Kdo by neznal příběh lvice Elsy, který v šedesátých letech napsala opavská rodačka Joy Adamsonová. Pro další generace bude zřejmě symbolem přátelství člověka a zvířete film Mia a bílý lev. Z rozhovoru s režisérem filmu pochopíte, o jak jedinečný a náročný projekt šlo. Vše, co uvidíte na plátně, je totiž skoro skutečné. I přátelství člověka a obrovské šelmy. 
Mia a bílý lev

Odpovídá režisér filmu Gilles de Maistre

Jak jste přišel na námět příběhu?
Už je to hodně let. Natáčel jsem francouzský dokumentární seriál o dětech po celém světě, které si vytvořily silné pouto s divokými zvířaty. Pátrání po nich mě přivedlo i do Jihoafrické republiky, kam jsem přijel natočit příběh dítěte, jehož rodiče vlastnili lví farmu. Chovali lvy za účelem jejich záchrany, tedy alespoň to tvrdili. Na farmě byl desetiletý chlapec, který lvy doslova miloval. Když jsme natáčení skončili a chovnou stanici opustili, zjistil jsem, že tam lvy chovali pro účely lovu.

Jak jste se potkal s Kevinem Richardsonem, známým zaříkávačem bílých lvů, jenž přijal účast ve vaše projektu?
Když už jsem měl v hlavě námět filmu, další mou otázkou bylo, zda budu schopen nápad zrealizovat. Před časem jsem pracoval na dokumentárním snímku o Kevinu Richardsonovi s názvem „Zaříkávač lvů“. Kevin je prostě neuvěřitelný, je to mezinárodní hvězda. Za posledních dvacet let pracoval už s více než stovkou lvů. Je to člověk, který boří hranice mezi světem lidí a světem zvířat, propojuje je v jeden. Když jsem mu přišel představit film „Mia a bílý lev“, řekl, že to bude dost náročný proces, pokud tedy nejsem připraven točit film asi tři roky a použít velmi malé lvíče., aby si s dívkou vytvořil vztah. A já se rozhodl, že ten čas tomu dám. 
Mia a bílý lev

Umí lvi hrát? 
Pojďme spíše říci, že nám náš lev rozuměl. Byly i dny, kdy jsme vůbec nenatáčeli, protože nebyl v náladě, tak jsme ho prostě nechali na pokoji a zkusili to zase další den. To také znamenalo, že některé záběry bylo třeba točit i tři nebo čtyři dny, neboť byly komplikované, a s některými jsme naopak byli hotovi za čtvrt hodiny.

Jak jste našli představitelku hlavní dětské role?
Pracovali jsme na filmu zcela novým a neotřelým způsobem. Bylo třeba se potkat s více než třemi sty dětí. Pak jsme narazili na dívku jménem Daniah. Když se poprvé setkala tváří v tvář se lvíčetem, nevztáhla k němu nejdříve ruce, jak jsme viděli u většiny ostatních dětí, ale přistupovala k němu hlavou. Náš expert na lvy, Kevin Richardson, byl přesvědčen, že musíme vybrat právě ji.

A stalo se. Dnes už Daniah vyrostla, už je jí čtrnáct let. Lev už také není mládětem, nýbrž dvousetpadesátikilovým obrem, i přesto ale s Daniah zůstali přáteli. Je to zřejmě vůbec poprvé, kdy se někdo pokusil vyprávět příběh o hlubokém přátelství mezi malým děvčátkem a divokou šelmou a předním predátorem v jednom bez použití speciálních efektů. Film, z kterého se tají dech. 

Jak se točí se lvy bez triků (české titulky):

foto: Kevin Richardson, Bontonfilm

Přečtěte si také: 

Reklama