Přeji krásný den,
milé čtenářky a čtenáři ženy-IN.
Je to neuvěřitelné, ale je to právě 50 let, co jsem vstoupila do 1.třídy.
Bydlela jsem s rodiči přechodně v malém městečku Zlonice, kde jsem nastupovala do 1.třídy, ale rovnou s vědomím, že v pololetí se budeme stěhovat do Kladna.
Nesmírně jsem se do školy těšila. Paní učitelka byla nesmírně hodná, s učením jsem problémy neměla, rychle jsem si zvykla.O to pro mne bylo horší, když v pololetí jsem měla nastoupit v Kladně do nové školy a nového prostředí. Loučení probíhalo s pláčem, který nikdo nedokázal zastavit. Probrečela jsem ten den až do samého večera. Strach ale byl zbytečný.V nové škole mě děti i paní učitelka přivítali velice krásně, a tak jsem si opět rychle zvykla.
Ale musím se dnes přiznat, že i přesto, že jsem byla v podstatě bezproblémové dítě ve škole, a to jak s chováním, tak s učením, jsem také dokázala podvádět nejen rodiče, ale i učitelku.
Jediné, co bylo v mých poznámkách občas: upovídaná. Ve 4.třídě po opakované poznámce jsem byla doma bita, ale stejně, jedině mi asi dát do pusy roubík.
Opět poznámka téhož znění. Strach, že budu bita, mě donutil k podepsání mé matky, která měla krásné písmo, ale lehce napodobitelné. Zkoušela jsem to na papíře a kamarádky doporučily: ,,Neboj, už to podepiš".
Tak se také stalo a nejenom jednou, pro jistotu jsem si podepsala i jedničky a mezi to něco dala podepsat matce.
Najednou se paní učitelce podpis nelíbil, zavolala si matku do školy, zřejmě jsem to odbyla. No a zase strach, protože jsem jí to musela dát k podpisu, jak by jinak věděla, že má přijít do školy. Začetla se a říká: ,,Co jsi provedla?" Já na to: ,,On se tento podpis paní učitelce nezdá".
Nebudete tomu věřit, ale říká: ,,No to je můj podpis" a to také sdělila paní učitelce.
Krve by se ve mně nedořezal, měla jsem svíravý pocit v žaludku, ale mlčela jsem.
Byl konec školního roku, jak bývá zvykem, vše vyhodit. Nevím proč, ale matku napadlo si prohlédnout, kolik poznámek bylo za celý rok. Zamyslela se a říká: ,,No, když to tak prohlížím, tak tento podpis asi není můj, učitelka měla pravdu." Konečně jsem se přiznala, ale jenom k tomu jednomu nepovedenému podpisu.
Zdraví Věrulinka
Milá Věrulinko,
já si nemohu pomoct, ale ve vašem podání zní i ten školní podpisový podvod roztomile...
Nový komentář
Komentáře
Jednou nám spolužačka podepsala nějaké papíry za učitelku a byla z toho mela.
Můj syn se pokusil podepsat už ve 3 třídě tátu.Ještě že neměl ještě vypsanou ruku
to asi zkoušelo víc lidí:)
nikdy jsem to nezkusila
já jsem to zkoušela s podpisem pod omluvenku do hudebky, která mě nebavila
Taky jsem falšovala
A nejen podpisy svých rodičů... Uměla jsem podpisy rodičů ještě pár lidí ze třídy
to zkoušelo snad každé dítě
Podepisovala jsem si žákovskou sama na matčinu žádost. Podpis jsme trénovala pod jejím vedením.
já jsem se zkoušela podepsat za tatínka už v první třídě
Já jsem dostala poznámku v první třídě a bála jsem se ji ukázat rodičům.Když už učitelka vyhrožovala,že žákovskou knížku pošle po spolužákovi,tak jsem se rozhodla podepsat poznámku sama a to dětským písmem Jarda.Ale bohužel mi to neprošlo a dostala jsem další poznámku.Tu už jsem raději dala podepsat rodičům.
tak já se jednou taky snažila podepsat..to asi zkoušelo víc lidí:)