na vesnici (necelých 1000 obyvatel) vyzkoušeli několik let provozovat. A můžu říct, že jsme velmi rádi, že už ho nemáme a manžel se stal normálním řadovým zaměstnancem - má mnohem míň práce, zbavil se držkujících lidí a vydělá dvakrát tolik peněz...ono to totiž není až tak růžový - jako přístup - objednám toho víc, protože tu bude 200 lidí (a jedno jestli pražáků, brňáků, pepíků nebo frantíků...) a oni si dovezou svoje zásoby,...tak teda nevím, co by s tím ten obchodník dělal...Navíc - pokud tam byli se domlouvat dopředu, tak snad není problém se domluvit, aby v tom obchodě to pečivo navíc pro ně měli, ne? A fakt je, že je trochu utopie, abych lufťákům jela pro pečivo 35km do města, že...to by mi ten chleba asi fakt nezaplatili

1. na komentář reaguje peetrax — #53

Jakub D. Kočí — #40 a byl jste někdy OPRAVDU na vesnici? Myslím dál, než že jste směl k babičce na dvorek? do kterého města by odtud, proboha, měli zajet? V nejbližším městečku není o nic víc chleba než u nich a odvézt cca 40 bochníků nepadá vůbec v úvahu. A jet 50 km rozežraným Pražákům pro chleba? Kolik by asi tak stál bochník chleba ve finále?????

Jinak mě mrzí, že jsem téma našla až teď - na vesnici (malou, celkem 300 domů) jsme se přistěhovali před pěti lety. Problémy žádné, o tom, že jsme naplavenina, jsem slyšela ani ne týden, během roku už manžel málem seděl v zastupitelstvu, když nebyla kultura, udělali jsme si ji - já pomáhám ženským s organizací "dámských odpolední", s manželem organizujeme Den otevřených sklepů, pořádají se bály, besídky, cvičení pro ženské, kroužky pro děti...akorát člověk musí zvednout prdýlku ze židle a ne si jenom stěžovat, že jinde "mají víc a lepší".

A pokud jde o drby - ano, každý každému vidí do talíře. Ale když jsem zvonila u sousedů, kteří by na nás nenechali ani chlup a jsou vyhlášení svými pomluvami, že syn omdlel a já nejsem pojízdná, skočil soused do auta a i se špinavým klukem, vyváleným v blátě, nás odvezl do nemocnice - ani si nenechali v autě uklidit, ani kafe si za to nevzali. Ve městě, když byl manžel na služení cestě, a já potřebovala pomoct s dítětem se zlomenou nohou po schodech, dozvěděla jsem se, že si mám nas*at...a to nás znali velice dobře, v tom domě manžel vyrůstal. A drbalo se ještě hůř než na té vesnici, akorát byl menší problém dělat, že otom člověk neví.

1. na komentář reaguje spetulka — #48
2. na komentář reaguje peetrax — #53

Jakub D. Kočí — #41 Na ostrůvku Comino žije pouze 5 lpdé. Vyhovuje?

Jakub D. Kočí — #43 No dávat chleba za skoro 30 KČ prasatům - to jsem zase v komunismu. U nás se to řeší jinak - chleba putuje do domova důchodců nebo do dětského domova. Jenže tohle může malý podnikatel udělat párkrát do roka. Ne objednávat pečivo navíc protože co kdyby Pepík z Prahy náhodou dostal chuť nakoupit. Oni i ti lufťáci u nás objednávají a vědí proč. Takže bych neřekla že vesničani nejsou nepružní - oni nejsou hrrrrrr a nejsou blbí - umí počítat a uvažovat dopředu. Ne jako měšťáci co mají obchod na každém rohu a vždycky někde něco seženou. Na malinkých vesnicích člověk musí mít všechno potřebné doma - jak se říká když je blbá hlava , bolí nohy.

1. na komentář reaguje spetulka — #48

Jakub D. Kočí — #43 dost bídný využití ovšem...když nákupka za chleba je výrazně vyšší, než je pak ochotný majitel pašíka zaplatit za starý chleba ke krmení zvířectva

libík — #39 A když už to rozebíráme takhle do hloubky, určitě se najde ve vsi nějaký nenapapaný pašík, nebo jiné domácí zvířectvo, které rádo zdlábne zbytky všeho druhu. Tím mu nebude nutno pořizovat krmení na pár dní a využití je na světě

1. na komentář reaguje spetulka — #44
2. na komentář reaguje libík — #45

libík — #39 Rumu neni nikdy dost

libík — #39 Jasně, že z baleného pečiva třeba nebude takový zisk. No, nějaký malý však bude a zákazník bude spokojený

1. na komentář reaguje OlgaMarie — #46

libík — #39 Ale to se přece dá řešit. Vědí to dost dlouho dopředu, kolik lidí přijede. A do města to není tak daleko, můžu přece vzít objednávky, říct, přijďte si za hodinu a zajet (případně někoho poslat) do města na nákup.

Kdybych byl já obchodník v takové vísce, asi bych vyslal svého člověka k organizátorům ležení, aby zjistil, co kdo bude chtít. Jasně, že nejspíš něco málo zbyde - chce to odhad, nebo třeba zálohu. Případně pořídit trvanlivější potraviny (pečivo v mikrotenovém obalu).

Navíc, spousta lidí by byla jistě ráda, kdyby si mohla u organizátorů předplatit obědy v místní hospůdce, prostě by se jelo třeba na jídelníček o jednom jídle, jako ve škole, ale ani tomu většinou hostinský naklonění nejsou...

1. na komentář reaguje pajda — #47
2. na komentář reaguje Rikina — #50

Jakub D. Kočí — #14 U nás se několik let v létě koná motorkářský sraz. Taky nakupují - rum, rum, rum a taky rum. A s tím objednáváním - když normálně prodám 80 bochníků chleba a na motorkáře jich objednám 150 - taky mi jich může 40 zůstat. Co s tím? V pondělí už to neprodám. Proto je na těch malých vesnicích tak rozšířené objednávání pečiva.

1. na komentář reaguje Jakub D. Kočí — #40
2. na komentář reaguje Jakub D. Kočí — #41
3. na komentář reaguje Lukáš Čejka — #42
4. na komentář reaguje Jakub D. Kočí — #43

to mi připomnělo dobu před cca 23 lety, kdy jsem vystála nekonečnou frontu na broskve před vesnickou prodejnou, aby mi pak prodavačka řekla, že když mám 3 děti, mám nárok na zakoupení 3 broskví 

átéčko — #31 Myslel na tekutý chleba, ne pečený.