Váš partner prodělal závažné pneumokokové onemocnění. Jak se nemoc projevila a jak rychlý byl její postup?
 
Nástup nemoci byl velmi rychlý, ze začátku to vypadalo, že máme oba nějakou virózu. Byli jsme venku na procházce, přítel se necítil dobře, cestou zpátky nechtěl ani řídit. Doma si šel rovnou lehnout, večer jsem ho našla v posteli v bezvědomí. Okamžitě jsem volala záchranku. Přijeli a odvezli ho na ARO, nákaza postupovala opravdu velmi rychle.
 
Průběh nemoci způsobené pneumokokovou infekcí i její následky mohou být velmi vážné. Připravovali vás lékaři na všechny možné varianty?
 
V podstatě od začátku mě lékaři připravovali na tu nejhorší variantu, která může nastat. Tedy na to, že se přítel nemusí probrat z bezvědomí. Připravovali mě na možnost, že zemře. Dlouho mi nedokázali říci, jaký bude vývoj, protože to nelze odhadnout a je to velmi individuální. Postupem doby, především díky rehabilitacím a následné péči se jakž takž dostal z toho nejhoršího. Dokonce se pohybuje, ale s určitými obtížemi. Často trpí výpadky paměti. Já tomu říkám, že má dobrý, nebo špatný den. Když má zrovna ten špatný, tak se spolu ani nemůžeme domluvit, protože často nenachází slova pro to, co chce říct. V těch dobrých dnech je komunikace celkem v pohodě. Ovšem pohybové následky jsou opravdu znatelné.
 
Jak dlouho byl partner v nemocnici?
 
Partner byl v nemocnici přibližně tři měsíce, nejdřív na ARO, posléze na jednotce intenzivní péče. Od začátku se ho pokoušeli rehabilitovat a rozhýbat, protože měl celé tělo v křeči. Postupně ho díky rehabilitaci dostali do stavu, kdy byl na vozíku s mou pomocí schopný jakž takž zvládat běžné denní situace.
 
Jak probíhala další léčba po odeznění kritické fáze onemocnění? Vrátil se partnerův stav do plného zdraví?
 
Největší posun ve zlepšení stavu proběhl v nemocnici po probrání se z bezvědomí. Díky rehabilitaci a aktivní pomoci nemocničního personálu bylo zlepšení viditelné každý den. V rehabilitaci jsme poté pokračovali i doma, ale pokroky byly už menší, protože nemoc zanechává určité následky a nelze odstranit úplně všechno. Rehabilitací tedy dosáhl určité hranice zlepšení a stav už se dál tolik neměnil. Partner má stále problémy s chůzí a motorikou, takže v těchto ohledech už pravděpodobně ke zlepšení nedojde. Můžeme ale mluvit i o štěstí, protože nemoc mohla poškodit i jeho zrak a sluch.
 
 
Měli jste předtím, než došlo k nákaze nějaké povědomí o tom, jak může být nemoc nebezpečná? Věděli jste, že je proti němu možné se očkovat?
 
Dokud člověk na vlastní kůži nezažije takovýto problém, tak očkování bohužel příliš pozornosti nevěnuje. Myslím, že o očkování jsme určitě zaslechli, ale vůbec nás nenapadlo, že by to mohlo potkat zrovna nás. Teď už jsme oba proti pneumokoku očkovaní, protože tím, že pneumokokové onemocnění proděláte, imunitu nezískáte.  Hluboce ale lituji, že nás k očkování donutila tato těžká zkušenost.
 
 

Reklama