Foto: Shutterstock

Psaní rukou se ve školách stále vyučuje i dnes, v době počítačů a mobilů. Mnozí dospělí už propisku do ruky vezmou málokdy. Podle expertů je však psaní rukou pro výuku dětí zásadní. Ze studie realizované v roce 2014 pedagožkou Laurou Dinehart z Floridské mezinárodní univerzity, o níž píše francouzský deník Le Figaro, vyplývá, že děti, které nejlépe píší, mají výrazně lepší výsledky v matematice a čtení. Tuto studii provedla na vzorku tisíce žáků.
 
„Zvládnutí ručního psaní se zdá být spojeno se schopností vlastní regulace, kontroly emocí a učení, což jsou vlastnosti, které škola vyžaduje,„ myslí si vědkyně. Psycholožka Virginia Berninger z Washingtonské univerzity zase sledovala žáky druhého stupně a dospěla k závěru, že jsou kreativnější, když píšou rukou. Tvoří složitější věty a delší texty.
 
Ruční psaní a psaní na klávesnici neaktivuje stejné zóny mozku. „Když píšeme rukou, představíme si písmeno předtím, než ho napíšeme, a pak ho reprodukujeme pohybem ruky. Na klávesnici stačí najít správné písmeno a ťuknout. Pokud jde o motoriku a mentální projev, nemají tyto dva způsoby psaní nic společného,“ vysvětluje Jean-luc Velay z Univerzity Aix-Marseille.

Psaní rukou nás tedy nutí více používat mozek. Musíme strukturovat myšlenky, syntetizovat, sáhnout do paměti. Udržuje to mozek na takové úrovni aktivity, která zpomaluje stárnutí. Je to přínosné jak z hlediska kognitivního, tak motorického. Psaní rukou, které jsme se všichni učili jako děti, vyžaduje přesnou kontrolu prstů a zápěstí a umožňuje udržovat si zručnost. Ruka váha a dává si načas, aby lépe vyjádřila myšlenku či city. A představujeme si, jak bude reagovat adresát, když to bude číst. Na papíře píšeme méně banalit než na klávesnici.

Terapeutické psaní, když na papír vyjadřujeme své problémy, nám zase pomáhá více se odhalit, ponořit se tělem i duší do aktu psaní.
 

Reklama