Každý kdo má i třeba jen malinkou zahrádku jistě tuší o čem bude řeč. Ten kdo neví, nezná, nemá zkušenosti, ať je raději potichu a moc to nevykřikuje, nebo se to ty zrzavé potvůrky doslechnou, sbalí kufry a zítra Vám klepou na branku. No, to jsem trochu přehnala, neboť jsou to hosté nezvaní, nevítaní a ti jistě klepat nebudou, leč rovnou se zabydlí.

Než začneme s nepřítelem bojovat, pojďme si o něm nejdřív něco říci a odhalme jeho slabiny, aby byl boj co nejúčinnější.

V Čechách žije 239 druhů plžů a mlžů, ale největší pohromu způsobuje právě plzák španělský (Arion lusitanicus). Původně žil pouze v severní části Pyrenejského poloostrova, odkud ho během posledních padesáti let lidé zavlekli do zbytku Evropy. V celé Evropě se jedná o historicky nejvýznamnějšího a nejproblematičtějšího škůdce mezi plži vůbec. V Čechách byl první výskyt zaznamenán v roce 1991. Během posledních let bylo i na našem území zaznamenáno mnoho případů lokálního přemnožení takové intenzity, že o tom informoval i tisk (např. Mladá fronta Dnes 20. září 1999, Litomyšl a okolí).

Většina nahých plžů je nenáročných, jsou schopni úspěšně snášet široké spektrum nejrůznějších podmínek prostředí. Jediným nárokem zůstává podmínka dostatečné vlhkosti, protože díky absenci schránky jsou více náchylní k vyschnutí. Plzák španělský obsazuje především kulturní plochy, kde se stává díky opakovanému přemnožení častým škůdcem. Přednost dává drobným zahrádkám nebo zapleveleným a hustě zarostlým plochám ve větších sídlech. Je hermafrodit (obojetného pohlaví). Hlavní výhodou hermafroditismu je, že každý jedinec je schopen klást vajíčka. V dospělosti dorůstá délky 8 až 12 cm, a je tak druhým největším plzákem z osmi našich druhů čeledi Arionidae. V dospělosti má jeho zbarvení různé odstíny v oranžovohnědé škále. Právě svou velikostí a barvou se v dospělosti v některých případech může velmi podobat našemu původnímu plzáku lesnímu (Arion rufus). Hlavním a jednoznačným rozdílem je vybarvení mladých jedinců přibližně do velikosti 3 cm.


U plzáka španělského jsou mláďata pestře zbarvená v odstínech žluté až hnědé a na hřbetě mají dva ostře vyznačené žluté až citrónově zbarvené pruhy. Tvar těchto mladých jedinců je více méně vejčitý. Naopak plzák lesní má mláďata jednobarevně bílá až světle žlutá s kontrastně tmavými tykadly. Délka mláďat je výrazně větší než šířka, takže tvar je protáhle válcovitý. Právě pestře zbarvená mláďata plzáka španělského jsou natolik charakteristická, že umožňují velmi snadné rozlišení od zbývajících plzáků.

Důvody přemnožení :

· je velmi přizpůsobivý
· umí využívat ke svému prospěchu místa kde vlivem člověka došlo k narušení ekologické stability
· těm málo predátorům, kteří by nám v boji mohli pomoci plzák „ nechutná“

A jak tedy proti němu bojovat? Způsoby si lze rozdělit do tří kategorií :

1.Biologický

Již dlouho je známa hlístice Phasmarhabditis hermaphrodita jako parazit, který je schopen tlumit přemnožení nežádoucích nahých plžů. Hlavní velkou výhodou tohoto způsobu je, že nemá jedovatý vliv na životní prostředí a nehubí potenciální predátory. To je vykoupeno slabším a pomalejším účinkem při jednorázovém použití na rozdíl od chemického přípravku. Z obratlovců mohou plže požírat například kachny a ježci.

2.Chemický

Pro drobné zahrádkáře jsou nejvhodnější přípravky AZ Slug Pellets, Vanish Slug Pellets nebo Mesurol Schneckencorn. Kolem zeleniny stačí rozhodit pár granulek, ty plzáky přilákají o po požití dehydrují. Je vhodné tyto granule umístit pod stříšku, protože déšť ničí jejich účinnost.

3. Boj „muž proti muži“ aneb zahrádkář proti plzákovi

Je třeba důsledně vysbírávat škůdce několikrát týdně. Nalíčíme pasti v podobě položeného prkna a dalších možných úkrytů, kam se plzáci stahují. Vhodné je aby v tomto úsilí spolupracovali všichni z okolí. Není efektivní, když se do boje pustí jen jeden majitel pozemku. Jeho snaha bude v tomto případě marná. Pomáhá, když záhony ohradíme pásem rozsypaných pilin, které polijeme černou kávou i s lógrem. Je zjištěno, že kofein je pro plže smrtelným nervovým jedem, zatímco rostlinám neublíží. Podobně nám může pomoci pálené nebo dusíkaté vápno. Po dešti se však účinnost těchto opatření snižuje. Zahrádkáři si také pomáhají tím, že záhony ohrazují různými plůtky z plechu, fólií nebo pletiv z ostrými hranami.

4. Vyzkoušený způsob jednoho zahrádkáře

Jistý zahrádkář z Prostějova zjistil, že slimákům chutná kvásek a dokáží ho vycítit na velkou dálku. Připravil si tedy řídký kvásek, trochu jej osladil, aby se kvašením vytvořil alkohol, rozdělil do několika misek a zalil vodou. Kolem jedenácté večer se šel podívat, zda past funguje a byl zděšen! K miskám se plazilo několik desítek plžů a to již byly některé misky plné. Sbírání v takovém případě je o dost snazší, než když musíte procházet celou zahradu. Ale pozor! I když naházíte slimáky do vědra s vodou, mohou utéct. Likvidace by tedy měla být důslednější.

A na závěr ještě jedna rada: Vaše snaha o vypuzení tohoto nežádoucího obyvatele zahrádky by měla být nejintenzivnější mezi květnem a červencem. Pokud začnete až v srpnu, kdy už dochází ke kladení, tak to budete mít takřka nulovou úspěšnost.

Přeji mnoho zdaru!